Ondřej Fojtík vyhrál IronBike 2012

Nocování pod stanem, pohyb ve vysokých nadmořských výškách a dlouhé hodiny denní dřiny. Italský etapový závod IronBike je návrat ke kořenům mountainbikingu a pionýrské podobě tohoto sportu. V minulosti se sem pravidelně vracel Radoslav Šíbl, který tento dobrodružný podnik dokázal čtyřikrát v řadě vyhrát. Letos sice „Šibal“ v Itálii chyběl, ale zastoupil jej na výbornou Ondřej Fojtík, který právě s Šíblem před lety tento náročný závod v bikovém ráji objevil. A společně s bikerem týmu Toyota Dolák do italských Alp vyrazili hájit české barvy Tomáš Bek (jeho reportáž o IronBiku naleznete zde) a Robert Čížek.

Ondřej Fojtík už zkušenosti s IronBikem má. Už třikrát tento závod vyhrál, svou poslední účast před dvěma lety však vzdal. Letošní IronBike pro něj tedy byl již pátým v kariéře. „Je to jeden z mých srdcových závodů. Každý rok jsem přemýšlel, že bych se na něj vrátil. Jen díky IronBiku jsem totiž před lety s kolem neseknul a i teď to pro mě bylo velké zpestření sezony,“ vysvětluje pětatřicetiletý borec, který má na svém kontě vítězství v nespočtu českých závodů a maratónských klasik a také triumf v etapovém závodě Crocodile Trophy v Austrálii. Rodák z Krnova už na kole zažil hodně. A snad i s myšlenkami na pomalu ale jistě se blížící konec kariéry tedy na IronBike vyrazil po dvou letech znovu. „Na této výkonnosti už se sem mockrát dostat nemusím. A podobně jako Salzkammergut jsem si i tento závod přál ještě aspoň jednou vyhrát,“ doplňuje.

IronBike se pyšní přízviskem „nejtěžší MTB závod na světě“. A přesně s touto ambicí organizátoři závod pořádají. Po úvodním prologu následuje šest tvrdých etap. „Opravdu je to těžké a spíš než k závodu to má blízko k dobrodružství. Já jsem trávil v etapách denně v průměru osm a půl hodiny, hobíci trať zdolávali klidně i dvanáct hodin denně. V etapách se hodně i chodí, což taky nemusí každému sedět. A to vše ve vysokých nadmořských výškách a s povinným vybavením jako je mobil, termofólie, píšťalka a pláštěnka. Bez těchto propriet nikoho pořadatel na start nepustí,“ popisuje Ondřej Fojtík. IronBike tedy rozhodně není žádnou procházkou růžovým sadem. „Kromě dobrodružství, které je jakousi přidanou hodnotou, se ale závodí úplně stejně jako na maratonech nebo běžných etapácích. Pátý den už je problém se s tepy dostat na anaerobní práh,“ ujišťuje Fojtík.

Specifikem IronBiku je, že se  jezdí systémem „erzet“ - rychlostních zkoušek jaké znáte například z motoristické rallye. Měřené úseky jsou proloženy úseky neměřenými a podle času dosaženého v měřených úsecích se sestavuje pořadí. Ve hře jsou penalizační body při překročení časových limitů etapy, které jsou nastaveny velice přísně. „I já jsem měl někdy problém je stihnout, natožpak obyčejní hobíci za mnou,“ upozorňuje úspěšný maratonec.

To, co ale také dělá IronBike IronBikem, je i úchvatné prostředí Savojských Alp. Opuštěné osady, staré vojenské pevnosti, nádherné výhledy na mohutné vrcholky hor okolo. „Sjížděli jsme třeba po schodech jedné staré pevnosti. V tom sjezdu jsme překonali 600 výškových metrů! Zážitek skvělý, ale normálního člověka by nikdy nenapadlo to jet. A obecně když člověk jede okolo těch pevností z první světové války, úplně ho z toho mrazí, když se zamyslí nad tím, jak to tady kdysi Italové budovali a co se tady všechno tehdy dělo…,“ zamýšlí se Ondřej Fojtík.

IronBike není pro každého

Účasti Ondřeje Fojtíka v podobném etapovém závodě nepředcházela žádná specifická příprava. Trénoval tak, jak je zvyklý. K IronBiku jako k určitému vrcholu ale svůj trénink přece jen směřoval a připravoval se na něj i psychicky. „Věděl jsem, že mě v červenci čeká obtížné období. Drásal je těžký, ale bylo mi jasné, že o týden později na Salzce to bude ještě těžší. A potom na IronBiku ještě mnohem těžší,“ svěřuje se Fojtík, který ale ve všech třech závodech uspěl. Na Drásalovi, jehož trasa vede v jeho domácím revíru, dojel druhý (více v článku Jan Jobánek přidal k dalšímu vítězství na Drásalovi i rekord). Více než 200 kilometrů dlouhou Salzkammergut Trophy ale s přehledem vyhrál (Ondřej Fojtík králem Salzkammergut Trophy 2012) a podobně suverénně si počínal i v Itálii. Navázal tak  na Tomáše Trunschku, který nejdelší trasu v Bad Goisernu vyhrál v roce 2008 a pak přidal druhé místo v IronBiku. Statistiku mosteckého bikera tedy Fojtík ještě vylepšil.

„Drásal se mi, myslím, povedl a cítil jsem se i po dlouhém Salzkammergutu dobře, takže v prvních etapách na IronBiku jsem si najel potřebný náskok,“ říká starší z bratrské dvojice úspěšných závodníků, jehož největším soupeřem byl Španěl Milton Ramos. Loňský vítěz IronBiku vyhrál s těsným náskokem i prolog, ale pak se již musel opakovaně sklonit před českým bikerem. „První měřený úsek jsme vždycky jeli spolu, já stejným tempem pokračoval i v dalším měřeném úseku a tím jsem získával čas. On teda byl výborný sjezdař, jezdil úplnou hranu a taky na to každý den doplatil nějakým pádem. Jezdit některé sjezdy je na IronBiku risk, člověk může zničit kolo nebo sebe,“ popisuje „Foja“.

Na závod Ondřej vyrazil společně se svým švagrem, který mu dělal zázemí. „Bez něj by to vůbec nešlo. Neumím si představit, že bych po deseti hodinách na kole ještě měl stavět stan a starat se o kolo,“ vysvětluje a vypočítává svůj obvyklý denní program na IronBiku: budíček v půl sedmé, start v osm a po osmi až deseti hodinách cíl etapy. „V cíli už je nachystané kompletní zázemí a jídlo. V prvé řadě se člověk musí po dojezdu etapy postarat o sebe, aby byl fit ještě další den. Umýt se, najíst, pak Compex a spát jsem se snažil chodit mezi desátou a jedenáctou,“ popisuje Fojtík svůj běžný den. Co se jídla týče, není podle něj co pořadatelům vytknout. „V nabídce je vše. Všudypřítomné těstoviny, pečivo, marmelády, nutella, káva, čaj, na občerstvovačkách taky bohatý výběr…zkrátka všechno, co člověk potřebuje. Svého jsem nic navíc nepotřeboval“.

Osm dní v italských Alpách se může jevit jako pohádka, ale Ondrovi bylo několikrát i úzko. Třeba když jej ve třech tisících metrech nad mořem přepadla sněhová bouře. „Kdo zažil sněžení před lety na Salzkammergutu, tak tohle bylo ještě horší. Déšť se sněhem, do toho úplný uragán. Už to bylo docela přes závit, to jsem se fakt i bál. Neumím si představit tam mít defekt a spravovat to!“říká jeden z trojice českých bikerů na letošním IronBiku. Jízdu ve 20 centimetrech mokrého sněhu si ale vyzkoušeli závodníci i v dalších etapách.

V průběhu toho týdne se logicky každý ze závodníků dostane na dno sil. „Je mi pětatřicet, něco už jsem odzávodil a už mě jen tak něco nerozhodí. Každý si v průběhu těch osmi dní zanadává, i já jsem nadával. Ptal jsem se sám sebe, proč mám proboha jet 16 kilometrů dvě hodiny, když jsem vzdušnou čarou kilometr od cílové vesnice? Člověk na to musí být připravený a mít na to morálku. Je to až nesmyslné, jak je to někdy těžké. Ale to je prostě IronBike. A ta euforie v cíli to pak celé přebije. Ty zážitky, které si odtamtud každý odváží, jsou bombastické“ líčí Ondřej Fojtík.

Podle vítěze letošního IronBiku je tento etapový závod nejhezčím podnikem, který lze na horském kole absolvovat. A není-li nejhezčí, určitě mezi ně patří. „Já jsem si jel IronBike letos hlavně užít. Ale samozřejmě mě hřeje i to vítězství, protože vím, že zadarmo to nebylo a potkal jsem se s formou“. V cíli Ondřeje Fojtíka dělilo od celkově druhého Španěla 1000 bodů, tedy 17 minut. Celkově účastníci IronBiku urazili vzdálenost 667 kilometrů. Nastoupali přitom 30 tisíc výškových metrů, tedy zhruba totéž, co údajně Bradley Wiggins v přípravě na Tour de France. „Akorát, že on to asi nechodil pěšky,“ konstatoval Ondřej Fojtík.

Český biker za svůj triumf získal od pořadatelů nabídku startovat na Crocodile Trophy nebo v kostarické La Ruta de los Conquistadores. A protože v Austrálii už Ondřej Fojtík závodil, vydá se začátkem listopadu do Kostariky. Přejme mu tedy hodně štěstí i tam!

Konečné pořadí IronBike 2012:
1. FOJTÍK Ondřej (CZE, Toyota Dolák)
2. RAMOS Milton (ESP)
3. VAN HOEYDONCK Elias (BEL)
…
37. BEK Tomáš (CZE)
65. ČÍŽEK Robert (CZE)

Výsledky: http://www.sdam.it/events/event/results-download_23178.do

Více o závodě: www.ironbike.it

Foto: archiv pořadatele