Nela Viktorová: Z XCO jsem byla vyčerpaná. Enduro mi vrátilo radost z jízdy
- 21. 01. 2026
- Jan Němec
- Týmy a kluby
- Foto: archiv Nely Viktorové
Nela Viktorová otevřeně o konci v XCO, nové vášni pro enduro, vyhoření, návratu radosti ze závodění i spojení sportu s prací...
Ještě nedávno závodila ve Světovém poháru v cross-country. Dnes sbírá úspěchy v enduru. Nela Viktorová otevřeně mluví o vyhoření, těžkém rozhodnutí skončit s XCO i o nové vášni, která jí vrátila chuť závodit.
Pojďme na začátek. Odkud pocházíš a jaká byla tvoje sportovní cesta?
Jsem rodačka z Prachatic, kde jsem vyrůstala a kde také začala moje cyklistická cesta. Po víceletém gymnáziu v Prachaticích jsem pokračovala na sportovním gymnáziu ve Vimperku, kde jsem nakonec zůstala bydlet i po dokončení školy.
Vyzkoušela jsem také studium na vysoké škole v Praze, konkrétně obor kynologie, ale po prvním ročníku jsem musela skončit. Nedokázala jsem skloubit studium, sport a tehdejší práci v ROUVY.
Kdy ses vlastně poprvé postavila na start závodu?
První závod jsem jela v Prachaticích v šesti letech – asi dva týdny poté, co jsem se naučila jezdit na kole. Vyhrála jsem ho a od té doby jsem se cyklistice začala věnovat naplno. Aktivně závodím už přes patnáct let.
Jako dítě jsem měla hodně všestrannou sportovní přípravu. Závodila jsem na sjezdových i běžeckých lyžích, věnovala jsem se tanci, ale postupně šly všechny ostatní sporty stranou, jak se začal plnit závodní kalendář na kole. Od mala ale miluju koně a dodnes se občas ráda svezu, když mám čas.
Kterých výsledků si ve své kariéře nejvíc vážíš?
Nejvíc si cením samotné možnosti závodit na světové úrovni. Procestovala jsem kus světa – Brazílii, USA a další země – a zároveň jsem dokázala zvládat studium na gymnáziu, což pro mě nebylo jednoduché.
Z domácích výsledků si nejvíc vážím celkového vítězství v Českém poháru elitních žen v roce 2024 a třetího místa na mistrovství republiky v short tracku (XCC). V zahraničí pak 14. místo ve Světovém poháru a 15. místo na mistrovství Evropy. Hodně pro mě znamená i to, že jsem mohla několik let reprezentovat Českou republiku na světových pohárech i šampionátech.
Přesto jsi se rozhodla s XCO skončit. Co tě k tomu přivedlo?
Postupně jsem cítila, že do XCO už tak úplně nepatřím. Přestalo mě to bavit. Brala jsem to spíš jako povinnost než radost. Neustálý tlak na výkon, čísla, váhu – to všechno mě postupně vyčerpávalo. Bylo v tom víc negativ než pozitiv.
Zlomový moment přišel na Světovém poháru v Kanadě v roce 2024. Vždycky jsem si závody v zahraničí užívala, i když jsem třeba neměla top formu. Miluju cestování a poznávání nových míst, ale tentokrát jsem byla opravdu nešťastná. Do závodu jsem šla jen proto, že jsem měla pocit, že musím. V tu chvíli mi došlo, že takhle už dál pokračovat nechci.
Dalším faktorem byly i finance. Už jsem nestudovala a v XCO jsem neměla žádné finanční ohodnocení, což tu situaci ještě víc komplikovalo.
Přechod na enduro – byl to plán, nebo spontánní rozhodnutí?
Už delší dobu jsem věděla, že si chci enduro jednou vyzkoušet. Vždycky mě bavila technika a jízda z kopce. Enduro kolo jsem si dokonce koupila ještě v době, kdy jsem aktivně závodila v XCO. Tehdy jsem ale vůbec netušila, že s cross-country skončím tak brzy.
Když jsem se rozhodla skončit s XCO, chtěla jsem u cyklistiky zůstat, ale jiným způsobem – tak, aby mě to znovu bavilo a nevyhořela jsem. Přes zimu jsem trénovala a připravovala se na sezonu spíš „na zkoušku“. Nevěděla jsem, jestli mě to bude bavit, jestli mi to půjde a jestli to vůbec zvládnu.
Neměla jsem konkrétní vzor, ale bylo fajn vidět, že některé holky přede mnou přešly z XCO na enduro ze stejných důvodů a našly v tom nové nadšení.
Čekala jsi tak rychlé výsledky?
Upřímně – vůbec ne. Doufala jsem, že by se mi mohlo dařit, ale byla to úplně nová disciplína. Neměla jsem od sebe velká očekávání. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se hned v první sezoně dostanu na Světový pohár, mistrovství světa a že se stanu mistryní České republiky.
V enduru jsem znovu objevila vášeň pro závodění. Cítím, že je to disciplína, ve které bych mohla mít budoucnost. Příští rok chci závodit na Světových pohárech a uvidím, kam mě to posune. Nejdůležitější pro mě ale zůstává to, aby mě závodění pořád bavilo. Výsledky beru jako příjemný bonus za práci, která za nimi stojí.
Vedle závodění pracuješ pro ROUVY. Co máš přesně na starosti?
Moje práce se těžko vysvětluje lidem, kteří ROUVY neznají – proto vždycky doporučuji aplikaci rovnou vyzkoušet. Pracuji v product content týmu a specializuji se na workouty a vše, co s nimi souvisí. Pokud si na ROUVY pustíte trénink, je velká šance, že mi prošel rukama a že jsem psala jeho texty a instrukce.
Díky práci v ROUVY jsem se hodně posunula – hlavně v marketingu, plánování, práci s obsahem i v angličtině. Posunulo mě to ale i lidsky.
Jak zvládáš kombinovat práci, trénink a závody?
Velkou výhodou je flexibilita. Když je potřeba, můžu pracovat i mimo kancelář. V závodním životě jsem navíc sama sobě trenérem i manažerem, takže mám velkou volnost v plánování.
Tréninky, soustředění i závody přizpůsobuji práci. Samozřejmě je to někdy náročné, ale nesmírně si vážím důvěry vedení ROUVY, že dokážu odvádět kvalitní práci třeba i z dějiště mistrovství světa.
- 21. 01. 2026
- Týmy a kluby
- Foto: archiv Nely Viktorové
Diskuze k článku
Prostě se rozhodla tak jako víc jak 90 % holek co nechtějí narazit na skutečnou kvalitu holek v Elite. Dalším jejím kladem je, že kondice z XCO se jí v amatérským prostředí nadšenců v Enduro asi hodí. Přesto ji fandím.
Vložit komentář