Seznamte se: Kristýna Zemanová

V letošním roce tato mladá cyklokrosařka naskočila do sezony ve velkém stylu, ve výčtu jejích úspěchů figurují 4 výhry v Českém poháru (rozhovor vznikl v úterý 16. 11., tedy den před její další výhrou v Toi Toi Cupu ve Veselí nad Lužnicí), vítězství na mezinárodním závodě v Mnichově, 8. místo na mistrovství Evropy, ale také 20. místo na domácím světovém poháru v Táboře. Kristýna, jež před necelým měsícem oslavila osmnáctiny, je dle svých slov spíše introvert, a tak jsme učinili maximum, abychom vám ji dokázali představit. Je totiž možné, že ji budete v letech budoucích vídat na stupíncích nejvyšších i na velkých cyklokrosových akcích…

Kristýna Zemanová ukazuje parádní formu, vyhrála už čtvrtý závod Toi Toi Cupu v řadě...

Kristýno, nejprve bych se chtěl ještě vrátit ke světovému poháru v Táboře, byla jsi 20., což není výsledek, který českého fanouška k cyklokrosu navnadí, ale dojela jsi 5. v kategorii žen U23 a to už je do budoucích let příslibem; jak jsi byla se závodem spokojená?
Já jsem si Světový pohár v Táboře nesmírně užila. Byl to skvělý závod, cítila jsem se dobře, ale prakticky jsem celý závod jela na limitu. Ve světě se závodí už od prvních metrů, to tady u nás to tak na závodech moc nebývá. Dlouho se taktizuje a začne se jet až v polovině závodu. Vysoké tempo nám tu chybí.  Fanoušci mě v Táboře hnali dopředu. Byl to skvělý pocit závodit před domácím publikem a bylo mi ctí se postavit na start vedle cyklokrosové špičky.

A mistrovství Evropy? 8. místo je super, ale prý jsi měla na startu nějaké trable?
Ano, na start jsem měla jít jako sedmá, ale bohužel rozhodčí nepřečetli moje jméno. Šla jsem na startovní rošt jako úplně poslední. Naštěstí mě to psychicky nerozhodilo. Naopak. Dodalo mi to více chuti a odhodlání bojovat o co nejlepší výsledek. To se naštěstí povedlo. Kdyby mi před startem někdo řekl, že budu osmá, asi bych mu nevěřila. S výsledkem jsem velmi spokojená.

Jezdíš za mladoboleslavský Brilon Racing Team, kdo je tvým trenérem?
V Brilon Racing Teamu nás trénuje Václav Ježek. Někdy si ale tréninky potřebuji trochu přizpůsobit, a tak si to udělám podle sebe, svých vlastních potřeb a pocitů. Velmi mi s tréninky pomáhá i taťka, za což mu patří obrovské díky.

Jaké máš vybavení?
Jezdím na kolech Author se zapletenými koly Equator a galuskami Tufo. Obléká nás firma Lawi, tretry a přilbu mám Giro.

Od kolika let jezdíš na kole?
Poprvé mě rodiče posadili na kolo ve třech letech. Vzpomínám si, že mi to tenkrát vůbec nešlo. Závodit jsem začala v sedmi letech.

Tvé plány v cyklistice do budoucna?
V budoucnu se chci nadále věnovat silniční cyklistice a cyklokrosu. Chtěla bych závodit více v zahraničí, a kdyby přišla nějaká výhodná nabídka ze zahraničního týmu, tak bych byla velmi potěšena.

Co studuješ?
Studuji na gymnáziu Dr. Josefa Pekaře v Mladé Boleslavi.

A studium, něco po gymnáziu?
Těžko říct, co budu studovat dále. Baví mě čeština, dějepis a zeměpis, tak možná něco z těchto oborů. V poslední době také uvažuji o fyzioterapii nebo psychologii. Čas plyne, jsem ve třetím ročníku, a tak bych se asi měla co nejdříve rozhodnout. 

Kam bys to chtěla dotáhnout na kole?
Myslím, že snem každého cyklisty jsou medaile a tituly z vrcholných akcí jako mistrovství světa, mistrovství Evropy nebo olympiád. I u mě je tomu tak. Chce to ale pevnou vůli, hodně trénovat a neustále závodit s těmi nejlepšími. Jinak si o tom mohu nechat jen zdát.

Proč jsme tě v minulém roce nevídali na závodech?
Minulý rok mě potkalo několik zdravotních problémů. Na začátku sezony jsem chytla covid a dlouho jsem s ním bojovala. Když mi zdraví umožnilo vrátit se na kolo, dostala jsem angínu a antibiotika. Do třetice se ještě přidaly potíže s kolenem. Bylo to zkrátka pořád něco, a proto jsem se rozhodla ukončit sezonu dříve a raději si pořádně odpočinout.

Čím to je, že ses v letošním roce tak zlepšila?
Dost jsem oproti předešlým rokům změnila tréninky a celkově jsem se o sebe začala více starat.

Kdo je v cyklistice tvým vzorem?
Z mužů určitě Wout Van Aert a Mathieu Van der Poel. Z žen Marianne Vos a Puck Pieterse. Puck už jen proto, že je pouze o rok starší než já, a přesto o tolik úspěšnější.

Jaká je tvá nejoblíbenější trať?
Mou nejoblíbenější tratí jsou Jabkenice. Mám tam prarodiče a trávím tam dost času, proto mi tato vesnička přirostla k srdci. Vždycky se tam strašně těším. O to víc mě mrzí, že letos v Jabkenicích nezávodíme. Z letošního seriálu Toi Toi Cupu se mi nejvíce líbil Rýmařov.

Měla nemoc nějaký vliv na psychiku, nechtěla ses na to vykašlat?
Měla obrovský vliv. Paradoxně jsem ale ráda, že mě všechny ty komplikace potkaly. Než se to stalo, trochu jsem se sebou bojovala. Cítila jsem, že to není ono a závodění mě tolik nenaplňuje. Po týdnech trápení s covidem a dalšími zdravotními komplikacemi jsem si ale uvědomila, co pro mě cyklistika znamená. Do letošní sezony jsem díky tomu nastoupila s obrovskou chutí a novou energií.

Biky už vůbec nejezdíš?
Již dva roky ne. Popravdě mě biky už nelákají. Mé místo je v cyklokrosu a na silnici.

Jaké jsou tvé cíle do sezony?
Největším cílem je teď mistrovství republiky v Kolíně. Mám jasný cíl, ale kdo ví. Je to ještě dlouhá doba, soupeřky budou silné a každý den je jiný. Odměnou po celé sezoně by pak byla letenka na MS do Ameriky, kde bych se chtěla pokusit vylepšit 8. místo z mistrovství Evropy.