Poznávací znaky Cape Epic prolomeny - 2020/17/647/15550

Ještě nestačila oschnout tiskařská barva na výsledkové listině Swiss Epic a už máme k dispozici vzrušující informace od organizátorů nejikoničtějšího etapáku planety – Cape Epic! Organizační tým nelenil a v minulých dnech zveřejnil trasu pro rok 2020. A tak můžeme lehce rozklíčovat šifru v titulku; rok konání, ročník závodu, jeho délka a předpokládané výškové metry.

Asi nejzajímavější je sledovat trendy, které provázejí tento bezesporu nejsledovanější etapák světa. Pořadatelé přispěchali se zásadní informací, která říká, že nově představená trať je delší a obsahuje menší porci nastoupených metrů než v roce 2019  (630 km/16650). Má to ovšem svoje „ale“. Jak víme, délka trati zdaleka nevypovídá o její obtížnosti. Když podrobíme zkoumání předchozí ročníky, je pro mě nejdůležitějším faktem, že skončil (možná jen dočasně) experiment se zařazením druhé časovky uprostřed závodu. Odtud tedy pramení prodloužení trasy v roce 2020, protože časovka odjetá obvykle pátý den měla něco kolem čtyřiceti kilometrů. Přes mírné prodloužení celkové distance se zmenšilo číslo nastoupených metrů, a to docela výrazně, o 1100. Jestli někdo z potenciálních účastníků jásá, není to zcela na místě. 20, 98, 94, 88, 101, 85, 95, 66, to jsou distance jednotlivých etap. Kromě úvodního prologu všechny oscilují na přibližně stejné délce, až v poslední se tradičně vzdálenost sníží, ale to už je startovní pole tak zdecimované, že i 66 km je smrtelná dávka bikeřiny.  Co je ovšem zcela zásadní, pokračuje chvályhodný trend designérů závodu, hledat další a další traily, kterých je v Jihoafrické republice překvapivě hodně a dát tak závodu rozměr Křížové cesty, pravda, místo kříže všichni občas nesou vlastní kolo.

Královská etapa bude pátá. Minulé roky se ten den jezdila časovka... více o jednotlivých etapách ZDE

Přes celkem výrazné snížení výškových metrů závodu dojde patrně k dalšímu snížení průměrné rychlosti etap, protože většina trailů nemá flow Nového Města pod Smrkem, naopak, často se modlíte, aby už nekonečné kamenité sekce skončily, jsou však občas k vaší hrůze vystřídány hlubokým pískem pod pálícím sluncem… Jestli Cape Epic v těchto momentech líčím něco jako Armagedon, pak se omlouvám, ale moje zážitky jsou i přes absenci v letošním roce stále živé, a když se vám snažím co nejlépe popsat, co vás eventuálně čeká, pak si plasticky připomínám své předsevzetí do tohoto pekla už nikdy necestovat.

Ale to je jen jedna strana mince. Proč je startovné ve výši ceny lehce ojeté Fábie vyprodáno za pár vteřin? Proč slyšíme od všech na smrt znavených účastníků veskrze pozitivní reference o tomhle závodě? Proč jsme stále ochotni zapomenout na utrpení takřka ještě ve sprše po poslední etapě? Odpověď je jednoduchá. Právě proto, že se jedná o Cape Epic. Maximální socializace se spolubojovníky, se kterými trávíte osm dní na jednom dvorku. To je unikátní záležitost. K tomu dostanete atraktivní kulisy v místě, odkud není návratu, perfektní zajištění závodu na trati i v kteroukoliv denní či noční dobu. A taky dostanete to utrpení, po kterém podvědomě všichni toužíme. Peníze jsou jen papír nebo plast. Ale silný zážitek? To je dnes horké zboží, které v současném světě chceme pořád víc kupovat.

Má cenu popisovat vám tady slovy jednotlivé etapy? Nemá. Slova nemají tu sílu, ten náboj. Podívejte se raději na jedenáctiminutové video, které jako obvykle mistrovsky zpracovali lidé, kteří znají horskou cyklistiku velmi dobře.  Já jen dodám, že kromě úvodního prologu, který už tradičně hostí úpatí Stolové hory v Kapském městě, tedy místo z nejikoničtějších, startuje první etapa v městečku Ceres, které je vzdálené zhruba 135 kilometrů severovýchodně od Kapského města. Pak už následují poměrně profláklé lokality Saronsberg, Wellington a cílové Vall de Vie. Z toho jasně vidíte, že ne každý den se posouváte dál jako v „pravém“ etapáku, někdy dokonce zůstáváte v jedné lokaci dva dny. Zažil jsem i původní „cestovatelský“ Epic, ale to už je hodně let a nikdy se to nevrátí… Infrastruktura takto obří akce to neumožňuje, s tím se všichni dávno smířili. Rozsah služeb, počet závodníků, traťových maršálů na plný úvazek a dalšího personálu je tak obrovský, že klasický etapák není možné organizačně zvládnout. Přes všechna „ale“, přes všechny pochybnosti, přes brutální cenu, jako vždy neváhám a těm, kteří jsou na vážkách a neví, zda udělat to zásadní rozhodnutí, jednoznačně říkám; řekněte ANO, kupte letenky, začněte víc makat a leťte. Nebudete nikdy litovat.