Rotor Bike vs. Biopace

Zvyšováním účinnosti šlapání na kole se zabývá nejedna firma a způsobů, ktéré byly jsou a určitě ještě i budou využívané, je mnoho. Jedním z nich je optimalizace tvaru převodníků, kterou se budeme dnes zabývat podrobněji.

Celkem dvě firmy se této problematice věnovaly resp. věnují dodnes. První z nich je komponentový gigant Shimano, druhou pak relativně malá śpanělská manufaktura Rotor Bike.

Trocha historie

Ti starší z vás si možná vzpomenou na dobu, kdy Shimano propagovalo svůj systém, nazvaný Biopace, který během několika generací, kterých se v osmdesátých letech dočkal, poprvé masově nabízel jak pro silniční, tak pro horská kola.

Jeho princip spoléhal především na setrvačnost klik při šlapání s tím, že v mrtvém šlapacím bodě, kdy jsou kliky ve svislé poloze, byly převodníky situovány téměř do hlavní polosy pomyslné elipsy ozubení.

Ti bdělejší a hloubavější z vás možná namítnou, že Biopace nestavěl na klasické jednoduché elipse, ale pracoval s komplikovanějším "šišloidem", který ve své době Shimano optimalizovalo na počítačích. Ano, máte pravdu, Biopace ve všech svých modifikacích nikdy nedosáhl a ani zřejmě nechtěl dosáhnout jednoduchého eliptického designu, nicméně asymetričnost převodníků byla patrná a eliptickému tvaru se blížila.

Začátkem devadesátých let Shimano však od svého kdysi revolučního systému upustilo a vrátilo se zpět ke klasickým kruhovým převodníkům. Důvodem byly ne zcela pozitivní ohlasy na fungování Biopace a z dnešního pohledu také ne zcela optimálně nastavená poloha eliptických převodníků vůči klikám. Výsledkem bylo výrazné tahání řetězu při šlapání doprovázené ve výjimečných případech až bolestmi kolen.

Nová ROTOR doba

Roky běžely a jak je známo, historie se opakuje. Pravda, tentokráte nikoliv v režii velkého výrobce, jako tomu bylo kdysi v případě Shimana, ale jen jako high tech alternativa made by Spain díky relativně malému výrobci z Pyrenejského poloostrova.

Firmou, která se dnes zabývá eliptickými převodníky a optimalizací jejich použití v procesu zvýšení výkonu při šlapání, je Rotor Bike. Její inženýři se dokonce veřejně hlásí k tomu, že jejich eliptické převodníky se do jisté míry inspirovaly kdysi zavrženým systémem Biopace. Díky novým technologiím a počítačovým simulacím je systém Rotor převodníků výrazně odlišný od Biopace.

Ale pojďme to vzít pěkně popořádku a od začátku. Prvotní pokusy s optimalizací účinnosti šlapání ve Španělsku sahají již do roku 1995, kdy se partička studentů fakulty aeronautiky na technické universitě v Madridu pustila do prvních výpočtů a studií jejichž výsledkem byly speciální kliky konstruované na stejném principu, to jest maximální eliminaci mtvého úhlu šlapání.

Kliky označené RS3 pracovaly na principu nezávislého uchycení pravé a levé části, díky kterému se vždy noha v zadní části úvrati jakoby předbíhala a zkracovala tak dobu působení mrtvého bodu.

Jejich nevýhodou byla omezená kompatibilita s běžně používanými středovými složeními, což se ale časem zlepšilo.

Kdysi studenti, nyní již inženýři s vlastní firmou vybavenou moderními technologiemi, pracují na dalším způsobu jak kromě samotných klik "obelstít" mrtvý bod. A ovoce svého úsilí začnou sklízet v roce 2005, kdy spatřují světlo světa patentované převodníky Q-Ring známé pod tímto označením dodnes.

Jak již bylo řečeno, eliptické převodníky Rotoru se od Shimana Biopace výrazně lišily a to zejména v tom, že elipsa ozubení je jednak skutečnou elipsou a jednak je o desítky stupňů pootočena vůči původnímu systému Shimana a tím dává zcela jiný charakter průběhu šlapání v závislosti na mrtvém bodu.

Lajcky řečeno Rotoři pootočili své převodníky tak, že hlavní poloosa jejich eliptického tvaru je situována ve svislé poloze ve chvíli maximálního bodu záběru klik, který se pohybuje v rozmezí 20-25° pod horizontální polohou klik. Protože tento bod může být v závislosti na konkrétním jedinci v různých polohách, vyvinul a patentoval Rotor systém OCP (Optimum Chainring Position) díky němuž si každý může nastavit převodník do optimální polohy díky trojici alternativních pozic pro jejich uchycení.

Ve výsledku tak Rotor navrhl převodníky pootočené o zhruba 65° oproti původnímu systému Biopace, navíc s výrazněji tvarovanou elipsou ozubení. Možnost individuálního nastavení polohy převodníku pak ještě více dopomohla k tomu, že se Rotor převodníky začaly v posledních letech stále častěji objevovat na strojích profesionálních závodníků a to jak silničních tak bikových stájí. Mezi nejznámějšími propagátory patří bezesporu Christoph Sauser, díky kterému dokonce Rotor nabízí speciální červenou edici převodníků určenou pro Specialized.

Pohledem do Rotor katalogu zjistíme díky současným možnostem zajímavá čísla. Rotor v něm totiž uvádí, že použitím jeho převodníků ušetříte 4,1% vydané síly a o 9,1% snížíte produkci laktátů do svalové hmoty. Pokud tomu tak opravdu je, pak se není třeba divit tomu, že se Rotor převodníky začínají častěji objevovat i v Pro Tour silničních týmech absolvujících dlouhé atapové závody, ve kterých je více než kde jinde důležité využít závodníkův potenciál na maximum.

Ringy v praxi

Nasadíte-li si předvodníky na svůj bike, bude vám chvíli trvat zvyknout si na jejich účinek. První pocit, který ve vás vyvolají, bude neplynulý průběh šlapání. Poté co se ale soustředíte na onu "neplynulost", zjistíte, že zejména ve stoupáních vám elipsa umožní využít váš potenciál na maximum a ulehčí přechod přes mrtvý bod. V podstatě prudká stoupání jsou přesně tím místem, kde se projeví nejvíce benefit specifického tvaru převodníků. Naopak klidná jízda, kde šlapáním pouze udržujete nastoupenou rychlost eliptickým převodníkům moc nepřeje, protože se při ní nejvíce projeví "neplynulost" šlapání. Pravdou ale je, že tyto příznaky pozorujete více zpočátku po nasazení převodníků a postupem času si na ně zvyknete do té míry, že je přestanete prakticky vnímat.

My jsme měli možnost testovat klasickou sestavu duralových MTB převodníků Rotor z materiálu 7075 T6 v konfiguraci 23/33/44 zubů vyrobené CNC obráběním a využívajícími nýtovaných náběhů pro řetěz.

Prvotní pocit po nasazení byl přesně takový, jaký jsme čekali, ale poměrně rychle jsme si na něj zvykli. Překvapilo nás také, že po správném nastavení a vyladění přesmykače, probíhala změna převodu velmi rychle bez větších obtíží. Je vidět, že byl optimalizován nejen tvar ozubení, ale rovněž tak i tvar a správné umístění řetězových náběhů na vnitřní straně středního a velkého převodníku.

Subjektivně musím konstatovat, že čím strmější stoupání, tím větší benefit a naopak, čím větší a klidnější rovina, tím méně muziky. Z pohledu hobíka by tak možná stálo za úvahu osadit velkou placku klasickou kruhovou a jeden, resp. dva menší převodníky eliptické z důvodu toho, že strmá stoupání většinou na největší převodník nedrtíte, naopak dlouhé šlapavé rovinaté úseky ano. Samozřejmě záleží také na tom, jak jste technicky zdatní v kruhovém šlapání a jak se individuálně dokážete se systémem sladit. Jedno je ale jisté. převodníky od Rotor Bikes si hledají cestu ke stále většímu počtu zájemců a ačkoliv zatím nemají ambice stát se mainstreamem využívajícím masového rozšíření, zejména v závodním pelotonu jejich popularita stále roste.

Že jde o highend komponentu naznačuje krom jiného bohužel také jejich cena. Ta se v případě koupě celého MTB setu tří převodníků dostala na hodnotu 5590,- Kč. Samostatně pak koupíte největší převodník (76g) za 2690,- prostřední (36g) za 1750,- a nejmenší (20g) za 1150,- Kč. Rotor se ovšem velmi rychle adaptoval i na nové trendy a nabízí rovněž sety dvou převodníků v kombinaci 27/40 zubů s roztečí vhodnou pro nový systém 2x10. Posledními novinkami v nabídce firmy jsou řídítka, představce, sedlovky ale ve výrobním programu naleznete také sedlo, nebo řetězy

Kompletní informace o převodnících a klikách Rotor Bike najdete na stránkách výrobce www.rotorbike.com, nebo na webu českého zastoupení www.rotor-bike.cz.