Ondřeje Cinka trápí koleno. "Jsem nervózní, sleduju, jak padám v žebříčku," říká

 
Dvaatřicetiletý biker Ondřej Cink nezačíná sezonu zrovna v dobré náladě. Byť se snaží si ji udržet rodinným životem a péčí o dcerku Nelu, přetrvávající bolest kolena ho trápí. Minulý víkend dokonce vynechal plánovaný závod v Madridu. Kdy do závodního kolotoče naskočí znovu, sám neví. Nyní ho čeká vyšetření na magnetické rezonanci... Využili jsme setkání při prezentaci novinek seriálu AC Heating Cup a Ondru vyzpovídali.
 

Ondro, popiš, co tě trápí?
Měl jsem pád na závodě kategorie HC v Chelvě, kde byla slušná konkurence. Start se mi povedl, byl jsem tam relativně dobře, ale po kilometru byla taková blbá zatáčka, kopec na měkkém podkladu, dost kamenů a nedalo se to moc vyjet, jen na předních pozicích. Přede mnou to už nevyjeli, a když jsem seskakoval, někdo mě sundal v nulové rychlosti a já nějak dopadl na koleno. Pokračoval jsem v závodě, ve výsledku jsem jel super závod, z nějaké čtyřicáté pozice jsem dojel do desítky a nebejt toho pádu, mohl jsem jet s těma nejlepšíma vepředu. Byla to škoda. Horší byl ale dojezd, už ke konci jsem to cítil, a když jsem pak dojel, najednou jsem nemohl ohnout nohu. A to už jsem zmatkoval, co se děje. Nějak jsem se dostal do stanu a asi po půl hodině jsem to začal rozhýbávat a za hodinu jsem zase seděl na ergáči a vytáčel jsem nohy. Druhej den to po probuzení bylo v pohodě, asi klasická naraženina, i když jsem neměl žádnej šrám, modřinu.

Evidentně to ale dobré nebylo.
Byl to asi divnej náraz, hodně na čéšku, která mě teď nejvíc trápí. Nedával jsem tomu moc velkou váhu, normálně jsem odcestoval domů a začal jsem zase trénovat. Nechci říkat, že mě to zase bolelo, protože šlapat jsem mohl, mohl jsem i jezdit intervaly, ale pocit v koleni byl nepříjemnej. Rozhodl jsem se, že pojedu i Banyoles o týden později, ale bohužel po tom, co jsem přijel domů, se to začalo zhoršovat a bylo to víc a víc nepříjemný.

Co na to lékaři?
Byl jsem u doktora, ale nic nenašel a rentgen byl taky v pohodě. Domluvili mi i magnetickou rezonanci, na kterou je těžké se dostat, čeká mě teď v neděli a to ukáže všechno. Uvidíme, jestli tam nějakej problém je, nebo není. Podle toho se rozhodnu, co dál. Dneska to jdu poprvé zkusit na kolo, byl jsem nějakých pět, možná šest dní bez zátěže, tak uvidíme, jestli to pomohlo.

Je tedy dobře, že letošní sezóna není olympijská?
To jsem samozřejmě rád, ale je důležitá i tahle. Potřebuju body, každej tejden se koukám na žebříček UCI a to, jak padám dolů (k 7. 3. je Ondřej Cink na 23. místě UCI žebříčku, pozn. redakce), se mi nelíbí a začínám z toho bejt nervózní. Potřeboval bych pořádně trénovat bez zdravotních komplikací.

Do té doby probíhala příprava podle plánu?
Právě že ne, letos je to složitý, navazuju na tu špatnou sezónu, kde mě taky trápily zdravotní problémy. Pokračuje to dál i přes zimní přípravu, začalo to pádem v listopadu na druhé koleno, pak jsem stál asi deset dní. Na prvním soustředění na Mallorce jsem onemocněl, měl jsem chřipku a během Vánoc jsem byl zdravej, odjel jsem na soustředění na Kanárské ostrovy a tam jsem chytnul nějakou střevní virózu, takže taky nic moc a ty soustředění byly takový hodně omezený. Pak už jsem odjel na první závody, tam jsem ale taky chytnul nějakou virózu, takže jsem byl zase nemocnej. Když už se to začalo nějak chytat, že jsem se cejtil dobře, tak přišel ten pád a už se to se mnou táhne.

Asi je těžké zůstat v klidu a nechat koleno odpočívat.
Je to těžký, chtěl jsem odjet i na závody, které se jedou teď ve Španělsku, už ale problémy trvaly 14 dní a nelepšilo se to, spíš se to zhoršovalo a musel jsem si říct, že si zkusím dát volno, a to i přesto, že toho volna bylo přes zimu dost. Jsem z toho nervózní, ale pokud to nejde a nepustí mě to do tréninků, nedá se nic dělat.

Jsi v novém týmu na novém materiálu, jaké bylo první setkání?
Musím říct, že jsem spokojenej hodně, a to jak s týmem, tak s kolem a veškerým materiálem. Všechno funguje, závodní program ve Španělsku jsem si vybral sám, nemusel jsem to absolvovat, ale chtěl jsem, abych se sžil s týmem, nastavili jsme si všechno, než začnou ty velký závody, aby si všechno sedlo, což je pro mě důležitý. To se povedlo, byl jsem spokojenej a těším se na velké závody, na které ale musím být zdravej. 

Když všechno půjde dobře, kdy přijdou první velké závody?
Tak já jako první velkej závod beru Světový pohár v Novém Městě na Moravě. Jsou tam i další závody, pokud budu zdravej, rozhodl jsem se, že pojedu i první dva Český poháry - Kutnou Horu i Touškov, mám to za rohem a jsou to závody C1, takže dobrý body a nemusím nikam daleko cestovat. Zapojím to do tréninkové přípravy a mezitím je závod HC v Haimingu v Rakousku a ještě na konci března máme v plánu závod Francouzského poháru, taky HC. To ale nevím, jestli nebude moc brzo, uvidíme. Teoreticky bych ale měl před Novým Městem absolvovat čtyři závody.

Říkal jsi, že se těšíš do Stupna, bude to závod C2, dokážeš si tenhle závod  jednou představit i výš?
Myslím si, že loňský mistrovství České republiky ukázalo, že pořadatelé na to organizačně mají, určitě tam vidím do budoucna minimálně C1, ale musí se postupně, dva roky zpátky to byla C3, vloni MČR, jde to pomalými krůčky nahoru. Nejlepší by samozřejmě jednou byl závod kategorie HC, což je po Světovém poháru nejvyšší úroveň a na startu se většinou sejde silná konkurence, bylo by to skvělý. Uvidíme, co letos C2, těch závodů v okolních státech je hodně, tak uvidíme, kdo si letos Touškov přidá do programu. Kdyby to ale jednou bylo HC, tak těch už v okolních státech tolik není a konkurence je vždycky silná, do budoucna tomu věřím.

Nabíjí tě aspoň role tatínka?
Určitě ano. Teď jsem doma od rána, takže se snažím co nejvíc pomáhat, ať si manželka trošku odpočine a tohle je teď u nás doma na prvním místě.

Jak to zvládáš?
Dá se říct, že o malou se postarám už sám, přebalím, nakrmím, zvládnu už všechno!