Santa Cruz Nomad vs. Ibis Mojo HD TEST #2

V prvním díle tohoto testu Santa Cruz Nomad vs. Ibis Mojo HD TEST #1 jsme si představili naši dvojici bojovníků. Šestnáct centimetrů zdvihu, dva prestižní virtuální systémy, komplet karbonové rámy... Velká výzva vyzkoušet na vlastní kůži tyhle dva stroje, které toho mají mnoho společného.

Ve chvíli, kdy máte k dispozici dvě téměř stejná kola, může být výsledný efekt a dojem z nich hodně ovlivněn jejich rozdílným osazením. Proto jsme se snažili zajistit co možná nejvíc stejně osazené biky. Nepovedlo se nám to zcela, nicméně v rámci možností můžeme konstatovat, že jsme v obou případech docílili prémiově osazené biky vybavené více jako jezdivá endura, než těžkotonážní freeridy.

Na přání chameleoni

Nomad i Mojo mají, jak již bylo řečeno, mnoho společného. Kromě toho, že v obou dvou případech jde o komplet karbonové rámy, se chlubí také svou velkou universálností. Oba lze totiž postavit jak do rychla a lehka, tak naopak do sjezdovo freerideova.

Existují dokonce "individua", která jsou schopna navěsit na tyto rámy dvoukorunkovou vidlici, vybavit je pružinovým tlumičem a širokými ráfky a používat je jako sjezdová kola. Nic proti tomu. Stejně tak existují pro změnu "individua", která dokáží na těchto rámech postavit střely na hranici trailbiků a endura, vážící kolem jedenácti kg.

Nejlepší na tom je, že ať tak či tak, tyhle rámy snesou bez větších problémů jak oba výše jmenované extrémy, tak vše mezi tím. Jejich masivnost, tuhost a odolnost dokáže odolat opravdu drsnému zacházení, naopak karbon jako stavební materiál a jeho jedinečné tvarování v obou případech umožní postavit i velice lehké stroje, které své majitele potěší luxusním zdvihem.

V našem případě jsme volili spíše jezdivější varianty, přičemž Ibis byl koncipovaný více do lehka a Santa Cruz působil zejména díky těžším a širším ráfkům jako klasický enduro bike přesně v intencích původního záměru jeho autorů.

Na tomto místě je ještě potřeba poznamenat, že Mojo je možné alternativně objednat také v provedení se 140mm zdvihu. Rám je identický, jen vám výrobce dodá jinou délku tlumiče a jiný adaptér pro jeho uchycení ke spodní rámové trubce.

V obou případech byla kola osazena lehkými vzduchovými vidlicemi i tlumiči, takže bylo jen otázkou pár šťouchů uzpůsobit si kolo buď více do tvrda pro delší švih, nebo naopak více do měkko-aktivna. V případě, že jsme si chtěli více pohrát s hmotností obou kol, bylo nejrychlejší a nejjednodušší měnit použité pláště.

K dispozici jsme měli jak těžké sjezdové modely se super měkkou směsí, tak výrazně lehčí bezdušové verze, avšak dostatečné šíře minimálně 2,2". Hmotnost obou kol tak ve specifikaci XTR, kterou vidíte, oscilovala někde mezi 12 - 13,5 kg. Pokud byste chtěli jít ale hmotnosti ještě víc "po krku" tak dostat se výrazněji pod 12 kg by nemusel být až tak velký problém a když byste šli cestou maximálního vylehčení, zřejmě by se vám podařilo atakovat i hranici 11 kg. To ale podle nášeho názoru není rozhodně cílem u takto koncipovaných rámů.

V sedlech

Jak jsem řekl dříve, vlastnosti kola si můžete sami přizpůsobit stylu jízdy a tomu co od něj očekáváte. V našem případě naším cílem nebylo hodnotit XC schopnosti těchto kol, ale spíše zjistit jak se kola chovají na tom kterém terénu. Navíc se nám dílem náhody dostalo také možnosti posoudit rozdíl mezi novým modelem vidlice Fox Float a Talas, který se v minulosti jevil poměrně velký a to v neprospěch Talasu. No a v neposlední řadě jsme byli zvědaví na chování zadního odpružení a vůbec celých kol v terénu samozřejmě.

Vezmeme to pěkně popořádku. Rám je to co dělá kolo kolem a především na něm záleží, jestli bude bike splňovat očekávání jeho majitele či nikoliv. Ibis i Santa vycházejí prakticky z identického konceptu, přesto se nám jejich chování v terénu zdálo malinko odlišné.

Ibis má o něco tužší zadní stavbu což možná vyplývá z toho, že je na ni použito víc materiálu než u Santy. Zadek se méně vlní, ale oproti Santovi je Ibis v terénu o chlup neklidnější. Tužší, ale také kratší zadní stavba Ibisu, dává v kombinaci s přední vidlicí se 160mm zdvihem charakter jezdivějšího biku, který snadno ohnete i do utažené točky, ale oproti Santovi od vás v náročnějším terénu bude vyžadovat o trochu víc jezdeckého umu.

Santa je v terénu také jako ryba ve vodě. Subjektivní pocit menší tuhosti zadní stavby oproti Ibisu částečně kompenzovala výrazně tužší kola Remerx All Cross, která nad vylehčenými NoTubes ZTR Arch zapletenými placatými Sapimy, co do hmotnosti sice prohrávají, ale z pohledu tuhosti jednoznačně vítězí. Bezdušový WTB Bronson osazený na NoTubes kolech se nám podařilo navíc na identické testovací trati prorazit hned v druhém kole, na rozdíl od těžkého dušového systému Santy, zabránit tomu nedokázalo bohužel ani předem aplikované mléko v plášti. Rada tedy zní. Pokud chcete dojet co nejdál, nešetřete na dostatečně vyztužených pláštích, případně duších. Říká se sice, že defekt je vždy chybou jezdce, ale pokud se chcete opravdu na plný plyn věnovat enduru a freeridu na podobném kole, správné ráfky a pláště vám ušetří spoustu starostí.

Ale vraťme se zpět k hodnocení rámů. Santa se oproti Ibisu chová jistěji v rychlých sjezdech. Lépe drží stopu a díky celkově delšímu rozvoru je tak spíš než Ibis předurčen pro nasazení vidlic s vyšším zdvihem než 160 mm. Rozdíl to však není zdaleka tak zásadní jako např. když jsme srovnávali Geniuse s Jekyllem. Naopak pokud se podíváme na celkovou ovladatelnost obou biků, tak tam Santu Ibis trumfne. Nuance jsou však i v tomto případě minimální a oba biky jsou tak hodně vyrovnanými soupeři a stejné je to i v charakteristice a aktivitě zadního pružení. U Santy pak malinko převládal dojem, že jde líp za pedálem, na tom se však mohla podílet již zmíněná různá kola.

Podobné to je ale také u srovnání obou odpružených vidlic. Obě jsme měli k dispozici v TOP provedení Kashima a jestliže v minulosti jasně trpěly stavitelné Talasy horší citlivostí oproti Floatům, tak v současnosti se tenhle rozdíl když ne zcela, tak výrazně minimalizoval. V obou případech navíc šlo o skoro nové vidlice, které toho měly před naším testem najeto jen co by se za nehet vešlo, takže se dá očekávat, že citlivost v obou případěch ještě vzroste s počtem najetých kilometrů. Z pohledu našeho testu by tak zřejmě zvítězil Talas, protože jeho universálnost a možnost operativně snížit zdvih až na 120mm může přijít vhod při zdolávání náročných výjezdů. Krásně tak koresponduje s teleskopickými sedlovkami, které universálnost biků dále rozšiřují. Nevýhodou Talase v tomto provedení však je, že ho neseženete v bílé barvě, takže sladit bílý rám s vidlicí se v případě Ibisu prostě nepovedlo, ovšem na druhou stranu zase v kombinaci s černými koly to pro někoho nemusí být až tak velký handicap.

Bohužel jsme v rámci našeho testu nemohli dostatečně ověřit výdrž obou virtuálů a zejména jejich uložení. O Santovi se mnohdy říká, že díky vahadlu umístěnému pod středem kola je zejména jeho spodní uložení náchylné k častějším problémům, protože je o poznání více vystavováno vodě, blátu i odletujícím kamenům. Oproti Santovi má Ibis spodní vahadlo vcelku dobře ukryto před přímým vlivem těchto faktorů, nicméně při krátkodobém testování se neprojevil byť jen náznak problému u žádného z dvojice kol.

Zajímavé srovnání jsme mohli udělat i mezi funkcí a komfortem ovládání teleskopických sedlovek. Rock Shox potvrzuje svou dominanci jak co do funkce a komfortu ovládání, tak co do nastavení, avšak daní za luxus je vyšší cena. Crank Brothers sice funguje také skvěle, ale pár vítek bychom přeci jen nalezli. Jinak překvapilo karbonové sedlo od Tune, které je nejen lehké, ale dá se něm při troše dobré vůle i dlouhodobě sedět, ovšem pozor na přenášení biku. Jakmile totiž sedlo uchopíte prsty, spodní hrana se vám do nich nepříjemně zaryje. Tune už tenhle model údajně nahradil modelem novým, takže musíme věřit, že se komfort i v tomto směru podaří zlepšit.

Závěrem

Na závěr srovnávacích testů si vždycky necháváme v případě testovacích článků jakási doporučení, nebo alespoň verdikty, ve kterých se snažíme objektivně určit vítěze klání. V tomto případě si ale troufáme tvrdit, že jednoznačný vítěz mezi těmito dvěma koly neexistuje. Obě kola jsou důkazem ideální aplikace nejnovějších technologií špičkových výrobců a rozdíl mezi nimi je natolik malý, že se pomyslná miska vah může přiklonit na jednu či druhou stranu jen jinak poskládaným osazením kola.

Pokud patříte mezi skalní příznivce amerických značek, tak byste asi měli vědět, že jak Santa Cruz Nomad, tak Ibis Mojo HD jsou vyráběny na dálném východě a z USA pochází "jen" jejich design. Co se designu týká tak bychom připsali plusové body Ibisu za praktičtější lesklé provedení, které co do údržby jednoznačně vede nad matným povrchem Santy. Nicméně pro rok 2012 představil Santa nové barvy i grafiku nápisů, a Ibis se rovněž nevyrábí jen v bílé bervě, takže volba barvy z mnoha nabízených je pochopitelně jen a jen na vás.

Na závěr je asi dobré zmínit ještě aktuální poměr cena/výkon. Že nejde o běžné rámy je asi jasné každému z vás a že levné nikdy nebudou je bez pochyby. 68, resp. 63 tisíc za rám s tlumičem si nemůže dovolit dát kde kdo, ovšem buďte si jistí, že když rozbijete prasátko a jeden z těchto rámů zakoupíte, pak druhý stejný bike v Česku potkáte jen stěží a ať zvolíte VPP, nebo DW-Link, chybu rozhodně neuděláte. Oba výrobci jsou totiž absolutní světovou špičkou.

Více informací o kolech Santa Cruz najdete na továrním webu www.santacruzbicycles.com, kompletní info o Ibisu pak na www.ibiscycles.com. Česká zastoupení obou značek pak najdete na www.santacruz.cz resp. www.9395bikes.com.

První díl tohoto testu Santa Cruz Nomad vs. Ibis Mojo HD TEST #1

Foto: Petr Bureš & Renata Hanušová

Fotogalerie

Foto: Petr Bureš & Renata Hanušová