Pells Seven 29 TEST supersbíječky

Zaznamenali jsme již pozitivní ohlasy na klasickou koncepci celokarbonového Medium Tailu PELLS Seven 29 s odpruženou vidlicí. Rozhodli jsme se proto otestovat tento model právě se zmíněnou pevnou vidlicí PELLS FCF, konkrétně ve specifikaci X.9. Pevná vidlice dokáže významně odlehčit přední část kola (samotná váží 670 gramů) a celou sestavu zpevní a dodá jí na neobyčejné tuhosti. Cílem testu pro nás bylo potvrdit si, anebo vyvrátit naši počáteční domněnku – že totiž tahle univerzální raketa, která má zejména za úkol polykat kilometry na cestách i necestách a přenést bikera co nejrychleji a nejefektivněji z bodu A do bodu B, vlastně jinou než pevnou karbonovou vidlici nepotřebuje!

Dominantní vidlice
Po vyjmutí z krabice vypadá stroj impozantně – částečně díky velikosti rámu XL, částečně díky opravdu dominantní přední vidlici, jejíž nohy bez předního kola hrozivě trčí do prostoru jak Neptunův trojzubec či rožeň na dobře živené selátko...

S odstupem času už tak mohutně nevypadá – to když jsem zjistil, jak skvěle pracuje a jak geniálně ladí se subtilní a krátkou zadní stavbou. Zmenšený zadní trojúhelník zajišťuje boční tuhost a stará se i o přenos síly z každého jezdcova šlápnutí. Na zmenšení zadní stavby a optimalizaci rámu pro velké „obruče“ má zásluhu i prohnutí sedlové trubky, jež opticky kopíruje zadní kolo a dostává ho zase o kousek dopředu pod sedlo. Navíc tato podoba zadní stavby dává prostor i pro designové lahůdky a detaily, jakým je krátký a lehce konkávně prohnutý šikmý monostay zadních vzpěr napojený na sedlovou trubku.

Mimochodem - spojování trubek je u tohoto rámu zajištěno technologií tube to tube. Znamená to, že celá velikostní škála rámů není limitována několika formami, jako je to u monokokových konstrukcí, ale je zde možné s překvapivě vysokým podílem ruční práce každou velikost přesně odladit a dát rozdílnou charakteristiku kompozitovým dílům jak v horizontální, tak vertikální ose.

Co se týče hlavního rámového trojúhelníku, tak si zachovává to nejlepší z konceptu Seven z minulé sezony, mimo jiné masivní spodní rouru i zajímavou horní trubku se čtvercovým profilem a opravdu prostornou „odkládací plochou“ na její vrchní straně.

Z dalších neopomenutelných vychytávek rámu je nutné zmínit proměnlivý průměr krku vidlice, takže spodní miska má průměr 1 a ½“, což bezpochyby znamená větší přesnost a jistotu při řízení ať už v krkolomných sjezdech, tak prostě jen ve vyšších rychlostech, které jsou pro toto kolo jaksi standardní v každém terénu. Chválíme i vedení řadicích lanek vnitřkem spodní trubky s vývody v zesílené oblasti středu BB92. S otazníkem naopak jsou „rezervní“ úchyty na hadičku zadní hydrauliky na spodní vidlici, ačkoli tato je vedena totožnými úchyty po zadní vzpěře.

Osazení orientované na výkon

Rám je ustrojený do Sramu X.9, takže na širokých řídítkách PELLS hned laboruji jak s řazením, tak s pákami brzd Avid Elixir 7, a dělám si dostatek místa kolem gripů.

Stejně jako hliníková řídítka jsou i sedlovka a představec ze stejného materiálu a od mateřské značky – trochu mě překvapilo, že tyto pevné komponenty jsou „pouze“ kované, a nikoli z karbonu, což by jen stvrdilo celkové kompozitové naladění celku.

Jsme u plášťů - univerzální Race Kingy od Continentalu nekladou významný valivý odpor na asfaltu, skvěle tlumí jemné nerovnosti a dobře chytají pevnou půdu pod koly, když jde do tuhého a je potřeba zajistit dostatečný grip.

Po vyladění veškerého osazení, jež před první vyjížďkou slibuje skutečně vysoký výkon, se snažím ještě zmírnit dost kruté natažení na 130milimetrovém představci. Výšku řídítek jsem jakž takž vychytal negativním sklonem představce. Délku se ovšem snažím eliminovat posunutím sedla, ale jeho poloha hodně vpředu zase není to pravé. Nakonec na testovací jízdy měním představec za vlastní 100milimetrovou kovanou rezervu ze silnice a zjišťuji, že kdyby měl tento kousek větší sklon (tak 10 nebo 12 stupňů namísto cca 6 nebo 7, co má), dosáhl bych na svoji výšku ideálního posedu!

Srovnáni s konkurencí

Srovnávací tabulku dalších modelů na trhu tentokrát nenabízíme, protože najít v nabídce sériových modelů stroj se shodnou koncepcí pevné přední vidlice a celokarbonového rámu zkrátka nelze.

Vzdáleně se zde nabízí poměření s modelem AGang Gangsta 9.29, který disponuje pevnou karbonovou vidlicí Syncros, ale již jen duralovým rámem a nižším osazením. Navíc jeho jediný převodník 36 zubů a kazeta 12-36 jej předurčují k trochu hravějšímu bikingu orientovanému více na obratnost v členitém terénu, na zábavu, ale už méně na výkon a polykání kilometrů.

To ovšem neznamená, že to pro nás není inspirace a že se mu brzy nepodíváme také na zoubek – třeba i ve světle novinek pro sezonu 2013!

Jízda na karbonové sbíječce: rychle a pohodlně!

Že to bude fungovat, mi bylo jasné, jakmile jsem tuhle raketu spatřil na vlastní oči před více než půlrokem na výstavě v Brně. Sebevědomě a dravě vyhlížející sestava karbonového rámu PELLS Seven29 FCF spolu s masivní pevnou kompozitovou vidlicí už na výstavní ploše dávala každým milimetrem najevo, že v potravinovém řetězci pevných devětadvacítek se nachází hodně vysoko, ví to o sobě a nelekne se nikoho a ničeho.

Tuhost a lehkost

Čekal jsem, že kolo bude skvěle zrychlovat a uspokojivě držet stopu. Ale že budu už po pár minutách řvát nadšením, to opravdu ne! Vybírám po prvních šlápnutích krátký přejezd po asfaltu a mířím hned do prudkých lesních svahů na okruh za domem. Rychle střídám štěrkové cesty, kamenité chodníky a hliněné pěšiny s kořeny.

Jen pár minut mi stačí na to, abych se s kolem sžil na točivých sjezdech a věděl, jak reaguje na podněty z řídítek a kde přesně v zatáčkách končí (abych se do zatáček vešel a ve vyšší rychlosti netrefil přehazovačkou třeba pařez...). Zjišťuji také, jak pracovat s těžištěm, když je potřeba zatočit o 180° v prudkém klesání. Mám zadek za sedlem, držím rovnováhu a kormidluji přední kolo po ujíždějící břidlici, jehličí a modřínových šiškách. Ne, tam se nemůžu vejít, myslím si. Přední kolo chvíli vypadá, že se pod velkým úhlem prostě zamkne a já se skácím k zemi. Nakonec přeci jen výhra a projíždím zatáčku bez dramatického poskakování nebo šlápnutí na zem!

Ta poddajnost a obratnost kola je prostě skvělá – ne, to není neohrabaný tank, který by se měl jen valit po široké šotolinové cestě. Je to sebejistý závodní stroj do všech terénů, které jezdec zvládne ve stylu staré školy jen na pevné vidlici. Místy si díky obratnosti kola připadám opravdu jak na klasické „šestadváce“, která se vejde všude.

Všestrannost biku si ověřuji také na opravdu hodně prudkém a hladkém výšlapu, kde je potřeba velká kola roztočit, jinak se zaseknete v bodě nula a odstředivá síla vás převrátí dozadu nebo složí do strany. Ani tady jsem neměl jediný problém – je pravda, že na roztočení většího průměru devětadvacítek do požadované rychlosti je potřeba více síly, ale to, že rozjíždím sotva desetikilový stroj, je prostě znát. Vyjedu opravdu všechno co jindy, některé pasáže dokonce snadněji... Schopnost kola akcelerovat je opojná a současně zrádná v tom, že nutí jezdce k nadprůměrným výkonům a z netrénovaných jedinců brzy vyčerpá energetické zásoby. Když se táhlou pěšinou doškrábu až pod vrchol stoupání po štěrku a kamenných schodech, kde to už začíná zavánět trialem a skákáním, musím najít poslední zbytky sil na roztočení zadního kola a nadzvednutí předku, abych vyjel až na vrchol. Jako zázrakem to jde, na hraně se zastavím, zadní kolo trochu hrábne a pak se přehoupnu nahoru. Spokojeně se usmívám a současně kroutím hlavou – copak tenhle stroj nemá žádné limity?

Směrem dolů si libuji ve sjezdech všeho druhu, nejvíce snad po skalce, kde se rozumný chodec drží stromu, aby ho nepřevážil batoh, a kde „neskákající“ cyklista na pevném kole normálně nemá co pohledávat. I tady bravurně vše zvládám, pevná vidlice mi dovoluje chirurgicky přesně mířit mezi stromy a kořeny, zatížené zadní kolo ani nemusím blokovat a uvolňovat lavinu šutrů za sebou, jen lehce přibrzďuji a prosmýkávám se mezi stromy, balvany a frčím dolů. Jistě, bezpečně a s nadhledem jako dlouho předtím ne...

- jedinečný a neokoukaný stroj	- pevná vidlice je limitující pro těžší terén
- ochota zrychlovat	- velký převodník pouze 39 zubů
- skvělý poměr mezi tuhostí a absorpcí nerovností	- příliš tenké a tvrdé gripy
- nízká hmotnost

%pagebraak(Sbíječka překvapila)%

Chválit se nedá donekonečna, tak se zastavím u řazení Sram X.9. Systém 2x10 mi maximálně vyhovuje - člověk tolik neřeší křížení převodů, vše je prostě jednodušší. Když ale na bike s tímto pohonem přesednete například ze silniční top sady, a je jedno jestli Super Recordu nebo Dura Ace, bude vám připadat, že mezi cvaknutím páčky a pohybem přehazovačky směrem dolů uplyne doba vhodná na konzumaci traťovky nebo vykonání potřeby. Ano, tak pomalá mi odezva řazení přišla, respektive „rychlé řazení“ funguje podle mě jinak. Nicméně pohon jako celek hodnotím i přes tuto subjektivní poznámku kladně.

Na rovinách a sjezdech po asfaltu dříve nebo později narazíte na limitní rychlost, kdy už prostě nemůžete přišlapávat, a proto by v této situaci částečně pomohl větší převodník se 42 zuby. Na druhou stranu menší rozdíl v počtu zubů znamená hladší přeřazování, což se potvrdilo i v testu, takže v tom nevidím větší problém. A pokud jezdec nemá za každou cenu ambici uviset v silničním balíku anebo na čele rovinatějších maratonů, je toto zpřevodování dostatečné.

Dalším poznatkem jsou limity kola v rozbitých sjezdech. Pochopitelně nikomu nenamlouvám, že se s pevnou vidlicí můžete bez obav vrhnout do kamenitého moře nebo vymletého koryta s kameny a kořeny a čekat od téhle karbonové sbíječky zázraky. V odpruženou vidlici se proměnit nedokáže a do výmolů prostě nemůžete jen tak zahučet. Ale na druhou stranu předek rozhodně není tvrdý a na sportovní a výkonnostní styl bikingu s občasným těžším terénem dostačuje.

Pokud zvolíte pomalejší tempo, dobře volíte stopu a pracujete s těžištěm, užijete si s tímhle strojem neskutečnou zábavu. Jako každé kolo, tak i toto klade nároky na odhad jezdce a dobré čtení terénu, aby nedošlo na let terénem nebo srážku s dřevinou. Při agresivních nájezdech mezi šutry občas zasténají kotouče a pod koly se ozvou tupé rány, ale i takovéto situace rám s vidlicí a velkými výplety dokáží absorbovat. Kolo jako celek nabízí přijatelný jízdní komfort úměrný své pevné, i když kompozitové konstrukci. A dobrý pilot s ním dokáže vytřít zrak i borcům na celoodpružených létajících strojích, protože ta tuhost a lehkost je znát každou vteřinu jízdy!

Technické parametry
	velikosti	19“ a 21,25“
	A - úhel hlavy *)	71°
	B - úhel sedlovky *)	73°
	C - délka rámu *)	630 mm
	D - výška sedlové tr.*)	540 mm
	E - rozchod kol *)	1106 mm
	F - délka zadní stavby *)	422 mm
	G - výška středu *)	nezjištěno
	hmotnost kola (s pedály)	9,7 kg

*) - Udávané hodnoty rozměrů odpovídají testované velikosti 21,25".

Testovaný model s pevnou vidlící vás vyjde na 59 970 Kč. Více informací o kolech Pells najdete na internetových stránkách výrobce www.pells.cz.

Foto: Petr Bureš

Fotogalerie