Sport Camp Zadov letos oslaví 18! Hvězdy vzpomínají

Že tým České spořitelny Specialized junior z Vimperka tvořil a stále se velmi úspěšně a nesmazatelně zapisuje do historie výchovy mladých talentů českého mountainbikingu, je neoddiskutovatelným faktem. Nejen, že to svými výkony dokazují závodníci v dresu mladých spořínků, ale i ti, kteří ho už dávno svlékli (nebo ho nikdy ani neoblékli) a nyní prožívají více či méně úspěšnou cyklistickou kariéru. Prázdninovým týdenním sportovním kempem pro mládež prošlo opravdu hodně cyklistů, každoročně zhruba 70, což za 17 předchozích turnusů dělá téměř 2000 bikerek a bikerů.

"Já na to strašně rád vzpomínám, je to takový moje dítě," říká Vojtěch Huřík, který spolu s Jiřím Lutovským stojí za vznikem Sport Campu Zadov. "No a letošní ročník Sportcampu na Zadově dosáhne své plnoletosti, je to pestrý týden plný pohybu, není to jen o cyklistice. Prošlo jím spousta skvělých cyklistů a nejen jich. Pravidelně se ho zúčastňovali, jako děti, dnes známé cyklistické osobnosti - Jan Škarnitzl, Jitka Škarnitzlová, Tereza Němcová - Huříková, Ondřej Cink, silničář Petr Vakoč, dráhař Jaroslav Snášel, Jan Vastl, Martin Stošek nebo třeba mistryně světa na divoké vodě  2016 Anežka Paloudová," vzpomíná Vojta Huřík.  "Ale i nyní se na sportcampu pravidelně objevují nejlepší závodníci z ČR v jednotlivých dětských a mládežnických kategoriích."

Tak, kdo se pozná.... toto je rok 2006!

Mezi instruktory se na campu vystřídalo během sedmnácti předchozích ročníků mnoho úspěšných cyklistů, např. Ivan Rybařík, Milan Spěšný, Lucie Veselá, Jana Valešová, Viktor Stošek, Antonín Škarnitzl, Jitka Škarnitzlová, Richard Gasperroti, Tomáš Trunschka, Mário Nebesář nebo i Ján Svorada.

Sport Camp Zadov je určený pro mladé cyklisty a cyklistky ve věku od 10 do 15 let, v letošním roce je v plánu od 9. do 15. července, podrobnější informace zde: www.cs- mtb.cz.

Zde jsou střípky vzpomínek bývalých účastníků Sport campu:

Honza Škarnitzl: Na kempy hrozně rád vzpomínám a vždy jsem se těšil na další ročnik. Už si ani nevzpomínám, kolik kempů jsem absolvoval, ale bylo to super. Pro mě bylo asi nejlepší to, že jsem mohl jezdit s lepšími a staršími kluky a taky, že jsme se na kole dostali do pěkného terénu. Asi nejvíce se mi líbilo okolí Javorníku. Kempy na Zadově byly prostě super a mně, mladému bikerovi, určitě hodně pomohly.

Petr Vakoč: Sport Camp pro mě byl vždycky jeden z nejoblíbenějších týdnů v roce. Vždycky jsem se na něj těšil už měsíce dopředu. Byla tam vždy skvělá parta a ohromně jsem si to užil. Právě na sport campu jsem se poprvé seznámil se specifickým tréninkem, pilovánim techniky, naučil se starat se o své kolo a poznal o pár let starší závodníky, kteří se pak stali mými vzory. Cyklistika mě tou dobou naprosto pohltila a dodnes mě to nepustilo.

Jitka Škarnitzlová: Na Sport campu jsem byla prvně myslím v roce 2000 (možná už 99) jako malé pískle a jezdila jsem pravidelně až do roku 2008. Pak jsem přidala i jednu účast z trochu jiného pohledu, a to jako trenérka. Těžko říci, co bylo náročnější na Sport camp jsem se vždy moc ráda vracela. Doma jsem trénovala většinou sama a tady jsem měla možnost potrénovat i s ostatníma. Navíc se tam vždy sešla skvělá parta lidí, kteří se znali ze závodů, a to byl i jeden z důvodů, proč jsem každý rok jezdila potrénovat na Šumavu. Ráda na to vzpomínám a třeba se někdy zase vrátím jako trenérka.

Mladí cyklisté na Sport Campu Zadov v roce 2015

Ondřej Cink: Sport camp na Zadově mi dal, za prvé, velkou disciplínu a naučil jsem se tam chovat jako sportovec! Dal mi nějaký řád a myslím, že do teď stále dělám věci, které jsem se tam naučil! Protože jsem měl možnost vidět profesionální závodníky a dost od nich okoukat. Samozřejmě jsem si tam zlepšil také fyzičku! Camp byl velice pestrý na sportovní aktivitu! Naučil jsem se tam komunikovat s ostatními dětmi! Mohl jsem nahlédnout do velké cyklistiky! Jako malý kluk jsem vždy obdivoval Terezu Huříkovou a najednou jsem mohl být tam, kde se třeba občas objevila Terka! Takže mi dal spoustu hezkých zážitků, na které nikdy nezapomenu! Vzpomínám na to moc rád! Je to super Camp!

Tereza Huříková: Moje účast na sport campech v mém raném věku byla zlomová. Poznala jsem na nich spoustu kamarádů, s kterými nám kolo bylo společným koníčkem! Líbilo se mi tehdy, že je náplň na tomto soustředění pro mladé cyklisty tak pestrá a zdaleka není jen o kole. Spousta her a soutěží nám z týdne udělaly pestré dobrodružství. Tam jsem našla velká přátelství i první lásky :-D. A hlavně tu největší lásku ke krásnému sportu, kterým cyklistika bezesporu je! 

Martin Stošek: Na campu jsem byl poprvé uz asi v 9 letech a od te doby jsem se ho zúčastňoval každy rok. Od soutěží v opravování defektů, orientačních běhů a výletů do kvildské pekárny jsme se postupem času dopracovali az k cíleným intervalovym tréninkum po šumavských kopcích. I diky kempu jsem si našel cestu k cyklistice a závodění. 

Anežka Paloudová: Bylo mi deset let, když jsem navštívila Sport camp Zadov poprvé. Na horském kole mě učil jezdit taťka, s nímž jsem často vyrážela do lesa, luk, polí v okolí domova. Bavilo mě to, proto jsem také záhy začala objíždět závody Jihočeskobavorského poháru MTB. Na těchto soutěžích jsem se neumisťovala špatně, tak si tatínek řekl, že by můj trénink mohl posunout o kousek dál a přihlásil mě na cyklistické soustředění. Zpočátku jsem neměla strach, ani jsem se však nikterak zvlášť netěšila, pořádně jsem netušila, kam vlastně jedu. Po příjezdu jsem zjistila, že společně s jednou další holkou jsme zde nejmladší. V tu chvíli jsem se začala trošku obávat. Nikdy jsem nenavštěvovala žádný cyklo klub, neměla jsem potištěný dresík, který mi v tu chvíli připadal šíleně důležitý, jelikož dle mého tehdejšího názoru, kdo chtěl jezdit dobře na kole, musel nejprve mít dres, u něj to mohlo vše začít. K tomu všemu jsem zde byla nejmladší a nikoho neznala. Všichni ale byli moc milí a od začátku jsme se dost nasmáli. S potěšením jsem zjistila, že nejsem ve skupině nejpomalejší. S ostatními jsme na tom byli výkonnostně přibližně podobně, což nás podvědomě ještě více stmelilo.  Jakožto malou holku (a nemůžu říci, že teď by tomu bylo o moc jinak) mě vždy nesmírně vábilo pozorování starších sportovců, které jsem do té doby měla možnost vidět pouze v televizi a občas na závodech, při obyčejných věcech, jako byla večeře, běh, společné hry apod. Vždy jsem byla nesmírně potěšená, když mě někdo z nich byť jen pozdravil. Od této doby až do dnes mě nenapadá příliš mnoho jiných soustředění s pestřejším tréninkovým programem, za což ode mě patří všem pořadatelům velký dík. Z části je to u mě možná mírně zkresleno tím, že jsem do té doby ani klasická technická cvičení na kole nikdy nejezdila, takže pro mě bylo nové téměř úplně vše, ale především oceňuji svědomitou avšak přátelskou práci trenérů, kteří mi tím horskou cyklistiku navrtali ještě hlouběji do srdce, odkud si myslím, už nikdy nezmizí. Okamžitě po odjezdu, jenž mě nijak netěšil, jsem věděla, že sem musím jet za rok znovu. To už jsem se nebála, naopak jsem se velice těšila a znovu si vše nesmírně užila, možná ještě více než poprvé. Po nějaké době, kdy jsem se začala plně věnovat závodění na vodě, jsem už neměla čas sportovní kemp na Zadově absolvovat, přesto stále doufám, že se jednou vyskytne příležitost, kdy jej budu moci opět navštívit a vidět jiskru v očích mladých cyklistů, kterou ve mně soustředění tenkrát zažehlo.