Přesmykač je mrtev aneb TEST Sram XX1

„Hele, mám novou vidlici!“ „Koupil jsem si novou přehazovačku“ „Udělal jsem si radost, tyhle brzdy jsem sehnal za pakatel“… To jsou věty, které pronášíme s nadšením a mnohdy i pýchou. Kdy jste ale naposledy slyšeli někoho se chlubit, že má nový přesmykač?

Ten se většinou vyměňuje, až když doslouží. A hlavně – je to komponent, který přináší spíš starosti. V blátě se zanáší a při výrobě rámu se pro něj musí přidat navářka, či rovnou přizpůsobit tloušťka sedlové trubky objímce, čímž trpí tuhost středu. Této asi nejnudnější součásti jízdního kola však možná právě zvoní hrana. 

Americká značka SRAM totiž letos na jaře poprvé odhalila sadu XX1 s jedním převodníkem a jedenácti pastorky. Poprvé jsme o ní informovali zde a oficiální fotky sady jsou k vidění tady. Kvality sady XX1 vyzkoušel a potvrdil nejen Jarda Kulhavý v souboji s Nino Schurterem na olympiádě, ale také Jerome Clementz svými vítězstvími v enduro závodech a několik dalších vyvolených, kteří dostali tuto sadu k dispozici mezi prvními.

Na tom by ještě nebylo nic tak divného, vždyť většina enduro kol a sjezďáků používá jen jeden převodník. Ale pokud si uvědomíme, že Jerome jel všechny závody s jedním převodníkem bez napínáku či vodítek a přesto mu nikdy nespadl řetěz, pak teprve dojdeme k tomu, v čem je SRAM XX1 jedinečný. Na vlastní kůži jsme se přesvědčili, že řetěz na převodníku prostě sedí i v největším rozsahu stranového vychýlení, jaký jedenáctipastorková kazeta umožňuje. 

Tajemství je však prosté: zuby převodníku postrádají řadící náběhy a jsou designovány přesně pro jediný účel – udržet řetěz pevně na obvodu převodníku a nepustit jej, ani když kolo projíždí náročnou technickou pasáží či spurtuje na pásku na olympiádě. Při bližším pohledu na zuby převodníku je vidět, že jsou rozdílně designovány vždy po dvojicích podle toho, zda zub nabírá vnější nebo vnitřní článek řetězu.

Převodníky bude možné snadno vyměnit bez nutnosti demontáže klik, takže podle trati či terénu si jezdec bude moci vybrat z šesti možností od 28 až po 38 zubů (vždy po sudém počtu zubů). Kazeta se dodává o rozsahu 10 – 42 zubů, opět v sudých počtech zubů - 10-12-14-16-18-22-24-28-32-36-42z.

Obavu o životnost pastorků, která by zákonitě při zachování šíře desetipastorkové kazety přišla na mysl, Sram vyřešil po svém. Klasický ořech náboje je totiž nahrazen zcela novým duralovým prstencem, který má menší průměr než ořech a kazeta se na něj přímo našroubuje. Díky menšímu průměru válce je tak možné použít i nejmenší pastorek s deseti zuby. Tento nový systém uchycení kazety již přijaly evropské značky Mavic, DT Swiss a samozřejmě SRAM, takže volba kol bude pro začátek relativně dostačující.

Ačkoliv je kazeta logicky o jeden pastorek těžší, celková hmotnost sady XX1 bude oproti všem předchozím sadám v celku nižší díky absenci levého řazení, přesmykače, bowdenu s lankem, jednoho nebo dvou převodníků a případně i navářky na přesmykač na rámu. Z tohoto výčtu logicky vyplývá další obava, zda systém nebude těžší na zadek a nerozhodí vyváženost stroje. K tomu se ale ještě dostaneme v části o testování sady v terénu.

Funkci napínáku částečně supluje i přehazovačka. Na rozdíl od klasického paralelogramu, jehož trajektorie pohybu kopíruje pastorky, nový systém X-Horizon má horní kladku umístěnou o 40 mm dále v těle vodítka, takže kladka je víceméně v konstantní vzdálenosti od pastorků a v pohodě obsáhne celou kazetu. Nejlépe je to vidět na tomto schématu

Nejdůležitější součástí systému je řetěz, který opět při své šířce a rozsahu vzbuzuje nemalé obavy o životnost. Ale ani zde neponechali soudruzi ze Sramu nic náhodě a jednoduše jej udělali co nejbytelnější. Vzhledem k tomu, že se řetěz pohybuje pouze po pastorcích, nemusí být tolik ohebný do strany, jako tradiční řetěz. Tím se nabízí možnost zesílit vnitřní čepy, které jsou sice duté, ale mají větší průměr. Nutno podotknout, že tento řetěz není kompatibilní s žádnou jinou sadou.

%pagebreak(Test peklem - v nebi)%
Ale dost už technických okecávek a katalogových teoretizování. To už má každý, kdo hltá novinky, načteno desetkrát a všechny technické detaily jsou snadno dohledatelné. Pojďme se spíš podívat na subjektivní jízdní dojmy, neboť my jsme měli možnost sadu XX1 otestovat. A když říkáme otestovat, tak tím nemyslíme jízdu po parkovišti u supermarketu, ale pořádně proklepnout v těžkých podmínkách. Sram totiž testování pojal ve velkém stylu a během festivalu Crankworx v kanadském Whistleru novináře vzal na nejnovější trail – Top of the World, kam se denně dostane pouze sto jezdců.

Jako testovací stroje jsme nafasovali modely Trek Slash, které se jevily pro tento nový trail jako ideální volba. Točité stezky mezi kameny s překrásnými výhledy na okolní hory, kterým dominuje monument Black Tusk, nejsou tím pravým pro sjezdové kolo, enduro si s nimi poradí mnohem lépe. Jediná nevýhoda testované sady na Topu byla v tom, že jsme to tam neznali, takže pro nás byl nový jak systém, tak i trail. Naštěstí s námi kromě lidí ze sramu a dalších novinářů jel také Jerome Clementz, který tady v tomtéž týdnu vyhrál závod Enduro, takže měl trať dokonale načtenou. Pro lepší představu se mrkněte na video, které jsme pořídili ze sedlovky kola.

První, co člověk za jízdy automaticky často hledá, je levá páčka řazení. Místo ní je tu však jen ovladač hydraulické sedlovky Reverb. A ten funguje ve srovnání s lankovou konkurencí absolutně dokonale. Takže díky absenci řazení je o jednu starost míň. Při pohledu mezi pedály se člověk zpočátku lekne, že něco ztratil, nebo že jede na Sobi 20. Jednopřevodník s řetězem bez jakékoli ochrany či upevnění působí opravdu oldskůlově. Ale řetěz z něj nepadá.

Simon, šéf PR evropské odnože Sramu, se při každém zastavení novinářů ptá: „Tak co, co na to říkáte?“ Jak na to mám něco říkat? Prostě to tam dole vypadá jak čerstvě oholený dámský klín, čistě a hladce. Říkám tedy: „Nic mě neobtěžuje, řetěz nedrncá, nepadá, tak asi dobrý“. Známkou kvality je to, když tě kolo nerozčiluje. Na běžném kole s dvou či trojpřevodníkem si ve sjezdu vždycky musím přehodit na velký převodník, aby byl řetěz co nejnapnutější a nepadal, a stejně si mezi zatáčkami vždycky radši pro jistotu zašlapu, abych ho v případě spadnutí znova natáhl na největší placku. To u Sram XX1 odpadá. Jízda skoro v nebi na tichém kole tak umocňuje bikovou nirvánu.

Začínám si uvědomovat, že tohle je cesta, jak se zbavit zbytečných problémů s převodníky, které již při běžné vyjížďce bereme jako součást hry. Navíc hmotnostní posun do zadní části kola, o kterém jsme se bavili na začátku článku, rozhodně poznat není. Je to stejné, jako kdybyste namontovali přehazovačku doleva, také nevyváženost kola nepocítíte.

Ačkoliv jsem s projevem kola spokojen, šťouravá novinářská dušička ve mně přece jen hlodá, a tak přicházím s dotazem, na který jistě nebude mít Simon odpověď: „Co když budeme s kolem jezdit pozadu, jak to známe třeba od Dannyho McAskilla?“ Kliky se totiž při couvání díky volnoběžce samovolně točí vzad, což jistě způsobí, že řetěz musí vykolejit. Na můj krátký pokus o jízdu pozadu kouká Simon zcela s klidem. Němci ze Sramu totiž nejsou včerejší a testují systém ve všech režimech, takže mě Simon setře zcela lakonickou větou: „Testovali to naši zaměstnanci, kteří jezdí freestyle mtb a street. A zadaný úkol sundat řetěz z převodníku nesplnili“. Ok, jedeme dál.

Trail Top of the World a jeho nebeský klid se s klesající nadmořskou výškou pomalu přerodil do freeridových tratí v bikeparku Whistler. Jedeme kořenitý a kamenitý trail No Joke, kde to drncá fest, dále skáčeme dvoumetrové dropy, létáme na lavicích Freight Trainu, sjíždíme kolmou skálu na Drop in clinic, a pak najíždíme na nejzábavnější letecký trail Dirt Merchant, kde se dokonce skáče přes potok. Řetěz drží.

%pagebreak(Lost Lake)%
Odpoledne se na stejných kolech vydáváme na vyhlášené okruhy okolo Lost Lake, kde je hustá síť XC trailů. Cross country v kanadském podání znamená mít kolo na 150 mm zdvihu se zamykacím tlumičem, teleskopickou sedlovku a vidlici s možností snížit zdvih. Lost Lake trails jsou totiž na naše poměry celkem náročné kamenité stezky, protkané spoustou lávek, vystouplých ostrých kamenů a kluzkých kořenů, klopenek a úzkých průjezdů mezi stromy. Jak to tam vypadá, se můžete podívat v našem krátkém videu z jednoho lokálního závodu XC, do něhož záběry z gopro kamery za jízdy pořídila Petra Tlamková, která tady mimochodem zajela třetí místo.

"

Nejznámější trail Pinocchio´s furniture je neuvěřitelně zábavná stezka plná vraceček, lávek s ostrými úhly, skalkami a dokonce i s jedním wallridem. Velmi rychle se na něm střídají sjezdy s prudkými protisvahy, kdy je pro co nejrychlejší podřazení lepší shodit řetěz na převodnících. Stojí to jedno malé stisknutí páčky palcem a převod je okamžitě o poznání lehčí. Se sadou Sram XX1 však musíme pro ten samý rozdíl v převodu palcem zatlačit a přehodit aspoň o tři pastorky najednou, což je v rychlém tempu o dost náročnější úkon. Samozřejmě, že jde jen o zvyk, ale rozdíl tady je.

Na rozdíl od Top of the World mám tyhle traily najeté, takže si pamatuju, kde je potřeba podřadit a kde přišlápnout. Jedenáct pastorků však bez jakékoli vizuální kontroly na řídítkách působí dost nekonečně a člověk za jízdy netuší, kolik koleček vzadu ještě zbývá. Je pravda, že nejlehčí převod není o moc těžší, než u tradičních systémů 3x9 nebo 2x10. Ale to platí pro naši testovací sadu 32 x 10-42z. Kdo si pak osadí větší převodník, musí počítat s těžšími převody celkově. Takže na náročném XC by mohla toto být jediná slabina proti klasickému dvoupřevodníku. Ostatní klady však jistě tento jediný neduh vynahradí.

Stojí za to?
Sada Sram XX1, která by měla stát kolem třiceti tisíc korun, jistě najde své příznivce. Ať už mezi lovci novinek, gramhoniči, sramomily či pozéry, tak i mezi jezdci využívajícími zdravý selský rozum. Většina argumentů hovoří pro maximální zjednodušení systému a zavraždění přesmykače. Ale jak to bude s reálnou životností, provozními problémy či obyčejnou spokojeností zákazníků, na to náš jednodenní test odpovědět nedokáže. To bude od října, kdy se má sada objevit na pultech prvních prodejen a vybraných modelech kol spousty výrobců, už jen a jen na bikerech.

Fotogalerie