XC trať mistrovství světa

Pojďme pro tentokrát odběhnout od samotného závodění a představme si důležitou součást tohoto šampionátu a sice okruh Cross Country. Jeho start a cíl se nachází v městečku Commezzadura v údolí Val di Sole, což je oblast italské provincie Trentina. Z Rozvadova se vydáte přes Mnichov, Innsbruck, přejedete Brennerský průsmyk, pod kopcem se dáte do prava a až vám přestane být volno ze serpentin, jste po 620ti kilometrech tu.



Trať, která bude rozhodovat (a už také rozhodovala) o medailích a světových šampionech v cross country, měří 6200 metrů a během jednoho kola závodníci zdolají převýšení 320 metrů. Elitní závodníci by v neděli měli jet tento okruh osmkrát.

Brána startu a současně cíle je umístěna v srdci závodu jen několik metrů od společného cílo fourcrossu a sjezdu. Po trávě se postupně stoupá a po několika stovkách metrů závodníci zmizí v lese. Následují dva menší sjezdíky a tím třetím náročnějším a prudším se závodníci vrátí po dvou a půl kilometrech zpět do areálu, kde projedou depem (mimochodem, Česká republika sdíli box s Čínou, Hong Kongem a Lichtenštejnskem) pokračují do druhé poloviny okruhu, která sahá naopak na západ směrem k městečku Mezzano.

V ní jsou dvě dominantní stoupání, kde se podle všeho budou závody rozhodovat. Tím prvním je prudký cca 150 metrů dlouhý výšlap po vystouplých kamenech, pak sjedou lesní cestou na snad jedinný pár desítek metrů asfaltový úsek a za ním začíná nejdelší, kilometr dlouhé stoupání. Nejprve po louce a potom po šotolinové cestě.
Do cíle pak následuje lesní sjezd s několika technickými pasážemi tvořenými kořeny a kameny. V jednom místě se tratě přemostěním kříží. Z lese se pak vyjede 200 metrů před cílem. Finišuje se rovněž po trávě.



Po vytrvalých deštích je trať téměř celá pokrytá nánosem bahna, které ji dost ztěžuje. Bláto je teméř všude. Zpevněných cest je minimum. Louky jsou hodně podmáčené. V lese se tlačí do kopce a z kopce v sedle zůstávají jen ti nejlepší technici. Většina závodníků běhá po kotníky v bahně.
Bahno také spolehlivě maskuje kořeny a kameny.



A jaké jsou ohlasy na trať mezi našimi závodníky?
Jakub Magnusek: "Je to těžký. Připadá mi, že se jede pořád do kopce."

Jaroslav Kulhavý: "Mě místní trať sedí. Byl bych radši, kdyby to na náš závod zůstalo takhle mokrý. Ještě vyměním gumy, dnes to při štafetách přeci jen trochu klouzalo. Člověk na to musí přijit, ještě jsme neměli moc času na to jí dobře poznat a dostat se do toho bahna."

Kateřina Nash: "Trať mi nepřipadá tolik těžká. Bahno se mi líbí, baví mě to na tom jezdit. Musí se na to člověk zklidnit a nejet tak zbrkle. Jsem ráda, že jsem si to dnes mohla při štafetě vyzkoušet jet to v rychlosti."

Jan Škarnitzl: "Je to hodně těžký. Bahno mi tolik nevadí, ale to chození s kolem do kopce dává zabrat. Je to hodně o síle. Hlavně ten nejdelší výjezd. Člověk tam přijede unavenej z podmáčený louky a výběhu v lese a musí jet po tý šotolině, kde to moc nejede. Tam se to hodně zajídá. Sjezdy jsou pěkný. Bahno je dělá těžký. Jak by řekli sjezdaři, je to motokors!"



Rozhodne tak počasí v následujících dnech. Ač se to v úterý večer zdá nemožné, od středy předpověď hlásí slunce a teploty okolo třiceti stupňů. Ty byl mohly trať vysušit a zrychlit. Nechme se překvapit. Každopádně budou mít podmínky všichni stejné.