Oba dva dny uplynulého víkendu se závoduchtiví bikeři mohli poprat s časomírou a spoustou soupeřů na trailech ve Smrku...
Předpovědi počasí slibovaly na víkend pohádku v podobě jasného nebe a jediné co by snad mohlo odradit bikery od výletu na kole, mohly být poměrně nízké teploty. Pravdou je, že noc z pátka na sobotu byla snad v celém Česku, co se mrazů týká, rekordní, ale s jasnou oblohou ranní jinovatka rychle roztála a suché traily nabídly všem úžasnou podzimní kulisu.
"Nechtěli jsme z toho dělat masovou akci. Rodinná atmosféra závodu má také něco do sebe a stejně by se sem k Hubertce nevešlo víc než nějakých stopadesát lidí." prozradil jeden z organizátorů závodu Jan Skřička. "Do budoucna plánujeme, že počet startujících omezíme právě na 150lidí. Jelikož se letos akce konala poprvé a máme tu cca 70 lidí, dá se očekávat příští rok větší zájem. Rozhodně z toho nechceme dělat Bike Vysočinu" dodává s úsměvem Honza který má společně s dalšími před sebou přípravu druhého dějství světového poháru v Novém Městě.
Tým organizátorů, kteří se rozhodli, letos uspořádat kromě svěťáku také dvě akce pro obyčejné bikery na dvou proslulých českých lokalitách, se netají tím, že chce své pořadatelské aktivity do budoucna rozšířit a tak se dá očekávat, že se pustí do příprav nejen tak trochu "megalomanské" akce v Novém Městě, ale rovněž do druhých ročníků Rychlebského marathonu a Rally závodu na Singltreku pod Smrkem.
Přestaňme ale předbíhat a pojďme se mrknout na to, co a jak se vlastně o víkendu na "smrkotrailech" uskutečnilo. Už propozice totiž lákaly na dva odlišné závody, které se však hodnotily společně a absolutním vítězem tak mohl být opravdu nejuniverzálnější biker.
Sobotní den patřil pravému Rally. To spočívalo ve třech rychlostních zkouškách, vytyčených na nejzajímavějších částech trailu. Všichni přihlášení nafasovali čip a mohli libovolněkrát prosvištět trať, která měla i s přejezdy mezi jednotlivými eRZetami zhruba dvacet klometrů. Do celkového pořadí se započítával samozřejmě vždy tem nejkratší čas, přičemž vítězem byl ten, který dosáhl nejnižšího součtu časů ze všech tří rychlostních zkoušek.
Zázemí závodu u chaty Hubertka, což je jedno z nástupních míst na traily, skýtalo závodníkům kromě kanceláře závodu také občerstvení v podobě chlebů se škvarkovou pomazánkkou, piva, teplého čaje a spousty gulášku, který přišel vhod všem kteří na akci dorazili juniory počínaje, ostřílenými šedesátníky v pelotonu konče.
Zatímco první rychlostní zkouška byla hodně o rychlosti a šlapání, druhá prověřila také kondici všech závodníků ve stoupání. Třetí pak už byla spíš kratičkou třešínkou na trailovém dortu. Nejrychleji se v sobotu s tratí vypořádal v součtu časů Jan Jobánek před druhým Ondrou Cinkem a třetím Matějem Nepustilem (všichni Merida Biking). Projet se a vyzkoušet traily si přijel ale také fourcrossař Michal Prokop, který ale na svém Epicu závod nehrotil a spolu s kamarády figuroval až kdesi uprostřed výsledkových listin. Užít si bikování a přitom vysloveně nehrotit přijel i šéf českého zastoupení Merida Petr Vaněk. Pohodová rodinná atmosféra, která proběhla zde i ve zmiňovaných Rychlebách byla společná pro obě dvě akce a všichni, kteří měli možnost ji zažít mi určitě dají za pravdu.
Neděle pak postavila před závodníky jednoduchý úkol. Absolvovat celou trať, včetně přejezdů v kuse a v co nejkratším čase. Závodníci byli na trať vpouštěni po jednom podle v opačném pořadí, než jak dopadli v sobotním závodě.
A jestliže v sobotu měli přeci jenom více šancí techničtí rideři, tak neděle prověřila závodníky i po fyzické stránce. Ačkoliv 20 km není nikterak dlouhý závod (nejrychlejší ho absolvovali za měně než 45minut) přeci jen časové rozdíly mezi prvním a posledním nebyly úplně malé.
Svou kondici a závodnickou fasádu ukázal stejně jako v sobotu Jan Jobánek, když o bezmála půl minuty ujel Ondřeji Cinkovi a o dvě minuty třetímu Matěji Nepustilovi. Zopakovalo se tak pořadí na stupních vítězů ze soboty, takže odpověď na to, jak dopadly celkové výsledky z obou dvou dnů je na snadě - úplně stejně.
Kompletní výsledkové listiny si můžete prohlédnout na stránkách SportSoftu.
%pagebreak(Autorův podčárník)%
Za MTBS redakci jsem se do Smrku rozhodl dorazit já, neb jsem zaprvé chtěl porovnat atmosféru závodu z Rychleb, kde jsem v létě byl testovat své jezdecké schopnosti s tou ve Smrku a zadruhé jsem chtěl napravit svou dílčí "nevzdělanost", neb jsem zatím do Smrku ještě osobně nezavítal a byl nejvyšší čas to napravit.
Myšlenka odpanit tuto lokalitu a ještě k tomu navíc vyfotit a napsat report mě zaujala natolik, že jsem ji rozvinul na maximum a připravil na projížďku navíc i netradiční bike. Los tentokráte padl na čerstvou celoodpruženou novinku v mé retro garáži, první karbonové celopéro od Treku model STS 9500 OCLV.
Zatímco ostatní závodníci vytahovali své nablýskané šviháky, já měl starost se správným vyladěním mého tlumiče, který musel vydržet tlak kolem 200 psů, protože můj foto náklad batohu vážící bezmála 13kilo neočekávaně zamával z původně nastaveným tlumičem jehož SAG se ocitl kolem 50% a rázem se tak charakteristika odpružení posunula do kolonky "nepoužitelná".
Obdivné, ale i posměšné komentáře některých kolegů na mou adresu mne však neodradily od testu této lokality a já se vydal na postupné prohoupání komplet celé tratě závodu.
Díky specifické kinematice odpružení a vysoko umístěnému čepu zadní stavby bike doslova vystřeloval za pedálem v kopcovitých úsecích. Chvilku trvalo, než jsem jemně doladil chod osmirychlostního iXTéčka a zvykl si na proklatě nízko položená úzká řídítka, nicméně jak s oblibou říkám, bikování není jen o kole, ale hlavně o jezdcově umu a zážitcích, které mu poskytne dotyčná lokalita.
A že jich bylo, myslím tedy těch zážitků během několika hodin strávených v sedle na singlech pod Smrkem nespočet. Už teď se těším na pokračování, někdy příště a co víc, v hlavě mi klíčí myšlenka prvního opravdového retro testu. Tak co, přidáte se příště?
Americký Trek se letos rozhodl, že dá brouka do hlavy všem, kteří to se silniční cyklistikou myslí opravdu vážně. Po loňském představení nové aero silničky Madone tak letos přišla na řadu ještě…
Celý článek…Čeká vás především kvalitní horský trénink ve společnosti závodníků profi pelotonu. A také semináře, péče špičkových techniků, fyzioterapeutů a masérů, sauna, dobré a zdravé jídlo. Prostě top…
Celý článek…Závod ČP horských kol na Bedřichově nabídl vedle krásného počasí (konečně za sucha), parádní bikovou... Příspěvek Nominace na OH Paříž. Fakta a …? pochází z Dámynakole.cz
Celý článek…Reprezentační trenér Viktor Zapletal oznámil nominaci na OH v Paříži Příspěvek Nominace na OH: Cink a Holubová pochází z Dámynakole.cz
Celý článek…Krásné a funkční. To je nový model Orbea Diem, s nímž budete ve městě za bohy...
Celý článek…Zcela nové Turbo Porto je více než jen nejužitečnější a nejvýkonnější nákladní elektrokolo ve své kategorii. Je pečlivě zpracováno tak, aby bylo nejvýkonnějším, nejpropracovanějším a nejkrásnějším…
Celý článek…
Docela by mi sralo kdybych tam prijel si zajezdit a zjistil ze si tam particka z meridy hraje na zavody.
odpověz na tento komentářodpověď na jezo — #1 oprava: prejezd mezi druhou a treti RZ jsem myslel tim druhym usekem z kopce
odpověz na tento komentářNo kdyby trat mela vest skutecne nejzajimavejsimi misty, tak by organizatori nemohli vynechat dva useky vedouci prevazne z kopce (od silnice k Hubertce a prejezd mezi prvni a druhou RZ). Takhle to bylo sice hezke, ale pouze o buseni do pedalu, pac krome RZ1 clovek nedosahl rychlost, u ktere by na Singletreku techniku musel resit. :) Libilo se mi to, ale bylo to postavene na miru XC-karum, priste to snad bude vyvazenejsi.
- na tento komentář reaguje jezo — #2
odpověz na tento komentář