Swiss Epic 2015 se rozhodoval z kopce, říká Kristián Hynek

Začal ještě před Cape Epic v Andalusii, následovaly další a další závody. Křížem krážem téměř po celém světě. Minulou sobotu dokončil Kristián Hynek prozatím svůj poslední závod. Těžký Swiss Epic dokončil s parťákem Albanem Lakatou na třetím místě...

Není sezona už příliš dlouhá? Jak se cítíš?
Ano, je to tak…sezona je dlouhá, zdá se to být každým rokem “horší”, letošní závodní kolotoč jsme zahájili už koncem ledna v JAR. Měl jsem samozřejmě kratší, zraněním vynucenou pauzu, ale už se celkem těším na závěr a dovolenou s rodinou. Na druhou stranu jsem teď ve velmi slušné formě, na Dolomitenmanovi jsem si dokonce udělal svá nová osobní maxima ve 20 minutovém a 60 minutovém výkonu. To je pro mě povzbuzením a ještě bych ve zbývajících závodech sezony chtěl uspět a trochu si vynahradit červnový mistrák světa.

Jakého výsledku si v sezoně vážíš nejvíc?
Těžko říct, kromě zmíněného zranění jsem měl velmi stabilní a vysokou výkonnost, mrzí mě také technický problém na mistrovství Evropy. Pár výsledků, kterých si vážím nejvíc jsou 2. místo na Cape Epic, vítězství na Gardě a Pražských schodech, Leadville a samozřejmě zmiňovaný Dolomitenmann.

Co byl naopak propadák?
Z výkonostního hlediska nebyl asi žádný ze závodů propadákem, mistrovství světa mě ale mrzí nejvíc, protože ta trať byla mimořádně těžká a tudíž na mě šitá. Na jednu stranu jsem z desátého místa velmi zklamán, ale když se ohlédnu zpět jak to vypadalo bezprostředně po mém zranění v Novém Městě, kdy prognózy byly takové, že se na start ani nepostavím, tak to musím brát jako úspěch. Kdyby se k tomu zranění nepřidaly ještě týden před závodem střevní potíže, které mě totálně odzbrojily (měl jsem pár dní 68 kg!!), mohl jsem velmi pravděpodobně jet o medaili; ale to jsou kdyby :-)!

Kam bys zařadil Swiss Epic?
Třetí místo na Swiss Epic není zklamáním, ale rozhodně není ani úspěchem. Začali jsme nad očekávání dobře, ale pak to nebylo ono. Alban měl poslední měsíce hodně hektický program - povinnosti díky duhovému dresu a navíc dostavuje v Lienzu dům - a to se odrazilo na jeho kondici. V rozhodujících chvílích jsme tak v kopcích trochu ztráceli, i když třeba jen pár vteřin, a Stockli/Bixis navíc útočili ve sjezdech. Nedalo se s nimi dolů prakticky jet, když jsem to zkusil, bylo to na absolutním limitu. Celkově pro nás byl Swiss Epic velikou školou a definitivně se potvrdil trend posledních let - už se nezávodí jen do kopce, ale i dolů a sjezdy už nejsou jen po asfaltu a šotolinách, ale jsou v mnoha závodech velmi technické. Závodění se tak stává ještě vypjatější, těsnější a opravdu už není čas na to chvíli vypnout. Vyžaduje to tedy mimořádné soustředění a vyhrává ten, kdo je v danou dobu nejkomplexnější po technické, fyzické a i psychické stránce!

Začali jste dobře.... pak jste vadli?
Neřekl bych, že jsme vadli. Čtvrtý den závodu jsme měli v nevhodnou dobu defekt a ten den jsme ztratili přes 5 minut. Ale ještě nebylo nic ztraceno, byli jsme pouhé dvě minuty za lídry (Vaude) a minutu za druhými v pořadí (Stöckli). Následující den měl ale Alban defekt hned v prvním sjezdu a nějak se nám to nedařilo vyřešit dostatečně rychle. Po opravě jsme ztráceli skoro 11 minut, a to nás zlomilo. Etapu jsme dokončili se ztrátou 18 minut a bylo jasné, že jsme ze hry. Poslední etapu už jsme jeli jen na “dojetí”.

Co zázemí závodu, např. ve srovnání s Cape Epicem?
Swiss Epic není Cape Epic, ale vzhledem k tomu, že se jednalo teprve o druhý ročník, tak opravdu klobouk dolů. Organizátoři se snaží a závod má dle mého názoru veliký potenciál. Z hlediska náročnosti bych ale řekl, že mají prim :-), asi jsem neabsolvoval težší etapák! Mimořádně těžká stoupání a opravdu hodně technické sjezdy. Respektive ty sjezdy by za normálních okolností byly krásné a celkem jezdivé, ale tím, že se závodí i dolů, tak si to člověk vlastně neužije - v podstatě jsem vždy myslel na to, ať už ten sjezd skončí.

Co tě ještě čeká?
Tento víkend zvažuji KPŽ v Odrách, abych trochu roztočil nohy po Swiss Epicu, pak víkend následující UCI marathon serie na Azorských ostrovech a na závěr Roc d’Azur - UCI marathon a XC.

"Xcéčkaři" mají za rok OH, co bude pro tebe vrchol?
Na příští rok pro mě zůstává vrcholem mistrovství světa v maratonu a samozřejmě Cape Epic.

Foto: Andreas Dobslaff, Lightmoment