Pražské Dejvice patřily v sobotu 19. září cyklistice. 28. ročník Pražské 50 přinesl rekordní zájem i mimořádně rychlé výkony. Do hlavního závodu se přihlásilo téměř 1 400 závodníků, dalších více než 400 dětí do Pražského dětského sprintu. Padl také traťový rekord. A po zhruba čtvrtstoletí jsme se na start vydali i my z MTBS.

Hlavní závod odstartoval tradičně z pražských Dejvic. Padesátikilometrová trasa zavedla cyklisty z Prahy do okolní přírody přes Budeč a Okoř a následně zpět do Dejvic.

Letošní ročník byl rekordní už počtem účastníků. Do hlavního závodu se přihlásilo téměř 1 400 cyklistů, více než 400 dalších dětí absolvovalo Pražský dětský sprint. Celkový počet přihlášených se tak přiblížil hranici 1 800 a překonal loňská čísla.

První tři rychleji než dosavadní rekord

Mimořádně rychle se letos závodilo také na čele. Dosavadní rekord trati překonali hned první tři muži absolutního pořadí.

Nejrychlejším mužem Pražské 50 se stal Lukáš Kraus z celku D2 Mont Merida, který projel cílem na gravelovém kole v čase 1:27:02,1 a stal se novým držitelem traťového rekordu. Druhý Adam Lávička (Merida Bike Ranch) dokončil závod za 1:27:45,9, třetí Filip Samec za 1:27:58,7.

„Trať je fofr, taková rychlovka. Já tady studuji a bydlím v Dejvicích, takže je to vlastně moje domácí trať. Nemohl jsem si ji nechat ujít, protože tady i trénuji. A prostředí je krásné – Okoř a Budeč jsou takové dominanty trati,“ uvedl vítěz Lukáš Kraus.

Mezi ženami byla nejrychlejší Jana Milec Jiřincová časem 1:46:22,9, druhá skončila Markéta Baráková za 1:52:04,8 a třetí Jana Dubcová v čase 1:54:49,2.

Po zhruba 25 letech znovu na startu

Na Pražskou 50 jsem se letos vydal i já. A pokud dobře počítám, bylo to zhruba po 25 letech. Naposledy jsem tenhle závod absolvoval ještě na celoodpruženém Scottu, což, jak si matně vzpomínám, nebyla úplně ideální volba. :-)

Původně jsem měl na víkend v plánu přejezd beskydského hřebenu na e-biku, ten ale nakonec padl, a tak přišla na řadu Pražská 50. Jednak ještě pořád těžím z formy po Gravel Blinduru -  hahaha - jednak jsem chtěl v závodním nasazení prověřit nové pláště Panaracer GravelKing ZX.

Skvělé počasí a přislíbená druhá startovní vlna ve mně dokonce probudily lehkou závodnickou nervozitu. Ta ovšem rychle zmizela ve chvíli, kdy jsem dostal startovní číslo 1373 - namísto přislíbené 363 do druhé startovní vlny. Rázem bylo po ambicích. :-) Alespoň jsem potkal hodně kamarádů a měl motivaci se posouvat a předjíždět.

A aby byl návrat po čtvrtstoletí kompletní, hned v prvním stoupání nedaleko po startu přišlo nečekané zpestření. Při předjíždění turističtější části startovního pole jsem s několika dalšími rychlíky využívali zhruba tři metry široký prázdný chodník, aniž bychom kohokoli ohrožovali. Jeden samozvaný strážce pořádku ale měl jiný názor a rozhodl se mě z kola fyzicky odstrčit. Měl jsem co dělat, abych se na něm udržel. Asi nejlépe situaci vystihla jeho malá dcerka, která na něj volala: „Tati, co to děláš?!“ Ani ona nechápala, o co mu jde...

Naštěstí to bylo asi to nejhorší, co mě během závodu potkalo.

Gravel? Na Pražskou 50 ideální

Pak už Pražská 50 utekla jako voda. Zhruba 700 výškových metrů se na papíře nemusí zdát jako mnoho, v kombinaci se silným protivětrem ale umělo pěkně kousnout. A vlastně mi bylo trochu líto všech, kteří vyrazili na horských kolech. Letošní trať byla lehká i na gravel.

Největší drncák přišel snad jen přes pole nedaleko letiště. Fuj.

Dovolil jsem si dokonce krátkou zastávku na občerstvovačce, prohodil pár slov s fotografkou Markétou Navrátilovou a pak zase naháněl skupinku přede mnou. Závěrečné stoupání ze Šárky už se trochu zajídalo, ale věděl jsem, co mě čeká, a vyjel ho ve smířlivém režimu „tady už stejně nic nenaženu“.

Následující fofr po asfaltu rovnou dolů zpět do Dejvic mi přišel možná až trochu nebezpečný – nikoli pro mě, pochopitelně. :-) Pevně ale doufám, že se tam nikomu nic nestalo.

Osobním cílem bylo dostat se pod dvě hodiny. Těsně to nevyšlo. Neměl jsem stát na té občerstvovačce! :-) Ale co, po nějakých 25 letech to byl povedený návrat. Fajn závod, parádní počasí a příjemně strávené sobotní dopoledne. Díky za možnost znovu si Pražskou 50 zazávodit.

Pražská 50 není jen pro závodníky

Ostatně právě spojení závodníků s lidmi, kteří si padesátikilometrovou trasu přijeli především užít, je jednou z charakteristik Pražské 50. Na start se staví cyklisté nejrůznějších věkových i výkonnostních kategorií a letos mezi nimi nechyběl ani starosta Prahy 6 Jakub Stárek.

Organizátoři po závodě upozornili také na jeden příběh vzájemné pomoci. Jeden z účastníků přibližně osm kilometrů před cílem prorazil zadní duši a následně zjistil, že poškozená je i jeho náhradní. Po zhruba čtyřiceti minutách už počítal s tím, že závod nedokončí, když mu jiný závodník věnoval svou náhradní duši.

„Díky němu jsem byl schopný závod dokončit. Bez něj bych to nezvládl. Letos jsem jel Pražskou 50 poprvé a rozhodně ne naposled,“ napsal následně organizátorům.

Více než 400 dětí a termín pro rok 2027

Závodní den odstartoval už ráno Pražský dětský sprint pro malé cyklisty až do 12 let, kterých se letos přihlásilo více než 400. V Dejvicích byl po celý den připraven také doprovodný program pro děti i dospělé.

28. ročník Pražské 50 tak přinesl rekordní účast, nový traťový rekord a především další velký cyklistický den v Praze a jejím okolí.

A známý je už i termín příštího ročníku. 29. Pražská 50 se uskuteční v sobotu 18. září 2027 - Informace – Pražská 50

• 21. 09. 2026
• XCM Ostatní závody
• Foto: Markéta Navrátilová @prazska50