Minnaara pokořil jen Peat

Prales jako v Austrálii a obrovská divácká kulisa, byly ústřední kulisou nedělního prvního závodu světového poháru ve sjezdu. 

DH trať ve Vigu není žádným nováčkem. Jezdí se tu už nějaký ten pátek a dvakrát dokonce hostila národní šampionát ve sjezdu. 

Hned po startu následoval první skalnatý úsek se dvěma obřími kameny. Po nich proběhlo několik fourcrossových klopenek ala Klínovec, horizontální big air s průhledem na město a po další zhruba stovce metrů čekala ridery nejobávanější technická pasáž. Ta spočívala v prudkém, asi 30 metrů dlouhém sjezdu po skále přerušovaném na dvou místech hlínou a kořeny a zakončeném dřevěnou konstrukcí, na které většina předváděla alespoň chvilkovou jízdu po předním kole. V tréninku tu dal hlavu přes řídítka i Fabian Barel, což vyvolávalo nemalý respekt. Krom velkých skoků bylo tohle místo jedním z těch, které se dalo objet, ovšem objížďka vedla vcelku velkým obloukem a byla asi tak o 50 metrů delší, takže ji v tréninku jezdilo jen několik žen.

Pointa byla v tom, že předpovědi počasí hlásily na neděli déšť a to se většina zasvědcených shodovala na tom, že pokud na skálu zaprší, bude zle a dvě přistavené sanitky pod tímto místem, budou mít co dělat aby stíhaly odvážet raněné. Obavy z deště se sice nenaplnily na 100%, ale sobotní noc propršela důkladně a to nakonec vedlo organizátory k tomu, že po dvou dnech tréninku kritický úsek uzavřeli. Bohužel tento fakt dostatečně závodníkům na startu ranního tréninku nezdůraznili a tak se jim podařilo v tomto místě závodníky dokonale zmást, protože nové mlíko přes trať byla pro dost lidí překvapivá novinka. Na semifinále bylo ale již všechno v pořádku nikdo se nemohl na nic vymlouvat a ačkoliv zaznívali hlasy, že je objížďka díky větší rychlosti a několika ostrým kluzkým kamenům nebezpečnější než skála, pro všechny byly podmínky stejné a veškeré námitky byly zbytečné.

Celkově musím říct, že se mi trať hodně líbila. Na zhruba dvou kilometrech byly snad všechny typy povrchů. Malé kameny, skály, hlína, pařezy, kořeny, klopenky, gapy, jehličí a konec trati křížil fourcrossku, což znamenalo, že mohli na cílovém skoku přes silnici exhibovat letci dle libosti.

Na startovce se sešla hodně silná squadra závodníků. Absentoval jen zraněný Eric Carter a Chris Kovarik, o kterém se šíří zprávy, že nedostal v Austrálii víza a proto nedorazil ani na Sea Otter. České barvy tu hájilo trio Vágner, Tatarkovič, Hynčica, Slovenské pak Filipo Polc, Matěj Vitko a Rastislav Pirman.

Před dopoledním semifinále se ještě někteří na poslední chvíli snažili experimentovat s volbou vhodných plášťů. Na odpolední finále už chvílemi prosvítalo slunce a tak i poslední Spiky putovaly z kol zpět do servisních vozidel. I přes opatrnější jízdu na ranním mokru, postoupilo kompletní české trio do finálového závodu mezi top osmdesátku. Ze Slováků šel do odpoledního finále jen Filip Polc. Semi vyhrál s přehledem Steve Peat o necelé dvě sekundy před Mickem Hannahem. Polc dostal od Peata na 34. místě 13 sekund, a nejlepšímu Čechovi, Adamu Vágnerovi na 50. místě nadělil sekund bezmála 16.

Na finálovou jízdu bylo už zase letní počasí, místy trať vyschla natolik, až se chvílemi i prášilo a tak se očekávaly o poznání rychlejší časy. První se na trať pustily ženy a za mocného povzbuzování komentátora si první letošní zlato odvezla druhá z dopoledního semifinále, Sabrina Jonnier. Vítězce dopolední rozjížďky, Američance Kathy Pruit, mimochodem týmové kolegyně Katky Hanušové v Luna woman, stačil finálový čas "jen" na 3. místo. Stříbro nakonec ukořistila na Koně jezdící Tracy Moseley.

Elitní mužské finále mělo jasného favorita. Ačkoliv by se dalo očekávat, že by jím mohl být někdo z domácích, nestalo se tak. Nejlepší ze Španělů Oscar Saiz skončil nakonec těsně před branami první desítky na 11. místě. Překvapivě špatně dopadl i Cedric Gracia (23.), který ve spodní části očividně nešlapal a po chybě z hořejška, jel už jen pro diváky, kteří mu i tak notně aplaudovali.

Ve druhé jízdě se většina jezdců zlepšila zhruba o 8 sekund. A vzhledem k tomu, že se podobný kousek podařil i Steve Peatovi, stal se prvním letošním vítězem DH světového poháru. Druhý Greg Minnaar na Hondě dostal od Peata tři sekundy !!! V dalších třech sekundách pak byla daleko větší tlačenice. Celkem se do ní vměstnali za třetím Samem Hilem ještě další čtyři lidé. Filip Polc uzavíral nakonec slušnou třicítku, o tři místa za ním se ztrátou 16ti sekund na Peata skončil nejlepší z našich Vlasta Hynčica a o další tři místa za ním se usadil Adam Vágner. Kamilovi se závod nepovedl úplně podle jeho představ, na konečném 55. místě je do budoucna co vylepšovat.

"Trať dobrá, s výsledkem spokojenost" zhodnotil v cíli své účinkování ve Španělsku Vlasta Hynčica, který tu poprvé prověřil své staronové černé Intense M1. Adam Vágner už tak optimismem nehýřil. "Trať se líbila moc, spokojenost není, ale neuměl jsem to prostě zajet líp" shrnul po závodě své pocity Adam.

Společně s Fourcrossaři a také x-countrysty se světový pohár za měsíc objeví v Německu, kde se očekává velká účast českých borců. A my budeme samozřejmě při tom, takže se máte na co těšit.