Rozhovor s Romanem Čermákem, ředitelem a duchovním otcem KPŽ po patnácté sezoně největšího českého seriálu horských kol....
Václav Ježek (Ivar CS Author Team)
KPŽ má v našich podmínkách ten nejvyšší standard, lidi si to ani moc neuvědomují. Co mě těší nejvíc, že tady vyrůstají noví závodníci; vždyť 300-400 dětí na jednotlivých závodech, to je fantastické číslo. Když se na ně dívám, vidím tam už minimálně 50 kvalitních malých závodníků. Seriál si ale pořád drží myšlenku rodinného sportování, což je dobře, ale občas se tím dostáváme na limitní situace. V neposlední řadě mně Kolo pro život prodloužilo mou závodnickou kariéru, co k tomu dodat…
Kristián Hynek (Topeak Ergon Racing Team)
Poslední dva roky, co jezdím za zahraniční stáj, už se na tratě KPŽ tolik nedostanu. Ale pokud je to možné, perfektně mi pomáhají v přípravě, je to skvělý intenzivní trénink. A při dnešní konkurenci není lehké tady být na bedně. Přínos KPŽ pro růst nových talentů tady potenciální je, ale lidi nesmí ustrnout. Zdá se mi, že pro řadu lokálních týmů je dostatečnou metou zůstat v KPŽ, ale už neposílají své talenty dál do světa. To je pak pro výkonnostní růst slepá cesta. Pokud jde o zajištění seriálu, tak to je na skutečně vysoké úrovni, převyšující řadu zahraničních podniků.
Roman Čermák s Matoušem Ulmanem po závodě
Matouš Ulman (Česká spořitelna Specialized)
KPŽ je můj „domácí“ seriál, je to moje závodní priorita. Je asi nošením dříví do lesa mluvit o vysoké kvalitě celkového zabezpečení. Organizátor klade velký důraz na jednotný standard, takže se nestane, že by některý ze závodů seriálu pokulhával svým zázemím nebo pořadatelskou úrovní za ostatními. Samozřejmě mě trápí, jako ostatně další závodníky, problém bezpečnosti zejména ve vypjatých posledních kilometrech závodů. S tím se musí do budoucna něco udělat.
Jan Strož (Ivar CS Author Team)
Seriálu hodně fandím. Podle mého názoru přivádí nové a nové lidi k cyklistice, těmi nejmenšími počínaje. V současnosti je sportovní úroveň hodně vysoká, obvykle se i v elitní kategorii schází velká konkurence. Vysoký standard je vidět i u celkového zajištění závodů, jediné negativum vidím v nedořešeném sjíždění tras v závěru závodu, to je potřeba vyřešit.
Foto: Miloš Lubas
Americký Trek se letos rozhodl, že dá brouka do hlavy všem, kteří to se silniční cyklistikou myslí opravdu vážně. Po loňském představení nové aero silničky Madone tak letos přišla na řadu ještě…
Celý článek…Čeká vás především kvalitní horský trénink ve společnosti závodníků profi pelotonu. A také semináře, péče špičkových techniků, fyzioterapeutů a masérů, sauna, dobré a zdravé jídlo. Prostě top…
Celý článek…Jeden z nejnáročnějších a nejprestižnějších etapových závodů horských kol na světě – Cape Epic se... Příspěvek Jak se plní sny. Aneta Hovorková míří na Cape Epic pochází z Dámynakole.cz
Celý článek…Před pár dny byla při pietním aktu uctěna památka 18leté švýcarské cyklistky Muriel Furrer, která...…
Celý článek…Krásné a funkční. To je nový model Orbea Diem, s nímž budete ve městě za bohy...
Celý článek…Zcela nové Turbo Porto je více než jen nejužitečnější a nejvýkonnější nákladní elektrokolo ve své kategorii. Je pečlivě zpracováno tak, aby bylo nejvýkonnějším, nejpropracovanějším a nejkrásnějším…
Celý článek…
Kolo pro život mám rád a letos jsem dal rekordních 7 účastí, respektive dali, jezdíme celá rodina a to nás na tom právě baví; tedy v Chrudimi jela jen dcera. Je otázka jestli závod směřovat jen na "eliťáky" a těm vytvořit max. podmínky, nebo to nechat hodně otevřené jako dosud a počítat s určitými problémy při střetu tras. Ty by myslím ani nemuseli být, kdyby byli bajkeři vzájemně ohleduplní a neměli hlavu jen na okrasu, uměli předvídat a jak včas udělat místo, tak chytře předjet. Vzhledem k tomu že jezdím "B" trasy, tak se mi málokdy stane nějaké předjíždění z jiné tratě, a když už, např. na Drásalovi z dlouhé nebo teď v Odrách kde mě špička "C" dojela ještě před Luboměří, tak pokud včas zezadu slyším adekvátní hlášku tak bez problémů prostor udělám; stalo se mi také ale že mi někdo zezadu začal nadávat, přitom jsem netušil že mám za sebou někoho kdo se tlačí dopředu a zřejmě mu jde o sekundy. Další věc je pak sjíždění s trasou "D" - fitneskou kde jezdí rodiči s dětma. V Odrách ji jela poprvé dcera s manželkou a v podstatě obě byly nadšené, pro děti je to něco jiného než kolečka v "Junior Trophy", jet v podstatě po trase XC. Holkám jsem říkal, že celkem jistě budou mít do protisměru delší trasy ať si dají pozor a prostor, snad nebyl žádný problém. Nicméně si myslím, že je to i věc pořadatelů, aby hlavně jezdce na "D" trase upozornily na místa, kde se budou míjet nebou budou předjížděni bajkery z delších tras, což se bohužel moc neděje a myslím, že někteří z rodinných týmů vůbec neočekávají, že se na trase potkají se závodníky z delších tras. Karel Schiesser, č. KPŽ 4927
odpověz na tento komentář