TEST: Merida eOne-Forty 700

Abych vysvětlil podtitulek dnešního textu… Testování tohoto ebiku bylo rozděleno na dvě části. Ta první, ryze pro radost, kdy dopingové schopnosti pohonu byly využívány hlavně k zábavě, zdolávání nesmyslných výjezdů nebo opakovaným vyjetím na začátek lokálního sjezdíku, a ta druhá část pokračovala po mé nucené „koviďácké“ izolaci včetně hospitalizace. Pokračování se pak tedy odehrávalo v duchu toho, že mohu alespoň velmi opatrně začít jezdit, a to i přesto, že se jedná o ebike. Kdo prodělal alespoň trochu vážnější formu C19, ví, o čem mluvím. Dodnes si pamatuji první procházku na 3 kilometry volným tempem, která mi dala zabrat. V tu chvíli jsem si říkal, že do sedla se hned tak nevrátím. Ne, nedělám si prostor pro případné odrážení hejtů odpůrců ebiků. Tito rozumbradové na ebiku také jednou skončí. Ti rozumní je již dnes berou jako součást cyklistiky, kterou nezastavíš. A přiznávám, že jsem před takovými dvěma až třemi lety odmítal ebiky i jenom na test.

Takže jsem byl v průběhu dubna moc rád za to, že u mě parkuje tato „emotokroska“, která  byla vzápětí vystřídána e-štěrkoletem.

Pojďme ale popořádku.

Současnou generaci celoodpružených ebiků představila Merida na jaře 2019 a s nějakým tím zpožděním přispěchala i s ekonomičtější verzí, tedy hliníkových provedení rámů, a to u obou modelových řad eOne-40 i eOne-60.

Zatímco testované eOne-Forty míří více do trailů díky 133 mm zdvihu vzadu a 140 mm vidlici, eOne-Sixty je určen do náročnějších terénů a pro zdatnější jezdce, kterým nabídne 150 mm vzadu a 160 mm vpředu. V obou případech Merida vsadila na "mulet" verze kombinující 29" přední kolo s 27,5" zadním kolem a širšími plášti. Oproti karbonovým rámům tady nenajdete charakteristické trojúhelníkové chladiče za hlavovou trubkou. I zde vrčí Shimano STEPS pohony a plně integrované baterie, které lze vyjmout díky krytům ve spodní části rámu. A hliníkové zadní stavby i jejich kinematika přepákovaného jednočepu jsou stejné s karbonovými modely.

To ale není stále všechno. V Meridě, když něco dělají, tak to dělají opravdu pečlivě a s důrazem na užitnou hodnotu. Nejenom že jsou zde tedy použity specifické komponenty designované pro ebiky, ale konstruktéři se rozhodli kompletní ebiky navrhnout a certifikovat s jasným záměrem nabídnout je i necyklistům. A jak že se to pozná? Inu, Merida se jako první rozhodla své ebiky navrhnout a certifikovat pro zvýšenou hmotnost. Onen váhový limit je zde oficiálně nastaven až na 140 kg! Takže i já jakožto suverénně nejtěžší tester v našem teamu jsem měl dostatečnou rezervu. 

Také u hliníkových modelů konstruktéři připravili kompaktní vnitřní vedení kabeláže, které je navíc pojištěno proti pohybu páskou. A podobně jako karbonové verze i ty hliníkové vynikají opravdu nízkým rámem potažmo standoverem, který jednak snižuje těžiště biku, jednak pocitově zlepšuje i ovládání kola.

Mimochodem velký rozdíl mezi horní a dolní rámovou trubkou co do jejich průřezu se designéři rozhodli zakamuflovat promyšleným barevným designem, který rozbíjí a současně tak nějak ozvláštňuje jinak robustní ebikovou konstrukci. Pochválit pak musíme Meridu i za to, že pro snadnější startování pohonu použila shimaňácké tlačítko na vrchu horní rámové trubky a nespokojila se pouze s gumovým, mnohdy obtížně dostupným, tlačítkem přímo na baterii. Baterii lze poměrně snadno z rámu demontovat jediným imbusem, který najdete šikovně ukrytý v ose zadního kola podobně, jako je tomu u karbonových modelů.