Pompon a Superbruni aneb Francouzi vzali MS DHI jedním šmahem

Závěrečný den mistrovství světa v kanadském Mont St. Anne patřil sjezdu a středisko praskalo ve švech. Slunečné počasí a prodloužený víkend s národním svátkem přilákal opravdu tisíce fanoušků. Ti lemovali krásnou, ale těžkou trať po celé své délce 2,9 km a klesající z 800 do 150 m.n.m. A kdo zavítal, rozhodně neudělal chybu, odměnou jim totiž bylo výtečně vyvrcholení šampionátu.

Jubilejní 30. mistrovství světa bylo zlatým šansonem francouzských sjezdařů, získali oba elitní tituly zásluhou Myriam Nicole a Loica Bruniho a k tomu přidali další tři medaile! 

Neuvěřitelný příběh napsala devětadvacetiletá Myriam Nicole alias Pompon, která si na začátku dubna ošklivě zlomila v tréninku kotník a musela podstoupit operaci. Lékaři jí nedávali šance na návrat do konce letošní sezony. A hle? Myriam poctivě rehabilitovala a svůj návrat si nemohla naplánovat lépe... Přijela, vyhrála kvalifikaci a finále. A slaví svůj první titul. 

Myriam Nicole

"Nečekala jsem takový výsledek ani náhodou, doktoři více méně ani nedoporučovali, abych letos závodila... Skoro jsem nemohla před čtyřmi měsíci chodit, do Mont St. Anne jsem přijela si to užít a jela jsem absolutně bez nějakého tlaku," sdělila po závodě sympatická členka továrního celku Commencal. "Myslím, že nějaké chyby tam byly, na tak těžké trati to nejde jet čistě," okomentovala svou jízdu, do níž startovala jako jedenáctá a okamžitě usedla do hotseatu. 

Pak musela sledovat 15 dalších soupeřek, které se spouštěly z kopce, ale žádná z nich nebyla schopná se jí přiblížit ani jedním zeleným mezičasem. A když stála na startu poslední závodnice Tahnee Seagrave, Myriam nevěřícně kroutila hlavou. A nepřestávala, ani když naskakovaly červené mezičasy a manko narůstalo.... Seagrave ztratila 1,2 vteřiny, třetí Francouzka Cabirou 1,6.

Loňská šampionka Rachel Atherton (GBR) tentokrát sledovala šampionát jen v televizi, rovněž kvůli zranění.

Loic Bruni

I mužský závod má svůj francouzský příběh. Obhájce Loic Bruni, jenž vyhrál poslední dva šampionáty v Cairns a v Lenzerheide, totiž dosáhnul na zlatý hattrick. To se v historii podařilo jen  jedinému sjezdaři - Nicolasu Vouillozovi v letech 1995 - 1999! Navíc se ve svých 25 letech stal druhým bikerem s největším počtem titulů, po Mont St. Anne má už celkem čtyři! Pochopitelně za Nicem...

"Říkal jsem si, že už jsem to třikrát zvládl, třeba to vyjde i teď, snažil jsem se zbytečně se nestresovat. Ale přiznám se, byl jsem před startem nervózní, ale uklidňovali mě hodně ostatní včetně Amauryho..." vypověděl novopečený mistr světa Bruni, jehož otec před týdnem vyhrál ve své kategorii MS Masters! 

Doslova infarktová situace panovala v cílovém prostoru, kde se podle pořadatelů mačkalo 8.000 diváků. Na startu Jihoafričan Greg Minnaar a jeho atak na čtvrtý titul vypadal skvostně a nejstarší muž ve startovním poli zasednul na hotseat. Jenže hned po něm Brit Laurie Greenland. Zase bezchybná jízda, ale těsně za Gregem. Nepředjel ho ani Loris Vergier (FRA). Až Amaury Pierron, další Francouz, ho sesadil z prvního místa. A pak i Danny Hart (GBR) a Troy Brosnan (AUS). Jenže na Hoře Svaté Anny stál ještě Loic. Superbruni... A ten to odpálil hned od startu. Všechny mezičasy v zeleném. Nejvyšší rychlost ze všech, 72 km/h. Kotel v cíli vřel. 

Greg Minaar protíná cílovou čáru

Loic navazuje na svého krajana a dvacet let staré rekordy... má třetí titul v řadě...

- 0.581 vt. pak svítilo na cílové bráně, když proťal cíl. Sám ještě ani nevěděl, kolikátý jel, ale když na něj skočil kolega z týmu Specialized Finn Iles, bylo mu jasné, že to znovu dokázal. 

"Jel jsem nadoraz od prvního šlápnutí, což normálně nedělám. A znovu to byl velmi těsný závod, na 4 min. závodě strašně těžký, udělat tak těsný rozdíl, na téhle trati se dá udělat tolik chyb...," řekl Loic. "Oni se mi to kluci budou snažit vrátit dnes večer na motokárách, kam chodíme slavit a dát si takovou malou odvetu..."

A co Češi? Bohužel ani tentokrát žádnou výraznou stopu na šampionátu nenechali. I když 37. místo Stanislava Sehnala se musí brát jako slušný výsledek. Byl z trojice Čechů jediným, komu se podařilo dostat se do cíle. Antonín Král se bohužel rozstřelil v kvalifikaci a skončil s otřesem mozku a Ondřej Štěpánek byl diskvalifikován za vyjetí z trati. 

Stanislav Sehnal

"Furt to ještě rozdýchávám... byla to fakt šichta. Já jel celou trať v kuse v podstatě jenom v kvaldě a teď, jak to vyschlo, tak to bylo snad ještě těžší. Kluzký to bylo, po dešti se vyjely hrozný díry. Já se ale dneska konečně cítil dobře, včera jsem si říkal, že to ani nesjedu, vůbec mi to v tréninku nešlo. Dneska to bylo dobrý a finálovou jízdu jsem hodně tlačil a asi dvakrát nebo třikrát jsem zemřel :-) Nechal jsem tam kolem pěti vteřin, ale přesto jsem spokojenej, v životě jsem nejel náročnější trať. Bylo to poprvý v životě, že jsem přijel a viděl trať a chtěl jsem to otočit a jet dom. Ale měli jsme tady perfektní zázemí s mechanikem Krabem, takže já jsem se zase po dlouhý době nemusel o nic starat a soustředil se jen na závod, což se mi v sezoně často nestává," hodnotil Standa, jenž dosud vždy považoval za nejtěžší závodní trať tu v italském Val di Sole.

"Val di Sole byla pro mě do teď nejnáročnější závodní trať, ale v porovnání s Kanadou je to procházka. Tady se jede dvakrát rychleji. Celou sezonu jsem měl perfektně nastavenou vidlici, ale tady jsem s tím strašně bojoval, furt jsem to měl měkký, ať jsem s tím udělal cokoliv, fakt masakr. Jsem rád, že jsem dal pěknou jízdu a že se dostávám po celý sezoně do formy. Bojoval jsem se dvěma zraněníma a vůbec tak nějak chytit tempo a teď se mi to konečně daří, výsledek neřeším," doplnil Standa.

Stanislav Sehnal