TEST: Merida One Sixty 6000

Výbavový kompromis

Když jsem přemýšlel jak bych charakterizoval výbavu tohoto biku, nenapadlo mě nic jiného než "šedá myš". Nejsou tu totiž žádné vysloveně podřadné komponenty, ale ani žádné kultovky, které by dokázaly bike jakkoli ozvláštnit. Na jednu stranu to chápu, protože jde o nejdostupnější karbonové provedení, které má za cíl nabídnout rozumnou cenu. Na druhou stranu bych si ale dokázal představit, že bych ocenil třeba nějak více designově zpracované sedlo, nebo barevně se odlišující řídítka, či gripy. Jasně, co není, může být v rámci vlastního upgradu, kterému se meze opravdu nekladou, ale o tom teď mluvit určitě nechci.

Začnu podvozkem, což je podle mě hned po rámu nejdůležitější věc na enduro kole. Merida tady sází na dostupnější klasiku v podobě nejnovější generace Rock Shox jednotek.

Vpředu najdete Rock Shox ZEB Select vzduchovou vidlici, vzadu pak vzduchový Rock Shox Super Deluxe Select+ tlumič s páčkou, umístěnou na levé straně, která slouží k přepínání režimů tlumení. Díky umístění tlumiče pod horní rámovkou na něj v pohodě dosáhnete i za jízdy a změna rychlosti tlumení tak není nic složitého.

Pohon na tenhle bike dodalo japonské Shimano a musím pochválit produkťáky Meridy za to, jak finální mix navrhli. Přehazovačka a kazeta nesou logo SLX, řadící páčka je ovšem z vyššího XT a kliky, které jediné nepocházejí od Shimana, dodal kanadský Race Face v hliníkové frézované verzi Turbine. Napřevodování je pojato čistě trailově na pohodu. 32 zubový převodník má k sobě klasickou dvanáctkovou kazetu s rozsahem 10-51 zubů.

Jedním z kompromisních komponentů jsou zde zapletená kola. Merida si je kompletuje z Shimano SLX boostových nábojů a vlastních ráfků, které si vyrábí pod označením Expert TR. Jde o hliníkové ráfky s vnitřní šířkou 29 mm, které jsou obuty do celkem robustních plášťů Maxxis. Vpředu je to Assegai, vzadu pak DHR II v obou případech se zesílenými bočnicemi a 3C mixem směsí.

V souvislosti se zapletenými koly zmíním ještě brzdy. Ty jsou zde samozřejmě kotoučové a nesou logo Shimano SLX. Kompromisem jsou zde však osazené dostupnější Shimano kotouče o průměru 203 mm na obou kolech.

Co se týká kokpitu a řízení, tak si ho Merida drží kompletně ve vlastní režii. K tomu účelu si vyrábí speciálně designovaný představec, který ladně navazuje na podložky pod ním a také na horní specificky tvarovanou krytku hlavového složení. Co se týká řídítek, tak zde najdete hliníkové vlaštovky s 30mm prohnutím v šířce 780 mm, které jsou zakončeny sympaticky tvarovanými gripy s robustními vnitřními objímkami.

Také sedlovou pasáž si Merida drží zcela ve vlastní režii. Zatímco sedlo je řekněme ve standardním sportovním provedení s ocelovými ližinami a integrovaným držákem multiklíče v jeho zadní části, které Merida dává na spoustu dalších modelů, Sedlovka úplně tak standardní není. Oním nestandardním je malý "pimpiš", který najdete těsně nad sedlovou objímkou na levé straně těla sedlovky.

Tahle nevzhledná věc totiž umožňuje omezit zdvih sedlovky tak, aby její rozsah nebyl zbytečně velký, protože ne každý chce a potřebuje celých 230 mm. Sám jsem tenhle omezovač však nevyužil, zmíním se o tom v praktické části tohoto testu.

Bike jsem měl k dispozici ve velikosti L. Bez bidonu a bez pedálů. Tak jak ho vidíte, jsem jeho hmotnost navážil přesně na 15,24 kg.