S Troyem Lee nejen o designu a e-bicích

Ve světě sportu je tento americký designér stejně známý jako ti nejslavnější návrháři ve světě módy. Jeho práci můžete po dlouhá léta vídat na přilbách sportovních celebrit, ať už to jsou piloti formule 1, jezdci Moto GP nebo hokejoví brankáři kanadsko-americké NHL. Díky dlouholetému partnerství s oděvní firmou Adidas se jeho design dostal také na přilby hráčů amerického fotbalu z univerzitního týmu Notre Dame Fighting Irish v Indianě. Se svou řadou chráničů, sportovního oblečení a na zakázku malovaných přileb je designér Troy Lee v prostředí akčních sportů skutečnou ikonou.

Troy Lee má umění i závodění v krvi, a tak není divu, že ve svém oboru patří k těm nejlepším. Jeho otec Larry byl nejen skvělým umělcem, ale také úspěšným motokrosovým jezdcem. Dědeček Marvin stál u zrodu rychlostních závodů na solných pláních Bonneville Motorcycle Speed Trials. Motosport a kultura s ním spojená tak byly součástí Troyova života již od útlého dětství.

Raketový start

S lakováním přileb začal Troy na počátku osmdesátých let, tedy v době, kdy v motokrosu sám aktivně závodil. Zpočátku šlo o službu pro nejbližší přátele a kamarády, poptávka však byla daleko silnější, než sám autor očekával. S nově nabytými zkušenostmi se Troy vrhl do výroby hledí pro motocyklové přilby zanedlouho poté vznikly v kuchyni u Leeových první funkční prototypy. Od té doby společnost Troy Lee Designs každým rokem roste a mezi výrobci motocyklových a cyklistických chráničů a oblečení patří mezi absolutní světovou špičku.

Ačkoliv si to ještě před několika lety dokázal představit málokdo, Troy dnes patří mezi nejhlasitější příznivce a podporovatele elektrokol. Za řídítka e-biku se poprvé posadil v rámci rehabilitace po těžké nehodě na motorce a od té chvíle na ně nedá dopustit. V letošní sezoně dokonce začal pořádat sérii závodů pro elektrokola známou jako Boogaloo, tedy první akci svého druhu na území Spojených států.

S Troyem jsme se setkali jednoho středečního rána při jeho pravidelné vyjížďce. Přímo z domu na předměstí Laguna Beach to má k těm nejlepším singletrailům v Kalifornii coby kamenem dohodil. Troy působil přátelsky, byl upřímný a nenucený, nadšení pro jízdu na elektrokole z něj jen sálalo. Byla z toho cítit čistá, skoro dětská radost z nových a neomezených možností, které se před tímto dospělým chlapem najednou otevřely.

Poprvé na elektrokole

Před třemi lety Troy vážně havaroval na motokrosové motorce a z incidentu vyvázl se zlomeninami obratle a kyčle. Měsíc se léčil v nemocnici a několik měsíců poté strávil v kolečkovém křesle. Trvalo bezmála půl roku, než mohl znovu došlápnout na levou nohu. Jelikož ale Troy patří k lidem, kteří nevydrží dlouho bez pohybu, odhodlání vrátit se do sedla tak rychle, jak jen to půjde, jej neopouštělo ani v těch nejvypjatějších momentech. Díky dlouhodobé spolupráci se značkou Specialized získal trailové elektrokolo řady Turbo Levo, a s chutí se tedy pustil do rehabilitace.

Šlo o první kolo, na které jsem si po úrazu mohl sednout, a bylo to naprosto úžasné. Po šesti měsících jsem byl zpátky v sedle a začal podnikat krátké vyjížďky po okolí. Do svého stroje jsem se okamžitě zamiloval a stal se fanouškem elektrokol. Na trailech v okolí Laguna Beach, kde je to stále nahoru a dolů, mi Turbo Levo opravdu pomohlo, sám jsem kolikrát až nevěřil jak moc! Jezdil jsem na něm téměř celý rok, dokud jsem nebyl silný natolik, abych přesedlal na klasické horské kolo. Nyní kola střídám, ale na ta elektrická jsem v žádném případě nezanevřel a v tréninku je používám stále.

Jeho vyprávění dále pokračuje: Během posledních několika let jsem se značkou Specialized spolupracoval na několika limitovaných edicích převážně horských kol. Když jsem se doslechl, že pracují na horském elektrokole, byl jsem nadšený. Můj dobrý kamarád Sam mě navíc ujistil, že tohle elektrokolo bude pro mě doslova jako stvořené, a měl skutečně pravdu! Jedno se mi dostalo do rukou, já ho opatřil novou grafikou a ihned jsem začal pracovat na dalších. Se značkou Specialized jsme vytvořili limitovanou edici čítající tisíc kusů, která byla kompletně vyprodána během prvních pětačtyřiceti minut.

E-biky pro celou rodinu

Na konec loňského roku jsme připravili další edici. Musím se přiznat, že jsem se do těch kol zamiloval na první pohled a pořádně provětral své bankovní konto! Jedno jsem pořídil sobě, další své ženě a synovi, takže teď máme v garáži hned čtyři elektrokola. Každou středu jezdíme na elektrokolech s mými kamarády a vždycky to stojí za to. Ve firmě mám kolegy, kterým je přes šedesát let a kteří se díky elektrokolům vrátili k cyklistice. Někteří za řídítky patnáct let neseděli a dnes se mnou znovu létají po kopcích. Na elektrokole se jízdou bavím, častěji se usmívám a moje hřiště je v porovnání s běžným horským kolem téměř dvakrát tak veliké. V sedle můžu strávit klidně čtyři hodiny a po návratu domů mám ještě dost energie, abych zastal nějaké ty domácí práce.

Posloucháme jeho vyprávění, které zní jako čtení z knihy s pomyslným názvem Milujeme elektrokola: E-biky jsou zkrátka v kurzu a ani do budoucna rozhodně nehodlají vyklízet pozice. Neměli bychom je a priori odmítat, ale měli bychom se snažit naplno využít jejich potenciál. Hovořím samozřejmě o elektrokolech s maximální rychlostí asistence do pětadvaceti, respektive dvaatřiceti kilometrů za hodinu (kategorie pro americký trh – pozn. redakce). Ty podle mého názoru zcela jednoznačně patří na traily mezi běžná horská kola. Elektrokolo s plynovou rukojetí, na kterém se koneckonců ani nemusí šlapat, je v mých očích motocyklem a mělo by zůstat na motokrosových tratích.

Troy Lee je také velkým příznivcem elektromobility: To ano, ostatně není se čemu divit, bez baterie se neobejde drtivá většina věcí, se kterými dnes a denně pracujeme. Od dílenského nářadí až po kartáček na zuby. Pokud se baterie podaří náležitě zmenšit, v budoucnu nás čekají skutečně velké věci.

Rozhovor s Troyem

Co si jako fanoušek motoristického sportu myslíš o dnes tolik diskutovaných elektromobilech?

Osobně se považuji za velkého fandu Elona Muska. Ten chlapík je prostě génius a jeho Tesly jsou naprosto šílené! (směje se)

Pokud se podíváme na baterie, čeká nás podle tebe další technologický boom?

Vývoj baterií rozhodně neustane. Naopak každým dalším rokem, ne-li půlrokem, budou baterie stále lepší a lepší – tedy menší, lehčí a s vyšší kapacitou. Viděli jste závody Roborace, souboje v elektrické formuli E a všechny ty systémy autonomního řízení? Technologický rozmach zcela změní naše běžné návyky! Podobné je to s elektrokoly. Už dnes se na vyjížďku oblékáme trochu jinak, než kdybychom vyráželi na kole klasickém. Vozíme dlouhé rukávy, chrániče kolen i více doplňků. Nyní vyvíjíme také integrální přilbu, která by měla být v prodeji již v květnu. Zatímco na běžném kole se do kopce ploužíme rychlostí pět kilometrů za hodinu a jsme k smrti ufunění, na elektrokole jsme rychlejší a ještě si můžeme v klidu popovídat. Lidem často říkám, že právě takhle bude vypadat jejich příští kolo. Ať se nám to líbí nebo ne, v příštích několika málo letech bude podstatná část z nás jezdit na kole s tím či oním systémem elektrické dopomoci. 

Stále tu bude místo pro cyklisty, kteří chtějí jezdit na klasickém horském kole, nebo snad ne?

Když o tom hovoříme, zrovna nedávno jsem si nové horské kolo, myslím tím klasické horské kolo, sám koupil. Jezdil jsem na něm pár dní, a když jsem se vrátil domů, žena mi povídá: Vypadáš, jako bys právě složil vagon uhlí! A byla to pravda, byl jsem zralý rozvalit se na gauč a další povinnosti odložit na neurčito. Ale zpět k otázce. Myslím, že budeme potřebovat nějaká pravidla, která by upravila provoz na cyklostezkách a singletrailech. Začal bych tím, že bych každému na řídítka přidělal pořádně hlasitý zvonek. Každému jezdci na elektrokole říkám: Když šlapeš do kopce a proti tobě se řítí někdo na běžném kole, zastav u kraje trailu a nech ho projet. Před každou zatáčkou o sobě dej vědět, ideálně právě zvonkem.

Co kdybys pár rad a doporučení hodil na papír a pustil to do světa jako svoje pravidla?

Spíše to budu přidávat do manuálu k naší nové přilbě! Sice půjde o model určený pro enduro, ale jsem přesvědčen, že si své příznivce najde také mezi elektrocyklisty. Těšit se můžete na skvěle odvětranou integrální přilbu stojící na základech oblíbeného modelu A2. Pokud tuto přilbu používáte na elektrokole, máme pro vás několik tipů z bikové etikety, mohlo by stát v úvodu. Pár slov bych věnoval použití zvonku, který na elektrokole, na němž se jezdí přece jen trochu rychleji, může posloužit k včasnému varování protijedoucích cyklistů, například před nepřehlednou zatáčkou či horizontem.

Potkáváš se při svých vyjížďkách s jezdci na klasických kolech?

Když v kopci předjíždím bikera s oholenýma nohama, neukazuji svou sílu, ale snažím se vypadat stejně zdrchaně jako on. Většina z nich bere předjetí úplně v pohodě, ale sem tam se najde někdo, od koho si to pěkně vyžeru. Ty pohrdlivé poznámky o podvodnících znáte všichni… Já jim na to řeknu, že přehazovačka a lehčí převody jsou tím pádem vlastně taky podvod a na Tour de France bylo vícekolečko povoleno až někdy v roce 1937. Do té doby bylo striktně zakázáno! Co jiného jim na to mám říct, cyklistika se prostě vyvíjí a elektrokola jsou její součástí. V současné době se snažím hodně cvičit, ale vzhledem k mému věku a několika šroubům v zádech je to právě elektrokolo, které mě stále drží ve hře. Bohužel nikdo nemládneme, že? Zatímco na elektrokole jezdím přibližně třikrát až čtyřikrát týdně, na běžném horském kole bych totéž zvládl jednou, maximálně dvakrát. A pokud jde o mě, tři vyjížďky jsou daleko lepší než jedna jediná!

Troy Lee jako organizátor závodů pro elektrokola

Troy Lee není jen obyčejným nadšencem do elektrokol. Jelikož ho nebavilo stále dokola brousit své oblíbené traily, na počátku loňského roku se rozhodl uspořádat seriál závodů pro elektrokola, první svého druhu v Severní Americe. Pro svůj nápad dokázal nadchnout zástupce společnosti Bosch a celou věc tím rázem uvedl do pohybu. Jde sice o závody jako každé jiné, zábava je však u nás na prvním místě. Nebereme totiž měření sil tak vážně, i proto jsme celou sérii pojmenovali Boogaloo Race Series, tedy odlehčeně a s nadsázkou,  vypráví Troy Lee. Následuje tak příklad dalších velkých osobností, které pro svůj sport dokázaly nadchnout široké publikum. Za všechny zmiňme například otce halového motocrossu Mika Goodwina nebo pionýry mountaibikingu, jakými jsou Joe Breeze, Charlie Kelly a Gary Fisher.

Velká premiéra

Premiérový závod celé série proběhl v rámci bikového festivalu Kamikaze Games, který se každoročně koná poblíž kalifornského letoviska Mammoth Lakes. Trať v bikrosovém stylu měla tvar osmičky s můstkem uprostřed a vzhledem k vysoké nadmořské výšce nepatřila k nejlehčím. Do závodu se mohl přihlásit každý bez rozdílu. Profesionálové i amatéři, muži i ženy, všichni v jednom startovním poli. Troy závodil spolu se svým synem a celý víkend měl pusu od ucha k uchu. Druhé klání se konalo v resortu Vail Lake nedaleko Los Angeles. Trať byla tentokrát spíše delší a díky nižší nadmořské výšce také o poznání příjemnější. Přestože formát závodu prošel opět několika změnami, nikomu ze zúčastněných to příliš nevadilo. Nadšení pořadatelů přilákalo možná stovky závodníků, a nebýt omezeného počtu testovacích strojů, na start by se jich postavilo ještě mnohem více. 

Ještě větší plány

Letošní sezona má přinést ještě více závodů. K Mammoth Lake a Vail Lake přibydou další dva nebo tři podniky. Jezdci nově zavítají do coloradského zimního střediska Crested Butte, v jednání jsou také jedna nebo dvě zastávky v Evropě. První americkou e-bikovou sérii tak podle všeho čeká strmý růst spojený s expanzí na nové trhy. Bude velmi zajímavé sledovat, jak se věci nakonec vyvinou. Kdo ví, možná jsme svědky dalšího historicky významného sportovního milníku.

Se souhlasem redakce publikujeme tento článek, který najdete také v prvním letošním vydání 1/2018 časopisu Electric Bike Action. Časopis koupíte v trafikách, vybraných prodejnách kol a elektrokol anebo si ho můžete předplatit v tištěné nebo digitální podobě zde.