TEST: Merida One Forty 3-B

Vzhůru do pedálů

Nadpis této kapitoly jsem zvolil schválně a v podstatě vystihuje můj pocit z tohoto kola. Vozit se na něm v sedle sice také jde, ale výrazně víc zábavy a vlastností kola si užijete právě v pedálech. Jediným místem, kde vám bike nabídne slušné chování vsedě, je stoupání, při kterém přijde vhod kolmá sedlovka. Jakmile se ale dostanete do prudké stojky, ve které byste rádi využili lehké převody, kterých je na kole opravdový dostatek, musíte své těžiště přesunout hodně dopředu až na samotnou špičku sedla, protože vyšší zdvih vidlice a s ním i poměrně vysoko umístěná řídítka začnou mít zvedací tendenci.

Když nad tím tak přemýšlím, pocity z této Meridy se poměrně dost podobají těm, které jsem zaznamenal před časem u testovaného endurka Kellys Swag. Pravda, šlo sice o 26" model, ale svým pojetím mají tato dvě kola k sobě hodně blízko.

Pojďme ale zpět k testovaní Meridě. Při prvním nasednutí se nemůžu zbavit dojmu, že na to, jak je bike dlouhý a vysoký, je posed na něm možná až zbytečně krátký a tím pádem také poměrně vzpřímený. Jenomže si musíme uvědomit, že nemáme co do činění s nějakým marathonským trailbikem na 120 mm, ale spíše s kolem na pomezí endura a to musí mít v genech dobrou ovladatelnost a manévrovatelnost zejména ve sjezdech a při skocích a tam se rozhodně stojí v pedálech a těžiště se posouvá daleko za pozici sedla.

Mimochodem poněkud rozporuplně na mě působila použitá teleskopická sedlovka, která se ovládá sice poměrně velkou a dobře dostupnou páčkou pod sedlem, ale v těžším terénu ji nahmatat a dokonce použít byl celkem slušný risk. Pravdou je, že jsem v poslední době sedlal výhradně teleskopické sedlovky s dálkovým ovládáním, na které si zvyknete hodně rychle, ale heslo lepší něco než nic bych v tomto případě příliš nezdůrazňoval, protože cenový rozdíl oproti sedlovce s dálkovým ovládáním není v této cenové kategorii kol až tak vysoký na to, aby se nemohl zvolit raději ergonomičtější komponent s ovládacím lankem dotaženým až k řídítkům.

Snadné manévrování s kolem a celková jistota v řízení mě až překvapila. Dílem za to mohou samozřejmě "malá" 27,5" kola, dílem pak také krátký představec spolu s akorát 730 mm širokými řídítky, která bez zaváhání nasměrují kolo kam potřebujete.

Dostat tenhle bike na zadní vám sice dá o trochu víc práce než u jiných strojů s geometrií koncipovanou víc nad zadní kolo, nicméně ve sjezdech stočtyřicítka dokáže stabilně podržet zvolenou stopu i v hodně rozbitém terénu, i když sem tam pocítíte, že vás díky menší progresi tlumení varovně upozorní některá z jednotek, že jste se nebezpečně blízko přiblížili k jejímu dorazu.

- nemixované spolehlivé osazení	- slabší charakteristika odpružených jednotek
- slušná cenová politika	- podivný grafický design
- jízdní vlastnosti	- obtížně využitelná teleskopická sedlovka