Rychlá a poctivá, říkají o trati MS v Hoogerheide závodníci

 
Trať mistrovství světa v cyklokrosu, jež se jede v nizozemském Hoogerheide, je už připravena. V pátek po poledni si ji naostro ozkoušeli první jezdci v závodě štafet. Zvítězili favorizovaní Nizozemci, Čechům se závod dle představ nevydařil, dojeli na osmé pozici. Jaké jsou jejich dojmy a jak jim bude trať sedět v sobotu a v neděli, kdy je čekají individuální závody? To vše se dozvíte v článku věnovaném mistrovské trati.

Start závodu je umístěn na asfaltu, hned v prvních metrech závodníci mírně stoupají, sklon se ovšem zvětšuje jen mírně, a to až do prostoru cíle. Následuje přejezd prvního mostu, dvě zatáčky a průjezd zdvojeným depem.

Duhová startovní čára a v dáli je vidět cílová brána

Po průjezdu depem se na trati nacházely úzké smyčky, kde se startovní pole natáhlo, několik závodníků muselo ovšem vzhledem šířce okruhu i zastavit, proto byla trať po celé délce rozšířena. Především po startu je tak okruh přizpůsoben jízdě i tří jezdců vedle sebe. Oproti minulým rokům je v první třetině okruhu další změna, najíždí se do lesa jen v horní části. Zde se nacházela i zatáčka, kde Martin Bína v roce 2014 při světovém šampionátu přišel o šaltr. Místo toho se z lesa jezdci ihned vydají na louku pod ním, kde se nachází nová pasáž s rychlým sjezdem a zatáčkou.

Drncavý sjezd s kolejí po výjezdu z lesa, zatáčka jež vyváží na kolík i následný nájezd na trávu - nejzásadnější změny v první třetině trati

Po sjezdu následuje rychlá zatáčka na pravou ruku, která bude hodně vynášet do plůtků 

Po nové pasáži následuje dlouhá rovina po trávě, smyčka v lese a průjezd přes most v dolní části okruhu, jenž závodníci přejedou za jedno kolo celkem 3x. Pak se jezdci vydají do zatáček podél VIP sekce a znovu přejedou ztrojený most. Po něm následuje první rozhodující pasáž - krátký prudký výjezd a následný mírný výjezd po trávě, která je ovšem měkká a jak jezdci říkají - nejede. Závodník tak musí vydávat značné úsilí, aby se dostal k druhému depu, jež projíždí v mnohem větší rychlosti než po startu. Následuje mírné klesání, tři technické smyčky, průjezd přes další most a naposledy se jezdci vydají i na ztrojený most, aby se opět vrátili do dolní části okruhu podél VIP sekce. Odtud je vyvede několik smyček a následuje nejtěžší úsek celého okruhu.

Za jedno kolo přejíždějí jezdci pětkrát přes most

Rozhodující pasáž začíná po výjezdu z areálu dlouhou rovinou, zatáčkou na levou ruku a následným mírným stoupáním, kde jsou umístěny překážky. Zde hraje velkou roli, zdali je jezdec skáče. Tím, že jsou umístěny v mírném stoupání, závodník může do poslední chvíle šlapat a nemusí ani brzdit. Když je přeskočí, okamžitě buší do pedálů, když ne, zpomalí ho nejen seskakování a naskakování, ale i nakopávání pedálů.

Překážky jsou vyrobené ze dvou na sobě položených prken a jsou i dost široké, takže se o ně dá opřít. Výška příkladná.

Za překážkami se jezdci vydají na pravou ruku, vyjedou na nejvyšší pod trati - travnatý val, ze kterého se ovšem ihned vydají prudkou šikminou. Poté následuje ikonický výběh 36 schodů.

Schody vedoucí zpět na nejvyšší bod trati

Za schody se závodníci vydají mírně vlevo do sjezdu, kde se ovšem zatáčka zalomí, sjedou na asfalt a pokračují cílovou/startovní pasáží směr cíl.

Závěrečná zatáčka, kterou piluje Julia Kopecky

Pohled od cíle směrem ke startu

Jaké jsou pocity závodníků, kteří si okruh mohli ozkoušet ve štafetách?

"Ještě jsem tu na trati nezávodil, v loňském roce zde junioři nejeli, ale trať jsem si projížděl. Nejtěžší pasáží je asi kopec po třetím mostu a pak kopec za překážkami. Bude to hákový, důležitá je především startovní rovinka, kde se dá dobře schovat, je navíc dost dlouhá. Technicky je trať těžká, je především rychlá. V lese se nachází pár písčitých smyček, kde se člověk nesmí zastavit, rozhodovat budou i překážky. Ty jsou dost blízko sebe a není mezi nimi ani místo na přišlápnutí. Celkově si ale myslím, že by mi to mohlo sedět," uvedl junior Václav Ježek.

"Bylo to dost těžký, je nutné si dobře rozvrhnout síly a nikam se nehnat, je to spravedlivý a síly tu docházejí rychle. Jsem ráda, že jsem si naplno v závodním tempu mohla okruh vyzkoušet, vím už, jak do závodu nastupovat," sdělila nám po závodě štafet Kristýna. 

I Michael Boroš byl rád, že si trať během závodu štafet ozkoušel: "Jsem rád, že jsem jel, mohl jsem si vyzkoušet naplno okruh. Doufal jsem v bláto, to se mi ale už asi nevyplní. Myslím si, že bude při našem závodě jezdit větší skupina, uvidíme, jak bude foukat. Vítr je znát, ve štafetě, když jede člověk sám, je to jiné, hák bude v neděli hrát roli," uvedl Michael Boroš po závodě.