Simpleride Freeride Bike Kemp již podruhé...

Okolí Marakéše je vhodné pro biking pouze v jarních a podzimních termínech. Přes léto se teploty pohybují okolo 45°C ve stínu, a proto volba druhého termínu padla na podzimní období, konkrétně 12. - 19. listopadu. Skupina se klasicky sešla na letišti ve Frankfurtu; odlet v 6:20 směr Marakéš.

Na letišti v Maroku na nás čekalo sluníčko, teplíčko a celníci. Kola naštěstí dorazila v pořádku a přistavený minibus nás odvážel směr Tikida Garden Hotel organizovaným dopravním chaosem Marakéše.

Tomáš, věčný to fotograf, neustále něco fotil a natáčel, přičemž si ani nevšiml, že točí mrtvého motorkáře na vozovce. Následný incident s lokálním poldou byl jako chladná sprcha po dlouhé cestě...

S montáží kol pomáhal v servisním středisku hotelu mechanik a řidič Rašíd, který nás doprovázel po celou dobu kempu. Odpoledne nás čekal bazén, drinky, jídlo, atd… Vše all inclusive.

Na večerní výlet do centra Marakéše jsme si objednali starý piano a v sedmičlenné bandě do něj naskákali a vyrazili směr Medina. Kouř, světla, spousta lidí, no prostě mazec. Tady kdo nesmlouvá, jako by nebyl, takže náplní večera se staly nákupy suvenýrů za babku v obrovském labyrintu krámečků.

Druhý den ráno
Po snídani v plné polní a s veškerou bagáží vyrážíme do hor. Lehké zdržení nastalo kvůli obrovské síle Lukáše, který si při montáži kola dotáhl přední osu 40 Foxe a na řadu muselo přijít i kladivo. Cesta do Ourika Valley sežere kolem hodiny času, záleží na hustotě místní dopravy a rychlosti nákupu ovoce. Jako první přišlo na řadu skryté místo, nádherné bike hřiště, kde jsme zkoušeli místní povrch a dostávali instrukce o záludnostech místního terénu. Sjíždění prudkých krátkých svahů, brzdění, zatáčení a kopírování terénu za podpory vesnických dětí navodilo skvělou atmosféru. Další přemístění auty na hotel, oběd, pivo, ubytování a zas na kopec, trail pod názvem Ourika, který začíná jako singl a pokračuje přes příjemný lesík až do vesnice, se líbil natolik, že jsme ho oklepli do tmy celkem 3krát.

Třetí den
Na řadu přišla jedna strana údolí Ourika-Oukaimeden. Na tento den nám hlídal záda jako druhý guide bývalý mistr ve veteránech Francouz Jean Pierre. Vyschlej, šedivej biker nám ukázal, že jsme vážně ještě potěr!!!

Po rozcvičce a srandičkách nás čekal první trail na zahřátí pod názvem Forest. Je to příjemný trail v řídkém borovicovém porostu, navazující na trail Stand Stones, který nahání děs všem, kteří nemají zrovna v lásce kameny. A ty tady vyčnívají ze země jak ruce.

Po projetí jsme se všichni uklidnili, protože nic není tak, jak vypadá... Prostě pohodááá a dali jsme ho ještě jednou. Byli jsme připraveni a natěšeni na další trail "Garda". Jak název napovídá, terén je podobný tomu na Lago di Garda. Začátek hustý porost s klopenkama, pak se trail otevře a začíná víc volného kamení i balvanů, které postupně ustupují a dostáváme se až na singl, který končí pod vesnicí u asfaltky, kde už na nás čekají off road auta. Oběd máme zařízený u lokála na zahradě a co jiného než Tajine - maso se zeleninou.

Po obědě se mračí obloha a vypadá to na vodu, ale jdeme na další novou lajnu "Slider", kde nás Gaspi v půlce trailu prostrkal houštím přes hřbitov, pod kterým nás čekal výhled na údolí s naší poslední částí dojezdu na sypkém povrchu. Kluci jsou už docela vyčerpaný a Martin vzdává poslední jízdu trailem "Red" s úvodní prudkou pasáží mezi zelení končící v korytu vyschlé řeky. Odtud trail pokračuje po skalnatém singlu s dojezdem vesnických schodů. Řidič Rašíd se přiřítil Pajerem tak rychle, že kolem na střeše málem strhnul elektrické vedení a my mohli svítit ještě dneska. Nahoře zhasínali a my pádili na hotel a teplej čaj.

%pagebreak(Čtvrtý den)%
Na řadě byla druhá strana údolí Ourika-Oukaimeden Tree Trail. V noci trošku sprchlo, takže dlouhá cesta auty na kopec byla docela přísná na nervy řidičů i naše. Dost to klouzalo a i off-road Toyota se točil naštorc nebezpečně blízko převisů. V průběhu rozcvičky přišla oblačnost a my se dostali do mračné mlhy. V dálce a bílé tmě byl slyšet velký sesuv kamení, což dodávalo další adrenalin před jízdou. I guide Gaspi musel místy čekat na vyjasnění, aby se ukázaly záchytné body, protože uhnutí o 10 metrů znamená dojezd úplně někde jinde. Díky nebezpečnosti výjezdu na kopec jsme zvolili variantu z předchozího dne, a to Forest a Garda trail, na kterém se stala kuriózní příhoda Johanovi, který při průjezdu uvolnil skoro 30 kilogramový balvan, jenž ho přimáčkl i s kolem k zemi. Vše se naštěstí obešlo bez zranění a se smíchem. Oběd jsme měli u Mohamada na baráčku a připravil nám jeho specialitu - kuřecí tajine na cibuli. Po oběde nám předváděl přípravu místního čaje, po kterém jsme byli připraveni si několikrát sklouznout My House trail s dlouhou skálou.

Utahaní, ale spokojení dáváme kola na auta, vyrážíme pro bagáž a jedeme směr hotel Lecoghardi v Ait Ourir.

Pátý den
Je krásné počasí a vyrážíme směr Tichka. Hodina a půl stoupání autem a stále není konec. Najednou se otevře údolí hrající barvami a v tu chvíli si uvědomíte, jak velké hory to jsou. První jízdu jedeme opatrně a prohlížíme si terén, který tu může být při nepozornosti docela nebezpečný. Gaspi určuje tempo a cestu. Hodně otevřený prostor nabízí opravdový freeride, každý si postupně může zvolit svou cestu. Jezdíme tu většinu dne a ještě nás čeká Anthene trail při západu slunce. No ku..a, to je bike romantika!

Musin a Rašíd nás vezou směr hotel, jak když to ukradli, a pořád melou něco o Rally Dakar. Uf... dojeli jsme v poho.

Den šestý
byl odpočinkový. Po snídani jsme se rozloučili s osazenstvem hotelu v Ait Ourir a přejeli do nového luxusního resortu Amanar. Na odpoledne byl připraven program v podobě Zip Cabels, což jsou mostíky a lana šněrující přes údolí. Dobrej trénink na velký dropy! Lehký servis kol a boj s Pavlovými brzdami jsme vyhráli a mohli udělat čaďák před večeří. Odpočinek je potřeba a my si ho užili naplno.

Sedmý den
na nás čekal "Long" trail, jenž je dlouhý přes 13 kilometrů. V noci sprchlo a ráno se udělalo azuro, sluníčko svítilo na zasněžené vrcholky okolo čtyřtisícovky Jebel Toubkal, a my šli do triček. Výsadek je před vesnicí Imsker a začátek trailu jsou pořádný kameny postupně se měnící v menší a traverz, na kterém je trail namotán, ukazuje, že jsme hodně vysoko a před námi je dlouhá cesta dolů. Long trail obsahuje veškerý možný terén Maroka od volných kamenů až po červenou hlínu, takže co si v průběhu kempu osaháš, dostaneš naservírováno v jednom.

Vysílačkou udržujeme kontakt s našimi auty, marocky nadávajícím Rašídem a skoro anglicky mluvícím Mohamadem, který umí jen "yes", "ok" a "coca cola". Po dojezdu si dáváme ještě focení a krátké prašné sjezdy. Máme radost i smutek, že je to za námi. Nakládáme kola a jedeme směr Marakéš rozebrat naše motorky do boxů, dát si poslední drink a připravit se na ranní odlet zpět směr Evropa.

Pravý freeriding, berberská kultura a velké hory v nás budou vřít ještě dlouho.
L.T. a simpleride.cz

Fotogalerie