Specialized MTB Trilogy 2012 - jaký byl první český etapák?

Den třetí

2. Etapa – Broumovské stěny 62 km / 2300 m

Jak Véna řekl, tak se stalo. Odpočinková etapa byla v podstatě výběrem toho nejlepšího a asi i nejhezčího z kultovní dlouhé trasy Rallye Sudety. Také se jelo po trvalém sudeťáckém modro - žlutém značení a byla to trasa o level náročnější, než včerejší oranžovo - žluté značení KPŽ. Vyjíždím od kina kolem kostela a na polní panelovou zahřívací klasiku. Tekoucí voda z noční bouřky na panelech nevadí a tak brzy podjíždím železnici a začíná velice hezký výjezd na Honský Špičák. Špičáků je zde hodně a je to oblíbený název zdejších vrcholků. Každá vesnice chce svůj Špičák. Já dávám jedničku tomu dnešnímu prvnímu v řadě. Super celý jezdivý kořenový singlík, pak hřeben s výhledy a pak sjezdík. Prostě Amerika, teda sjezdík do Ameriky. Stoupání do sedla pod Václavem taky vyjíždím. Kupodivu zde asi méně pršelo a vše je téměř ideální. V sedle je přeznačená trať a tak raději volám Vénovi a otáčím šipky do správné pozice. Jo lidi jsou škodolibci a někdo to poslal po červené turistické do skal.

Jak říkal Véna, text Triogy Broumovsko na šipce musí být vždy dole. Šipky jsou rovně, vlevo a vpravo. Dávám populární sjezd s jedním koloběžkovým odrazem. Po ránu je to tady dosti vlhké, tak raději na jistotu. Pak další pasáže kořenů a kamenů kolem Suchého dolu a výjezd na louky před Slavným. Zde čekám na první borce a stíhám pár fotek. Dojíždím do Slavného a k mému zděšení u hospůdky nikdo. Naštěstí občerstvovačka je výše na parkovišti a tankuji vše, co teče. Je zase horko a provozní kapaliny rychle mizí. Pár rychlejších pasáží a jsou tady Vodní zámky, na můj vkus velký nepořádek. Ale jedu dobrou stopu a překvapí mě jen zoufalci tlačící kola i s bagáží v protisměru. Jó, to je závod 1000 mil. A Véna si udělal z borců, co jedou Kopkův závod, dobrý den a poslal je do protisměru Trilogy. Teda před všemi velký respekt, mě berou záda i z malého batůžku a jezdit tyhle kousky v Sudetech s naloženým kolem, tak to teda nemusím. Raději drkotám zuby a vyklepávám ruce a nohy na velkých pískovcových kostkách. To by v Roubaix koukali, z jak velkých dlažebních kostek se v Sudetech dláždilo.

Je škoda, že trasa bikemarathonu Sudety není chráněna státem jako přírodně – technická památka. Zákaz vjezdu pro těžkou lesní techniku na tyto historické cesty by si jistě tato stavební díla zasloužila. Tak se pomalu rozpadají a brzy nebudou použitelná, ani pro sport a turistiku. Tentokrát na Božanovský Špičák stoupám po další dlážděné historické cestě a ta je na tom bohužel podobně. Některá místa jsou již značně poškozená erozí. Za bufetem v Machově to zkratkou bere trasa Trilogy přes Bělý a Machov na Hvězdu. Legendární sjezd sbíhám pěšky, protože nebyla jasně vyjetá stopa a celý svah byl rozdupán od toho, jak to lidi sbíhali. Možná ti první měli lepší podmínky, mně se ale směs bláta a jehličí mezi stromy, ostré schody a mechem porostlé kameny moc nelíbí a přidávám se k většině, co Vénu nepotěší. Je to sice "pure biking", ale pro cizince, co to nemají najeté ideální stopou, by se lepší vyznačení hodilo.

Zubící se biker je hezký, ale kde mám jet, mi neukázal. Pod hvězdou nasedám a následuje nová pasáž po loukách. Nejede se asfalt přes Pěkov. Parádní výhledy a ještě lepší sjezd po loukách vyjetou traktorovou stopou. Letecký den, kdyby jsem měl tacháč, tak padla určitě maximálka. Pokud mě zrak nešálil, tak jsem viděl i Sněžku a bílý flek firnu. Do cesty se ale staví Ostaš, od bufetu zajídajícím se asfaltem na parkoviště a pak rychlé sjezdy. Závěrečný sjezd do Dědova končím v první zatáčce tobogánu. Dole vidím před sebou jen hluboké bahno. Na to se můžu teda vykašlat. Vydrápal jsem se nahoru nad břeh úvozu a jedu lesem. Je zde sice nepořádek po těžbě, ale lepší než po uši v blátě. Opravdu příkladná spolupráce správce lesa a subjektů cestovního a turistického ruchu. V oblasti, kde je za každým bukem cedule chráněné území, jsem toto nečekal.

Z Dědova začíná peklo, strmý výjezd na Skály je zejména v horní části na slunci opravdu výživný. Konečně les a pak zámeček Bišík. Notoricky známou cestou do cíle. Toto mě fakt už nebaví. Chvíli váhám, jestli nejet po asfaltce, ale když už to jedu celé, tak to teda sjedu. Bláto a sračky jsem zase přenášel pěšky a kdyby se do času počítalo i umytí kola, byl bych rychlejší, než ti co mne dole předjeli.

Odpočinkovou etapu zajel nejrychleji Jan Hruška v čase 3:13:12 a Pavla Nováková 4:31:15. Nejvíce "odpočíval " dnes František Beneš 7:51:51.