Petr Vakoč si splní sen a skončí. Cape Epic bude jeho poslední závod na horských kolech

Bývalý profesionální silničář, jenž byl od roku 2020 týmovým kolegou Mathieu van der Poela v týmu Alpecin Fenix, po předloňské sezoně ukončil kariéru. Vloni se k závodění vrátil v sedle horského kola. Jeho debut ale radostný nebyl, těsně před prvním startem v dresu Canyon Northwave si při tréninku zlomil klíční kost. Zlomenina se špatně hojila a sesadila Petra na delší dobu z kola a odstavila z Cape Epicu. Pak přišel covid a pak už konec sezony. Jeho loňská sezona tak nebyla taková, jakou si na závěr své kariéry vysnil. Proto se rozhodl na Cape Epic startovat letos a splnit si sen.

"Na Cape Epic se moc těším, po loňském nezdaru mám letos ještě větší motivaci. Myslím, že jsem dobře připravený, i když na celkové pořadí asi pomýšlet nemůžeme, budeme se snažit o nějaké dílčí výsledky. A hlavně budeme pomáhat Martinovi a Andymu, moc by mě těšilo, kdybychom s nimi mohli slavit výhru nebo alespoň pódium," uvedl Petr Vakoč těsně před týmovým odletem na Kapského Města.

S Petrem jsme si povídali devět dnů před startem Cape Epic 2023. 

Nerozhodoval ses po loňské sezoně skončit?
Rozhodoval jsem se. Chtěl jsem si to v týmu vyzkoušet jeden rok, to byl i původní plán. Ale Cape Epic bych si moc rád zajel, takže jsem součástí týmu, ale jenom pro Cape Epic. To si chci splnit, ale pak neplánuji zbytek sezony závodit. S největší pravděpodobností to bude můj poslední závod na horském kole v dresu Canyon Northwave. 

Cape Epic bude poslední, co budeš dělat potom?
Pak mám v plánu jet nějaké gravel závody, ale to už nebude v dresu týmu Kristiána. Řeším to se svými partnery. Ale gravel mě láká, pár závodů pojedu, ale už to nebude hlavní focus. Také chci dostudovat psychologii. 

Na jaké úrovni plánuješ gravel jezdit?
Ty nejdůležitější evropské akce, vybrané UCI závody. Záleží na tom, s kým se domluvím, jestli bych jel i nějaké závody v Americe, rád bych jel i Outbound, ale tam je složité se dostat.

Vraťme se ještě k loňské sezoně a nešťastnému zranění. Popiš, co se vlastně stalo.
Těsně před prvním startem na Mediterranean Epic jsem si zlomil klíční kost. A byť mi doktoři dovolili po týdnu sednout na kolo a krátce potom už jsem mohl jezdit na kole venku, tak nakonec tam byly komplikace. Tehdy trvalo dlouho, než se to zahojilo. Nikdo neví, co bylo přesně příčinou, problémem nebyla samotná zlomenina. Možná nějaký utlačený nerv, možná vnitřní otok.

A na poslední chvíli jsi musel oznámit, že nepojedeš na Cape Epic. 
Ano, přesně tak, bylo to těžké, protože jsem čekal, že budu na startu. Vlastně až týden před závodem se rozhodlo, že to nepůjde.

Pak se ale v sezoně pár závodů povedlo...
Jakmile jsem se dostal k závodění, tak výkonnost byla dobrá, i výsledky. Na mistrovství Evropy jsem byl pátý, na to jsem opravdu moc hrdý, byl jsem druhý na světové sérii v Polsku a čtvrtý na etapáku ve Svatém Mořici. Byl jsem v top ten Dolomitech, což je taky pěkný výsledek. Pak jsem v létě chytil covid, to bylo koncem července a až do mistrovství světa se to se mnou táhlo. Bylo to frustrující. Ale střední část sezony byla skvělá. Užil jsem si to.

Za devět dnů tě čeká osmidenní Cape Epic, jak jsi na závod nachystaný?
Já myslím, že dobře. Zimní příprava byla klasická, bezproblémová. Teď jsem v Gironě ve Španělsku jel gravel závod, dojel jsem sedmý. Je to můj jediný letošní start, nemám žádné bikové závodní kilometry. Jen tréninkově na trailech s klukama v Gironě. 

Může to být problém?
Nemyslím si, jsem fyzicky hodně dobře připravený. Dával jsem si trénink na ergáči v teplejším prostředí, zavřel jsem se do vytopený místnosti bez větráku :-) Mělo by to fungovat. Opravdu se cítím fyzicky skvěle připravený, po technické stránce... uvidíme.

Už trénuješ brzké vstávání, když je na Epicu start v sedm ráno? 
Zatím úplně, vstávám sice dřív - kolem šesté, což je v Africe sedmá - ale ve čtyři ráno jsem ještě nevstával. Možná hned po příletu se nastavím na nový režim. Pár dnů před startem závodu to budu muset aplikovat stoprocentně. 

Cape Epic je dlouhý závod, z čeho máš největší respekt?
Z technických pasáží, ze sjezdů. Nedovedu si představit, jaké to bude, když pojedu za Schurterem ze sjezdů. Z toho mám fakt respekt. Vlastně i celkově z Jižní Afriky. Tam se mi stalo zranění.

Bude to od té doby tvá první návštěva JAR? 
Přesně tak, už je to pět let, co se to u Johannesburgu stalo. (V lednu 2018 utrpěl Vakoč a jeho týmový kolega Laurens De Plus zranění na tréninkovém kempu v Jihoafrické republice, když je srazil náklaďák. Vakoč měl několik zlomených obratlů, kvůli nimž podstoupil operaci páteře a musel se znovu učit chodit. Ze zranění se i díky pevné vůli dokázal vyhrabat, a co více, dokázal se znovu posadit na kolo a postavit na start, pozn. redakce) Doufám, že si z Afriky přivezu lepší zážitky. A změním k té zemi svůj vztah.

Jedeš se Švýcarem Stutzmannem, jak dobře se znáte? 
Viděli jsme se teď poprvé na soustředění v Gironě. Vypadá jako fajn chlapík, těším se na to. Oba jedeme poprvé.

Budete mít roli back-up týmu, taková role ti sedí?
Budeme podpůrná dvojice, na to jsem zvyklý ze silniční cyklistiky. Tam jsem jel šedesát procent závodů v roli domestika. Z tohoto hlediska mám hodně zkušeností z týmové taktiky a vím, jak tu roli plnit. Ono pro mě bylo překvapení, když jsme jeli závody a byli třeba tři v jedné skupině, tak jsem klukům říkal, že jeden pojede a ostatní se povezou. Pro kluky to byla trošku novinka. Mám zkušenosti i s dlouhými etapovými závody. Na bikách je to vlastně jednou za rok. Moje tělo je zvyklé podávat výkon den po dni. Ten osmidenní závod je to, na co jsem zvyklý.

Jaké jsou ambice?
I když jedeme podpořit Martina s Andym, tak pořád tam nějaká ambice je, pochopitelně. Nebudeme myslet na celkové pořadí, ale třeba vyhrát etapu, to bychom chtěli zkusit. Věřím, že prostor pro dílčí výsledek bude. Jako na silnici, i když jede člověk v podpůrné roli, tak se naskytne nějaká příležitost porvat se o výsledek.