TEST: Merida One Forty 700

Předmětem dnešního testu bude hliníkový trailbike s hodně slušnou výbavou, který letos nově nabízí Merida...

Autor: Petr Bureš
Foto: Petr Bureš
TEST: Merida One Forty 700

S příchodem nových celoodpružených modelů MY2023 se Merida rozhodla, že opustí svět prohnutých trubek a přidá se k hlavnímu proudu jedoucímu na bázi rovných trubek, krátkých sedlovek, nízko položeného těžiště a super progresivních geometrií. Výsledkem je dvojice na pohled hodně podobných modelů, z nichž ten, který dnes otestujeme, má méně zdvihu, ale podobné ambice obsáhnout co možná nejširší zákaznické publikum, které nevyhledává černé sjezdové lajny, ale když zabloudí náhodou na červenou, nečiní mu to žádný problém.

Merida One Forty se nachází na pomezí kategorie trailbiků a allmountain biků. Do vínku dostala 150mm zdvih přední vidlice zkombinovaný se 143 mm zadního zdvihu. Primárně je tenhle bike koncipovaný jako devětadvacítka, nicméně pokud z nějakého důvodu preferujete menší zadní kolo, nebude vám v tom bránit, a dokonce nabídne flipchip, který vám umožní adekvátně mulletu přizpůsobit geometrii a zejména výšku středu, abyste neškrtali pedály o každý druhý kořen.

Pro stavbu rámu využila Merida vlastní slitinu hliníku, kterou používá v rámci svých továren pro více hliníkových modelů. Hydroformované trubky jsou zde svařeny do poměrně nízkého rámu s 509 mm dlouhým reachem, který však díky 80° sedlovému úhlu nabízí překvapivě krátkou vzdálenost sedla od osy řídítek.

Tvar sedlové trubky je navržen tak, aby sice zvládnul nést horní čep vahadla zadní stavby, ale současně nebránil zasunutí velice dlouhé teleskopické sedlovky.

Samotná zadní stavba využívá kombinaci robustních řetězových vzpěr a subtilních horních vzpěr, které nahrazují absenci zadního čepu a v celé své délce mírně pruží. Hlavní spodní čep zadní stavby je umístěný mírně před středovým složením ve výšce řetězové linky. Chytře, ale přitom jednoduše je zde vymyšlen přechod vnitřkem vedené kabeláže k přehazovačce a zadní brzdě. Průchodka z předního rámového trojúhelníku je snadno dostupná, ale před nečistotami je chráněná plastovou vodorovnou krytkou kombinovanou s malým blatníčkem.

Pro snadnější prostrkování kabeláže je ve spodní části rámu před středem navíc připravený oválný servisní otvor, díky kterému navíc snadno zkontrolujete případně vyměníte vnitřní vedení. V přední části vstupuje kabeláž do rámu díky speciální hlavovce, do které přicházejí jednotlivé bovdeny v její přední části a vnitřkem hlavové trubky pokračují dál do spodní rámovky.

Středové složení je zde v závitovém BSA standardu, jak je již dnes běžné nejenom u hliníkových rámů. Za zmínku pak stojí ještě také specifický adaptér pro uchycení zadního třmenu kotoučové brzdy, který, aby neovlivňoval pružení horních vzpěr, je uchycený ke spodní části zadní stavby a zpevněný žebrováním ve tvaru chladiče.

Samozřejmostí jsou zde jinak boostové osy na obou kolech, prostor pro jeden držák láhve a další pár šroubů umožňující dovnitř rámu uchytit například náhradní duši s dalším příslušenstvím.

Přečteno - 21712x Tagy: testy merida my2023
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. TechnikaFotogalerie: Norco Fluid C1
    Fotogalerie: Norco Fluid C1
  2. Testy - RecenzeTEST: Norco Fluid C1
    TEST: Norco Fluid C1
  3. DoplňkyTEST: Vittoria Terreno Zero - pořádné silniční balóny
    TEST: Vittoria Terreno Zero - pořádné silniční balóny
  4. TechnikaFotogalerie: Cannondale Moterra SL 1
    Fotogalerie: Cannondale Moterra SL 1
  5. Testy - RecenzeTEST: Cannondale Moterra SL 1
    TEST: Cannondale Moterra SL 1
  6. TechnikaFotogalerie: Santa Cruz Stigmata 2024
    Fotogalerie: Santa Cruz Stigmata 2024

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.

redakční systém | ISSN 1803-5744