Na návštěvě u Zdeňka Štybara

Čech Zdeněk Štybar žije v Belgii a dějiště mistrovství světa v Nizozemsku, kde získal svůj třetí duhový trikot, měl jen 12 kilometrů. Hoogerheide totiž leží téměř na hranicích, stejně jako Essen, kde Zdeněk bydlí. Sedmnáctitisícové městečko si pro svůj život vybrali i další cyklokrosaři: Tom Meeusen nebo Bart Aernouts.

Když jsme tedy dostali od Zdeňka pozvánku na krátkou návštěvu, nerozmýšleli jsme se ani minutu. Kdo by také přemýšlel, že? To chudák ještě ale netušil, že českých novinářů je v Hoogerheide aspoň patnáct.

Když jedete z Hoogerheide do Essenu, střídají se úzké silničky s ještě užšími. Malebné vesničky plné retardérů a dlažebních kostek či dlažby. Člověk si až říká, kde tady ten Zdeněk jen trénuje? Že jste přejeli z Holandska do Belgie zaregistrujete pouze tak, že u domů, často obložených tmavou cihlou, nestojí auta se žlutou espézetkou, ale červeno-bílou. Jen u toho nejmodernějšího baráku stojí Superb s českou poznávací značkou. Najít "Štybarovo" tak není složité.

Otevřela nám Ine, Zdeňkova dlouholetá přítelkyně. "Zdeněk se ještě sprchuje, pojďte dál," pozvala nás Ine dovnitř. "Ani se nezouvejte," nabízí nám v předsíni, kde je pračka a desítky složených dresů.

Kdo by čekal honosnou vilu, byl by zklamaný. Zdeňkův dům jsou dvě krychle, asymetricky položené na sobě, odhadem ne větší než 150 metrů čtverečních. Ta vyšší pak tvoří střechu letní terasy. Moderní dům společně postavili zhruba před čtyřmi lety, na velkém pozemku stojí ještě starší dům, který Zdeněk využívá jako skladiště cyklistického materiálu.

Zdeněk pak přichází po schodech dolů do prostorného obývacího pokoje. Usedá na gauč a společnost mu okamžitě dělá bílý mazlíček Hasko. Novináři se u něj střídají, dva dny před startem mistrovství světa opravdu působil klidně. Téměř hodinu odpovídal na dotazy.

A protože jsme svou práci se Zdeňkem již odvedli, raději jsme se věnovali hnědooké Ině. "Ne, mě nefoťte, nemám udělaný vlasy," začala naše konverzace  :-).

Jaký je tedy život se Zdeňkem Štybarem? "Kočovný :-)," směje se Ine. Patrné je to i z "nezabydleně" vyhlížejícího domu. "Zdeněk je ale pořád stejný, největší rozdíl je v tom, že býval přes zimu daleko více doma. To nyní jako silničář není, přes zimu je doma vždy jen na pár dnů. Buď je na Mallorce nebo na závodech. Ale z ostatních hledisek je Zdeněk pořád stejný, není rozdíl mezi Zdeňkem cyklokrosařem a Zdeňkem silničářem," zavádíme hovor na Zdeňka.

"Často cestuju s ním, hlavně na Mallorku. Tam většinou není tým, takže můžeme být jen spolu. Na Mallorce má vynikající podmínky pro trénink, takže tam tráví hodně času," šeptá dále Ine, aby nerušila Zdeňkův monolog pro Český rozhlas a Českou televizi. A dál povídá o novém domu, který koupili na Mallorce.

"Nejdřív jsme měli pronajatý apartmán, ale teď jsme tam koupili dům, je to výhodnější. Když tam nejsme, stará se o něj původní majitel, od kterého jsme dům koupili. Navíc už tam máme pár známých, takže když je nějaký problém, vždy je na koho se obrátit.

Ine van den Bergh, narozdíl od Zdeňka Štybara na kole nejezdí vůbec. Baví jí její současná práce v butiku. "Kadeřnici jsem dělala, nyní pracuju v butiku, který vlastní moje maminka a sestra. Mám flexibilnější pracovní dobu, mohu častěji se Zdeňkem pryč. V kadeřnictví to nešlo," vysvětluje.

Na lince bublá hrnec, ale Ine si nemyslí, že by byla bůhvíjaká kuchařka. "Vařím ale ráda a když je Zdeněk doma, vařím pro něj pořád."

A jaký že je český cyklista strávník? "Není vůbec náročný, když je to z čertsvých produktů, tak je nejraději. Není náročný, když se ho ptám, co by si dal, tak nikdy neví a nechá to na mně," směje se Ine sedíc na lince. "Nejčastěji jí těstoviny, jakékoli. Ty má rád, ale jeho nejoblíbenější kuchyně je jeho maminky, ta česká."

Zdeněk prý během přípravy, jako třeba nyní na jarní klasiky, využívá služeb dietologa z university v Leuvenu. "Striktně dodržuje dietu. Je na sebe přísný. Ale jinak, když je po sezoně, velmi rád si dá typické belgické jídlo: hranolky a hamburger."

Končíme. Nechceme zdržovat a otravovat. Pár fotek před domem na zahradě, která je velmi účelně zařízená. V podstatě nic na ní není, o to méně starostí, což se tak vytíženému člověku, jako je Zdeněk Štybar, jednoznačně hodí.

Přejeme Zdeňkovi hodně štěstí. To nakonec v neděli potřeboval a měl.... děkujeme a gratulujeme....

Foto: Michal Červený