Single Trail Moravský kras otevřen. Nabízí luxusních 28 km radosti

Pohled na traily fotografa - Brňáka Jana Brychty

Jedovnice… Rekreační oblast kousek od rodného Brna, kam jsme s rodiči od mého dětství jezdili z města za přírodou, na výlovy, na závody motorových člunů. S tetami a strýci trávili léta na podnikové chatě. Ale to už je „pár“ roků zpět, později jsem v okolí Jedovnic na skautských a vlastních výpravách objevoval blízké Rudické propadání, sbíral houby a užíval si romantické procházky v Rakoveckém údolí, na silničce zdolával serpentiny k Macoše. Pokud jsem přímo v Jedovnicích nezastavil – skoro vždy jsem přes ně alespoň procházel nebo projížděl.

Tak trochu nostalgie, tak trochu oblast, které se z mého pohledu vzpamatovává a vrací ke své původní rekreační slávě, kterou naprosto právem mělo za minulého režimu.

A Moravský kras je krásný. Okolí má co nabídnout. Ať už na pěší výpravy nebo na kole. Ať už na silničce, nebo na kole horském. Ať už cyklistiku vnímáte tak, nebo onak. A Jedovnice s řekneme „velmi dojezdnou“ cca 30 km vzdáleností od Brna jsou častou občerstvovací zastávkou brněnských cyklistů, ale také třeba motocyklistů. A v poslední době ožívají a začínají se opět stávat jakýmsi centrem, základnou, východiskem i cílem.

Když jsem byl angažován zdokumentovat otevření Singl trailu Moravský kras, nevěděl jsem, co mám od toho čekat. Nedokážu říct, čím vším je pro mě cyklistika, ale zkrátka nejsem ten typ, který by sedl do auta, aby se dovezl pod sjezdovku třeba v Koutech a jezdil tam lanovkou nahoru a sjížděl dolů. Nebo jel jen na jedno, místo aby objížděl nějaké traily. Potřebuju výlet, vidět kus krajiny, makat, zasloužit si výhled, nebo pořádný sjezd. Mám rád silničku, cyklokros i bajky, občas si trochu zazávodím, a nevyhovuje mně, když se kolo pode mnou moc houpá a brzdí.

Podle mého v Jedovnicích trefili hřebík na hlavičku. Ne, nemyslím, že by sem směřovala celá Evropa, nebo lidé z daleka jen kvůli tomuto areálu. Ale tento areál doplní to, co okolí nabízí, o nečekaný rozměr.

Zdatnější cyklisté si na švizích z Brna hezkou krajinou Krasu dojedou do Jedovnic a objedou si nějaký ten trailík, dají si pivo, poladí kolo v zázemí a poklábosí s podobnými nadšenci u Olšovca a došvihají si výlet zpět do Brna.

Výletníkům, kteří směřují do Krasu z větší dálky, nebo rodinkám přibylo v dané lokalitě další velmi zajímavé lákadlo. A dovedu si velmi dobře představit, že například necyklistické děti se zabaví u vody u rybníka Olšovce, nebo výletem k tajemnému Rudickému propadání, nebo vyrazí pěšky k Macoše, cyklistická část rodiny se projede po stezkách a třeba pak vyrazí objevovat okolní lesy.

Když jsem v pátek 22. při oficiálním zahájení projížděl s batohem s foťáky na zádech za krásného jarního počasí trail číslo jedna s Petrem Vaňkem, Davidem Hodrem a Michalem Hrazdírou, často jsem zastavoval a přemýšlel spíš nad fotkami a posílal pány kluky kus cesty tam a zpět kvůli fotce - s težkým batohem neforemných a drahých věcí si jízdu na kole moc neužil. Ale už tak jsem viděl krásnou přírodu, houpavé pěšinky, bukové houštiny, rozkvetlou třešeň, překvapivě vysokou borovici. Bylo krásně.

V sobotu až tak krásně nebylo. Trochu se ochladilo, ale bylo sucho, sice trochu pod mrakem, ale slušně, tak jsem se vrátil, abych znovu všechny traily projel. Z Brna po turistických stezkách do Jedovnic cestou necestou asi 28 km. Všechny tři nyní vyznačené traily hodily cca 25 km. Doma jsem měl něco přes 80 km a pěkné odpoledne za sebou.

Jaké to tedy je? Kousek spojovací zpevněné cesty a už začíná pro všechny trasy společná nastoupávací trailová houpavá pasáž, na které se i trochu zapotíte a v serpentinách snad i na malou pilu shodíte. Kus po další spojovací lesní cestě a opět hliněný zatáčkovitý zvlněný trailík a zde se můžete rozhodnout. Tři trasy označené jedničkou, dvojkou a trojkou. Trojka rychlá, krátká v klopenkách převážně dolů. Kdo se chce podívat dál, vydá se na dvojku, dostane se po delších zpevněných spojovačkách do vzdálenějšího lesa nad rakoveckým údolím, kde si užije parádní houpavý sjezd ve svahu a zas si přišlápne, aby se dostal na společnou nástupní pěšinu.

A jednička. To je balzám, taková odměna. Zvlášť za krásného jarního dne. Nahoru dolů, výhledy, lesy, mýtiny, dřevěný mostek… moc to neumím popsat. Je to prostě hezké a po sjetí se budete usmívat. Alespoň myslím. Já ano.

Foto: Jan Brychta