TEST: Marin Wolf Ridge - první dojem

Stručné představení

Wolf Ridge je na první pohled jiný. Jeho rám působí masivně, a to jak jeho přední část, tak zadní stavba. Ta je přitom "vykarbonována" z jediného kusu a koncipována tak, že nepotřebujete nýtovač pro sundání řetězu. Její střední šířka je ale o poznání větší, než jste zvyklí u běžně koncipovaných rámů, a tak velice těsně vyplňuje místo mezi klikami. Dá se proto předpokládat, že si o ni občas byť nechtěně škrtnete nohou. Proti rychlému "vyleštění" je ovšem rám nejen v tomto místě chráněn poměrně odolným lakem, který se nepodařilo zatím poškodit ani během několika měsíců, po které bike putoval po testerech, shopech a zákaznících, takže se dá předpokládat, že v tomto ohledu nenechal Marin nic náhodě.

Kinematika zadní stavby je velice originální. Vymyslel ji tým italských konstruktérů firmy Naild a pojmenoval ji R3ACT. Pohyb zadní stavby zde kombinuje klasický virtuál v podobě dvojice vahadel se speciálním pístem, na kterém se pohybuje celá zadní stavba, a který se stará jak o tuhost, tak o specifickou vlastnost, kterou je absolutní netečnost vůči silám působící na rám při šlapání.

Kvůli hlavnímu, oku téměř skrytému pístu, který mimochodem chodí jen něco kolem 3 cm, je ve spodní části rámu (před středem) jakási kolébka s dalším čepem, na kterém je uchycen zmiňovaný píst. Aktivní pohyb zadní stavby pak zaručuje při jízdě z kopce skutečnost, že zadní stavba jako by vyjížděla dozadu a současně nahoru, což dává záruku toho, že pokryje většinu nerovností terénu.

Samotný tlumič je napojený na horní vahadlo a díky této konstrukci tak zabírá většinu rámového trojúhelníku, takže milovníci láhví zapláčou, tento bike jim neumožní do něj umístit ani jednu. A podobně je to také s přesmykačem. Konstrukce zadní stavby prostě neumožňuje jeho montáž, což však u těchto typů kol není ničím výjimečným.

Specifická konstrukce rámu vyžaduje také některé specifické prvky. Jedním z nich je zadní blatník, který je z pevného plastu a výrobce důrazně upozorňuje na to, aby ho nikdy nikdo před jízdou nesundával, protože jeho hlavním posláním je pomáhat a chránit jak čepy, tak především hlavní píst před nečistotami, blátem a vodou.

Testovací nesériovka

Testovaný Wolf Ridge byl sice jakoby v nejvyšší specifikaci, nicméně jelikož šlo o první sadu předprodukčních vzorků, nebylo na něm všechno tak, jak uvádí katalog. Pohon i brzdy seděly. Sram XX1 svítí na kole na první pohled. Místo karbonových klik Truvativ Descendant na něm ale byly karbonové Sram XX1.

Pro doplnění jen udávám, že zde souhlasil i deklarovaný převod 34-10/50z., který bych řekl, je vyhovující a dokonce možná i optimální volbou pro tento typ kol.

Co se týká odpružení, tak to sedělo pouze z poloviny. Vpředu se nacházela Fox Float 36 v celočerné verzi Performance a se 160 mm zdvihu. Vzadu pak ale byl jednoduchý tlumič Rock Shox Monarch R Debonair, který je osazován na nižších verzích tohoto modelu. Celkově mi na mysl v tomto ohledu přichází otázka, proč u takto "vysokozdvihově" koncipovaného biku osadil výrobce jen 200 mm dlouhý tlumič a nepoužil některou z jeho delších variant? Zřejmě konstrukčně kinematické důvody, protože místo pro delší tlumič by se zde dalo vytvořit velice snadno...

Rozdíly oproti sériovce ale nekončí ani tlumičem. Místo karbonových řídítek jsou zde hliníkové 780 mm široké vlaštovky, sympatické ale svým parciálním lakováním/matováním. Naopak co se oproti specifikaci nezměnilo, jsou "brutální" zapletená kola e*thirteen TRS Race Carbon v celé své kráse i šířce, obutá do gum WTB Vigilante 29x2,3".

Ostatní podrobnosti ohledně sériové specifikace můžete studovat buď ve fotogalerii, nebo v katalogu Marinu, více je zde rozebírat nebudu. Bike jsme měli v testu ve velikosti L a bez pedálů jsme navážili jeho hmotnost 14,02 kg s tím, že sériově (o něco lépe) vybavený model stojí 249 990,-Kč.

Jistá konkurence

Konkurence je v tomto směru jasná. Schválně jsem vynechal nejnovější model Specialized Enduro, protože to je zaměřeno více na závodní enduro zejména geometrií, ačkoliv by sem patřit také mohlo. Přímé srovnání je tedy ve znamení topmodelů tohoto segmentu od Scottu, Norca a Treku.

	Marin Wolf Ridge PRO	Scott Genius 900 Tuned	Norco Range C1	Trek Slash 9.8
cena	249 990,- Kč	202 490,- Kč	169 990,- Kč	cca 145 990,- Kč
rám	Full Unidirectional Carbon Fiber	Genius Carbon / IMP technology / HMX	Range Carbon	OCLV Mountain Carbon, Alu řetězové vzpěry
vidlice	Fox Float 36 Performance Elite	Fox 34 Float Factory	Fox Factory Float 36 Factory	Fox 36 Performance Float
tlumič	Fox Float X2 Factory	Fox Nude Trunion EVOL	Fox Factory Float X 2	Rock Shox Deluxe RT3 Thru Shaft
zdvihy	160/160 mm	100-150/150 mm	160/150 mm	160/150 mm
systém odpružení	Naild R3ACT	čtyřčep	čtyřčep	přepákovaný jednočep ABP
výbava	Sram XX1 Eagle, Truvativ Descendant Carbon, WTB	Sram X01 Eagle, Syncros	Sram XO1 Eagle, Race Face, SDG	SRAM GX Eagle, Bontrager
kola	e*thirteen TRS Race Carbon, WTB Vigilante 29x2,3"	DT Swiss M1825 Spline CL, Schwalbe Nobby Nic 2,6 x 29"	Race Face ARC 30, E-13 TRS Race Sticky Triple / Dual Compound 29x2,35"	Bontrager Line Elite 30, Bontrager SE4 Team Issue 29x2,4"
brzdy	Sram Guide Ultimate 200/180mm	Sram Guide RSC 180/180mm	Sram Code RSC 200/180mm	SRAM Guide RS 200/180 mm
sedlovka	KS LEV SIO Dropper Post, Custom Offset	Fox Transfer Dropper Kashima	Rock Shox Reverb Stealth	Bontrager Drop Line
úhel hlav.	66,5°	65°	65,5°	65,6°
úhel sedl.	73,5°	74,8°	74,1°	74,1°
délka zadní stavby	435 mm	436 mm	435 mm	433 mm

První dojmy leccos prozradí

Tenhle test jsem se rozhodl udělat i přes to, že jsem si nebyl jistý volbou správné velikosti rámu, ani mírně pozměněnou specifikací, která přeci jenom může ovlivnit určité věci při pohledu na takto drahý bike. Nicméně zajímal mě natolik, že jsem přimhouřil oko, nastartoval dodávku a vyrazil do zastoupení Marinu si ho vyzvednout.

Velikost matoucí, nicméně postačující

Měřím přesně 189 cm, v botách 191 cm a vždycky jsem měl velikost L. S příchodem nových geometrií, nižších standoverů a delších rámů si však výrobci zamanuli, že s označováním velikostí poněkud zamíchají a výsledkem je skutečnost, že u některých značek dnes už buď musím mít XLko, protože u Lka nestačí sedlovka a posed je navíc příliš krátký, nebo vysloveně nemusím míl XLko kvůli výšce posedu, ale tak nějak se na větší velikosti prostě cítím více svůj. Platí to třeba u Treku nebo u Specialized.

Testovaný Lkový Marin patří spíše do druhé skupiny, protože posed jsem si tu byl schopen nastavit svůj standardní bez toho, abych se dostal na rysku maximálního vysunutí sedlovky. Jenomže i tak poměrně vysoké vysunutí sedlovky díky jejímu položenému skutečnému úhlu znamenalo, že se mé těžiště posunulo poměrně hodně dozadu, a to tak, že jsem měl ve výsledku pocit, že na kole šlapu až příliš před sebe. Částečně by to zřejmě vyřešila sedlovka bez zámku s offsetem, ale kdo by chtěl u takto drahého kola měnit hned po jeho koupi komponent za desítku?

Sečteno a podtrženo; pokud se to podaří, mám domluven test i velikosti XL, takže jsem zvědavý na to, jestli se mé předpoklady o úpravě jízdních pocitů na větší velikosti změní tak, jak předpokládám.

Výjezd - zážitek z jiného světa

Člověk má v určitých případech jisté předsudky. Tady je to pochopitelně nabíledni kombinace 29" kol a poměrně vysokého zdvihu 160 mm. Jenomže Marin to vzal z gruntu, a rozhodl se, že všechny pochybnosti zlikviduje pokud možno hned v zárodku. Pomineme-li místy možná až neuvěřitelně superlativní marketing s tvrzením, že je tu konečně jedno opravdu univerzální kolo, na kterém můžete jezdit téměř všude od Endura po X-Country a nikde vás nebude zásadně ničím omezovat.

Pravda je samozřejmě malinko jiná, nicméně co se týká propružování při šlapání, tak se Marinu podařilo vyladit opravdu unikátní systém, který je sice komplikovaný a nemusí se líbit každému, ale funguje z tohoto pohledu opravdu skvěle. Vlastně bych to asi přirovnal k mé první zkušenosti s virtuálním systémem VPP, když jsem si v roce 2004 pořidil VP Free. To mělo vzadu dokonce sjezdových 215 mm zdvihu, ale dal se na něm vklidu objet i Král Šumavy, jak to kolo jelo.

Jestliže z funkce zadního odpružení jsem u Marinu byl podobně unešený jako kdysi u VPP, pak musím ale kriticky přiznat, že opravdové stojky a výjezdy vyžadují velkou dávku práce s těžištěm, protože díky tomu, jak jsem byl posunutý vzadu, se mělo přední kolo tendenci zvedat už poměrně brzo. Limitem výjezdu pak určitě nebyl nejlehčí převod, který jsem v podstatě skoro ani nepoužil, ale právě jízdní pozice. Proto jsem osobně dost zvědavý na to, jestli se tento "problém" vyřeší větší velikostí rámu, nebo nikoliv.

Na celodenní vyjížďku bych si určitě tenhle bike dokázal představit, ale častěji s ním brousit XC okruhy bych nemusel, přeci jenom bezmála čtyřkilová nadváha oproti XC speciálům je znát a cenné sekundy vám jistojistě sebere.

Aktivita s otazníkem

Kolo, které má k dispozici 160 mm zdvihu, sice můžete občas použít na normální jízdu, ale kolik lidí si koupí takto specifický bike, za čtvrt míče, aby na něm jezdil do posilovny nebo po cyklostezkách. Primární cílovka je úplně někde jinde. U jedinců, co mají chrániče v permanenci, bágl s dokem pro integrálku, nebo alespoň některou z enduro či trailových přileb, nejlépe doplněnou o MX brýle.

Ano, Wolf Ridge patří do terénu, do poměrně drsného a náročného terénu, kde si přijde na své zdvih, který tenhle bike dostal do vínku. Hodnota zdvihu ale není jediný údaj, který charakterizuje bike a jeho schopnosti. Důležité je také to, jak je tlumič napákován, jak je celý systém tuhý a jaký je charakter odpružení. Tady se bohužel musím uchýlit k mírné kritice, protože je zde pouze 200mm tlumič se zdvihem 57mm a to znamená, že poměr přepákování je zde poměrně vysoký 1:2,8. To by až tak velký problém nebyl, kdyby se nemusel do tlumiče foukat poměrně vysoký tlak. Během testu jsem se pohyboval od 250 do 280 PSI a to už si začínalo říkat o vysokotlakou pumpičku, kterou jsem musel používat, pokud mě paměť neklame, snad jen u Cannondalů Jekyll a Trigger, kde se foukalo myslím dokonce i přes 300 PSI.

Proč to zmiňuju? Protože tlak a napákování má vždy vliv na dvě věci. Tou první je citlivost odpružení a tou druhou je životnost vlastní odpružené jednotky. Zatímco druhou vlastnost jen stěží otestuji za 14 dnů, první vlastnost se otestovat dá. Tedy ne že by to byla vysloveně katastrofa, to ne. Houbovitému pocitu ze starých Jekyllů se Wolf Ridge rozhodně ani nepřibližuje, ale na druhou stranu musím říct, že jsem jezdil i citlivější fully s vyšším zdvihem. Otázka, která mě v tomto ohledu napadá je, jestli a případně jak moc se citlivost zadní stavby změní s použitím lepšího tlumiče, který zde bohužel na testbiku nebyl, ale v sériovém provedení u modelu PRO by být měl a manuál naznačuje, že tlaky v něm by měly být o poznání nižší, tak uvidíme. V každém případě většinou platí, že pokud je systém takto komplikovaný a tlaky v tlumiči vyžadují vyšší hodnoty, je dobré si připlatit za lepší tlumič zejména s co nejlepší povrchovou úpravou pístnice, který může pocit z fungování kola významně posunout.

Máš jí měkkou?

Jako strojař se musím z podstaty věci smát tvrzení, že zadní stavba, jaká je zde, může být stejně tuhá jako klasické trojúhelníkové zadní stavby, které jsou v rámu uchyceny na dvou poměrně vzdálených místech čepem, resp. jedním nebo dvěma vahadly. Tady je sice u středu opravdu masivní píst, na kterém se zadní stavba pohybuje, ale druhý úchyt je od něj vzdálený jen necelých 10 centimetrů a to je základ celého uložení. Horní "vidlička" slouží pro spojení tlumiče se zadní stavbou, a ačkoliv plní teoreticky také funkci jakéhosi vahadla, na tuhost vliv příliš nemá. Sečteno a podtrženo zadní stavba nepatří do TOP Ten nejtužších zadních staveb na světě, ale svou vláčnost při jízdě překvapivě dobře kamufluje. Dílem je to i díky vysokému zdvihu, který požere leccos a ukryje i občasné ustřelení.

Docela jsem se bál, že mi bude vadit abnormální šířka zadní stavby, ale překvapivě tomu tak nebylo. Jasně, botama si občas ověříte, že je opravdu blízko, ale že bych se o ni kopl, to se nestalo ani jednou.

Jo a víte co? Zapomněl jsem úplně na jednu cool věc a tou je speciální zadní osa. Patent Virmy Naild spočívá ve speciálním rychloupínacím mechanismu, který se skládá z dvoudílné páčky na konci osy. Při jejím vysunutí pak stačí odjistit červenou pojistkopáčku a pootočit celou upínací páčku jen o 180 stupňů a můžete vyndávat zadní kolo. Je to výrazně rychlejší. Otázka je, jestli a jak moc je to i blbuvzdornější, protože na první pokus jsem sám trochu tápal.

A krátkou zmínku musím ještě věnovat i čištění kola. Tady se totiž potkávají dva kontrasty. Na jedné straně je zde poměrně velký a robustní blatník, který zamezuje hlavnímu přívalu bláta a dalších věcí ke středu, na stranu druhou je před středovým složením poměrně velký nedostupný prostor ve tvaru vaničky, kam se přeci jen při jízdě občas něco nahází a ne všechno samo vypadne k tomu určenými otvory. Tohle místo nazval jeden můj kolega "bordeltůňkou" a nebyl daleko od reality. Když kolo myjete, voda má kudy vytékat, ale šancí prostrčit dovnitř nějaký kartáček nebo hadřík a vytřít místo do sucha moc není. Ideální, jak se nečistot odtud zbavit, je tak vyfoukání kompresorem, ale uznávám, že ten nemusí mít v dílně každý...

Dočasný závěr...

Marin Wolf Ridge je rozhodně kolo, které stojí za pozornost. Nejen kvůli tomu, jak vypadá, ale především kvůli tomu, co všechno nabízí. Superlativy, které ho provázejí, je třeba brát s rezervou, nicméně v dnešní době, kde si je většina kol hodně podobná a unifikace válcuje globální produkci v 80,%, je každý odvážnější počin potřeba ocenit. Osobně patřím do skupiny, které se tenhle rám opravdu hodně líbí. Možná je to tím, že mám v blahé paměti ještě první generaci na tehdejší dobu kosmicky extravagantní Cannondale Super V, jejíž zadní stavba v lecčems tuto připomínala. Stejně tak ale bude určitě existovat skupina, které se tento bike líbit vůbec nebude, takový je život. Výhodou je, že je nabídka natolik široká, že si každý může najít svého miláčka jedno od jaké značky je.

Wolf Ridge má opravdu ambice být jediným horským kolem ve vaší garáži. Tedy neplatí to pochopitelně pro ortodoxní XC závodníky, ale pohodáře, požitkáře, techniky a všechny ty, kteří se nehoní za sekundami, ale za adrenalinem a rádi si to prostě na biku užívají. Jeho výhodou bude mimo jiné i to, že druhý stejný zřejmě jen tak nepotkáte, protože do Čech míří jen hrstka, navíc převážně těch levnějších modelů.

Nevýhody jsem popsal výše a musím říct, že jsem zvědavý na to, jestli bude příležitost zjistit, jak se projeví změny související s jinou velikostí a především jiným tlumičem. V každém případě byl pro mě tento test i tak velkým zážitkem a současně poznáním, že rozhodně ještě nebylo objeveno vše :-). Uvidíme, co dalšího na nás v budoucnosti třeba ještě čeká.

Fotogalerie