Specialized MTB Trilogy 2012 - jaký byl první český etapák?

Den čtvrtý

3. Etapa – Vraní hory 75 km / 2800 m

Tak a je tady to, proč jsem tady přijel. První opravdu bikerská etapa, která je zahalena rouškou tajemství a před startem unikly ojedinělé záběry z Vénova království, kde bylo vidět jen obrovské kapradí a lidi co nosili kola. Konečně český Ironbike. Není to notoricky známé jako tratě s trvalým značením Jestřebí hory a Sudety. Do této oblasti zavítal jen Bikechallenge a to jen na některé úseky.

Podle informací z brífinku a zkazek by se dala napsat řada bikerských pohádek: o utopené sekačce, o jediném kroku vedle vyznačené trasy, kde nepomůžou nikomu ani velká kola v bezedném bahně a trhlinách mezi skalami, o alpských výjezdech v ani ne tisícových brdcích, o anomálii tachometrů, výškoměrů a GPS přístrojů v Sudetech.

Vyjíždím proto brzy ráno po snídani klasikou na Bišík a cestou na Janovice potkávám osamělého mílaře. Osamělé hory mají svojí krásu, pozdravíme se a každý si užíváme po svém. Průjezd šikanou do ohrady se opravdu projet dal, pokud by tam neležel spadlý strom. Odtahuji jej stranou a na cestu dávám pro jistotu červeno bílou pásku od spešla, aby odbočku nikdo nepřejel. Čára od vápna moc vidět nebyla a značení bylo po noční bouřce poškozené. Klasické Švýcarsko, směs bláta a kravinců, přenáším a nasedám si až v lese. Pěkným kamenitým sjezdem dolů do Janovic a za kolejemi hurá do lesa, kde je jedna velmi pěkná pasáž na skalním hřebenu a hlavně sjezd. Začíná to hrankou okrajovky, nic vysokého, mezi stromy a kameny se to klikatí chodníčky od jelenů a divočáků. Véna nějakou zvěř trefil a večer se má opékat na grilu. Není však jisté jestli to bude divočák nebo jelen. Co je jasné, bude to divočina. Teda jízda je divočina a na grilu zvěřina. Vjíždím do vymačetovaného kapradí a trávy. Házím prvního tygra, když jsem trefil nějaký kámen. Je to ale stále pěkná jízda, která pokračuje chodníčky v lese. Přejíždím silnici a následuje blátivá cesta. Nadávám na motorky, které urychlily tvorbu mazlavého červeného bláta. Dnes budou všichni rudí jako indiáni. Pár míst vytlačím, ale celkem to stále jde a jsem na Hraničním hřebenu.

Žulové muchomůrky červené neboli hraniční patníky, budou dnes dominovat trase. Dojíždím na rozpraskané okrajovky a čekám na první jezdce. Dnes je pod mrakem a tak to není ideál na focení. Skalní plotny jsou nádherné a prolézám po okrajovkách a snažím se najít zajímavá místa na focení. Konečně motorka a za ní brzy přijíždí vedoucí skupina. Úzkým chodníčkem v borůvčí, kde jsou ukryté zrádné trhliny a kameny, si to kluci pěkně rozdávají. Jedou pěknou kaši, jak jsem se později dozvěděl, někde kousek dále se smotal Honza Hruška. Je to ryzí pohraniční singl v borůvčí. Žádné bagry a buldozery zde nebylo potřeba. Jen vyšlapaný chodníček se vine od patníku k patníku. Následuje strmý a šikmý sjezd, kde Véna osobně hecuje – provokuje. Kousek jedu, ale když mě začíná předbíhat zadní kolo, tak to vzdávám, vysedám a sbíhám k první občerstvovačce. Jsme v Polsku. Tady jsou ty alpské šotoliny a nabírá se solidně a hlavně jezdivě výška. Pak zase pohraniční hřeben. Strmé sjezdy a výjezdy se střídají. Občas něco nevyjedu a chvíli tlačím kolo, někdy i záměrně, abych si protáhnul ztuhlá záda. Tak to jsou ty bájné Vraní hory. Najednou hřeben končí a přede mnou je jen daleký výhled do údolí. Pode mnou strmě klesá hřeben. Zkouším chvíli jet, ale na blátě a volném kamení mi ustřeluje přední a přistávám na nejbližší žulové muchomůrce. Taky to mohli nastavět více bokem do Polska. Ztrácím náladu a jsem rád, že kolo je celé, brzdí i řadí. Já se vyválel jen v borůvkách. Po vzoru většiny beru kolo na záda a scházím dolů dosti dlouhým sestupem. Tak takhle si bikování nepředstavuju. Takhle ztratit pracně nastoupanou výšku. Dole se trasa stočí a zase se dá jet. Brzy dojíždím do lomu, kde je druhý bufet. Jelikož lom má blízko k důlní činnosti, používám na Vénovou adresu několik výrazů ostravských havířů a nejsem sám.

No, díky příjemné obsluze bufetu a usměvavým servisákům, co tady řeší problémy těch co měli smůlu a potřebují zprovoznit kolo, mám hned zase lepší náladu. Vyrážím vstříc dalšímu kopci. Královecký Špičák kupodivu jen objíždíme, i když na rozcestí je provokativní cedule " kdo vyjede nahoru bez sesednutí, je králem Královeckého Špičáku". Véna nás asi zkouší, jestli si to dá někdo navíc. Já teda jdu na sjezd. Korunovaci přenechám někomu jinému, adepta znám. Je to mokré, slizké a šikmé. Vedle je sice nějaká turistická značka, ale je zapáskovaná, asi moc jednoduchá. Hážu dalšího tygra a dávám tentokrát kopřivový wellness. Následuje bahenní koupel a rašelinový zábal u pomníčku Ptákovy sekačky. Léčivé účinky mají asi i zdejší hovada nebo ovádi. Prostě takové ty kousavé mouchy. Pak najednou široká šotolinová dálnice vedoucí nikam, jakoby se tady někdo chystal zaútočit na Polsko. Po pár kilometrech ji opouštím a jedu a tlačím na Janský vršek. Ten již zažili ti, co jeli Bikechallenge. Taky že je to paráda. Krásný singl po exponovaných okrajovkách, vyšperkovaný dropíkem na padlém stromu. Jen ten závěr nechápu. Příště bude ve sjezdu asi slaňovací kruh. Dech mi vyráží vysmátý biker s hnáty na posledních deseti metrech. To co je výše jezdí asi v pohodě báby na skládačce s nůší. Fakt začínám věřit tomu, že o horské cyklistice nemám páru.

Pro uklidnění zase bufet, kde si dávám i grilovaný salámek na slunci a další pochoutky a zapíjím pivečkem. Tak to je MTB. Další trasa je již celkem na pohodu, jen nějaké drobnosti jako sjezdová MTB trať, výlez na haldu po trati motocrossu a podobné bezvýznamné epizody. Mám dobrý čas, když vidím za sebou značku "auto na střeše", kde se trasa vrací zpět a znám to z rána. Z Janovic se stoupá asfaltem a pak již jen nostalgické pohledy na krásně nasvětlené Teplické stěny z louky před Bischofsteinem. Zlatý hřeb je každodenní sjezd, pro mne sestup kolem stezky prologu plné bláta. Kolo fakt nefasuju a tak komponenty si pošetřím. Jsme takový menší rodinný tým.
Jak by řekl klasik: "Taková to mohla být krásná etapa, kdybych si vzal lano". Vážně, dnes nádherné pasáže v divoké krajině a jiná dimenze horské cyklistiky. Někdy i to kolo na rameni k tomu patří. A pokud bude jeden biker, co to sjede a vyjede, tak se to dá jet. Véna a další dva to údajně jeli. Fakt borci. Já na to neměl morál.

Dnes nevyhrál Honza Hruška, užil si své, ale je pan cyklista a i horský. I přes pád a defekt a zničené kolo uhájil celkové prvenství v etapáku. Závěrečnou etapu vyhrál Tomáš Vokrouhlík v čase 4:31:36, nejrychlejší mezi děvčaty byla Anna Krejčová 6:05:57 a Davidovi Burešovi se trasa tak líbila, že ji jel a šel 11 hodin 4 minuty a 4 sekundy. Borec je i Marek Rauchfuss, který byl na trase téměř deset hodin a pak se chopil kytary a hrál se svou kapelou až do rána. Byli tady i tři mušketýři Rallye Sudety včetně nejzkušenějšího Pavla Soukupa, který to ve sjezdech pěkně válel.

První český etapák Specialized MTB Trilogy Broumovsko 2012 se zapsal do historie.

Vítězem se stal Jan Hruška ( Toyota Dolák MTB) v čase 11 hodin 32 minut 11 sekund.
Vítězkou se stala Anna Krejčová (Ghost-Mojekolo.cz) v čase 15 hodin 59 minut 14 sekund. Do cíle dojelo 144 bikerů a 16 bikerek.

Všichni v cíli obdrželi tričko FINISHER Specialized MTB Trilogy Broumovsko 4 -.8. 7.2012 s malým překvapením, oficiální parametry etapáku byly 233 km / 8650 m. Takže první pískařská osmitisícovka.

Více informací: www.mtbtrilogy.cz

Foto: Bob Damek