TEST: Merida One Sixty 6000

Jízdní dojmy

Já vím, že to s jízdními vlastnostmi má společného pramálo, ale musím to alespoň jednou větou zmínit. Hned po vyndání z krabice vás totiž doslova ohromí barevné provedení rámu, které spočívá v sytě fialovém metalickém laku, který zejména na slunci vynikne svou plností, hloubkou a majestátností, kterou jsme si v poslední době khaki zelených a šedých matných základovek prostě odvykli na kolech vídat. Všichni, kdo kolo u mě během testování viděli se o barvě vyslovovali kladně a já k tomu dodávám, že jakkoli není tohle úplně můj šálek kávy, tak provedení laku na rámu i zadní stavbě vyznívá opravdu impozantně na rozdíl od jeho katalogové prezentace.

A impozantně působí kolo i po prvním nasednutí na něj. Ačkoli nejde o největší velikost, ale "jen" o XLko, musím říct, že jsem rozhodně netrpěl nějak stísněným dojmem, naopak. Celkový posez je sice poměrně vzpřímený, ale při prvním šlápnutí do pedálů jasně vnímám, jak je střed daleko od osy předního kola, zatímco sedlo je vůči řídítkům pro změnu neobvykle blízko.

Nevím, jak tohle přesně popsat, ale pocit je to zajímavý a i při jízdě po rovině si tak připadáte, jako byste byli permanentně nad řídítky, ale přední kolo přitom stále zůstává daleko vpředu. Samozřejmě, že tyto pocity jsou o to silnější z o co "normálnějšího" kola přesednete. Já, jelikož jsem během zimních měsíců hodně jezdil na různých gravelech, jsem tenhle pocit výrazné jinakosti posedu vnímal pokaždé, když jsem usedl za řídítka této Meridy a musím říct, že to byl takový ten pocit, který dokáže někde v mozku přepnout cosi a z poklidného silničního jezdce udělat během okamžiku rebela, který hledá kde by mohl pustit brzdy nebo přeskočit nějakou kládu.

Uphill

Asi se budu opakovat, ale to se nedá svítit. Jízda do kopce je s tímto kolem opravdovým zážitkem. Tedy abyste si to nevykládali špatně, není to žádný XC hrotič. Není ani nejlehčí ani nejklidnější, ale pokud náhodou potřebujete nebo chcete vyšlápnout i hodně prudký brdek, tak od vás nebude vyžadovat žádný specifický jezdecký um či práci s těžištěm na hraně, ale pouze dostatek síly a energie v nohách. 79° sedlový úhel pak zařídí všechno ostatní. Opravdu, tak jednoduché je stoupání na tomto kole.

Ohledně odpružení a jeho houpání při jízdě do kopce bych to shrnul následovně. Mírné pohupování při šlapání odstranit nedokážete a to ani přepnutím tlumiče do línějšího režimu. Lockout režim zde není, ale ono propružování vás nebude nijak zásadně omezovat a po chvilce si ho přestanete všímat. Musíte brát na zřetel, že pod sebou nemáte závodní XC raketu, ale řádný enduro stroj, který je navíc osazený i poměrně robustními a odolnými plášti a také proto nečekejte, že by samotná akcelerace kola patřila to kategorie WRC :-).

Trail a sjezd

Stošedesátku si však nikdo primárně nekupuje proto, aby na ní zdolával Sněžku. Kupuje si ji proto, že chcete zábavu, schopnosti, možná nový design a v neposlední řadě také velice dobrý poměr cena/výkon.

Já sám jsem byl hodně zvědavý na to, jak bude fungovat zejména odpružení u tohoto kola. Merida totiž, jak už bylo řečeno, vsadila u tohoto rámu překvapivě na technologii zeropivotu, která je hodně rozšířená u nízkozdvihových fullů, ale u vyšších zdvihů je využívána minimálně. Konstruktéří si tady ale pohráli jak s vrstvením materiálů zadní stavby, tak s tvarem a polohou horního napákování a docílili toho, že i poměrně robustně vypadající zadní stavba funguje hodně aktivně a přitom netrpí ztrátou tuhosti.

Odpružení je tu nastaveno řekl bych tak akorát. Pokud bych chtěl s bikem dávat náročnější enduro eRZety, možná bych si začal stěžovat na nedostatek progresivity. Zdvih tu totiž působí překvapivě aktivně a jakoby snad ani nechtěl skončit. Zimní období a zavřené bikeparky sice nedovolily otestovat bike v nějakém drsnějším terénu, ale zadek na doraz nešel ani jednou a citlivost na menší, střední i poměrně velké nerovnosti byla skvělá, až by možná závodník řekl, že zbytečně mechová.

Za mě osobně ještě poslední postřeh z ovládání a jízdy na tomto kole z kopce. Vím, že to má každý rád jinak, ale já preferuju co nejnižší střed a to i za cenu, že si občas při šlapání pedál pokecá s kamenem, nebo kořenem a současně mám rád i výš umístěná řídítka. Tady mi přišlo, že Merida vsadila na přesně opačnou strategii a zvolila vyšší střed a poměrně krátký hlavový sloupek. Chápu to. Neobtěžovalo mě to. A pravdou je, že škrtnout si tady pedálem o zem se bát opravdu nemusíte, ale na můj vkus je kolo kvůli tomu přeci jen takové nervóznější a v některých chvílích ztrácí takovou tu samozřejmou jistotu a stabilitu, ale chápu, že toto bude pro většinu lidí relativní a subjektivní dojem.

Ohledně sjezdu musím pak zmínit ještě jednu výbornou vlastnost a tou je výška rámu potažmo prostor, který tady máte pro kolena, ale také pro celkovou manipulaci s těžištěm a potažmo také sedlem. Díky hodně krátké sedlové trubce, která se svými 445 mm odpovídá o stupeň menší velikosti 17,5", ale také díky hodně podsazené horní rámové trubce, dostanete i na eLko opravdu hodně nizoučký rám s perfektně nízko položeným těžištěm, který vás nebude nijak limitovat ani v oblasti kolen ani stehen v okamžiku, kdy se s ním dostanete do trialových pasáží. Obrovský zdvih sedlovky jde sice zaaretovat, aby se pod vámi neposouvala do absurdně nízkých pozic, ale to jsem nakonec nevyužil, protože mě bavilo zjišťovat kam až se dá tahle kombinace dostat a jak moc to v terénu může pomoct při nalezení ideální jízdní pozice a zejména jistoty za řídítky.

V tomhle ohledu si dovolím ještě jeden postřeh a tím je možnost nabídnout více velikostí více jezdcům. Merida prostě podobně jako jiné značky udělala všechny rámy hodně nízké a umožnila tak i menším jezdcům zvolit si kratší, nebo naopak delší variantu rámu pro klidnější jízdu, aniž by si na něm připadali jako na koze. Jsem si víc než jistý, že kdybych měl k dispozici XLko, poskládal bych se na něj úplně bez problémů a možná, že bych objevil konečně i kolo, které se mi nevejde do kombíku, protože jeho rozvor 1308 mm z něj společně s 29" koly dělá víc než velké kolo.

Praktické drobnosti

Závěrem ještě pár drobných zkušeností s několika detaily, které na kole dostanete. Mám rád, když je na kole možnost umístit do rámu nějaké příslušenství. Merida to tady udělala nenápadně, ale poněkud neprakticky a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé je vstup do rámu umístěný dole, hned před středem a to znamená že se nachází v místě kde je permanentně špína, bláto a prach. Zadruhé, po odmontování plastového krytu máte pro vstup k dispozici poměrně malý otvor, který sice bez problémů stačí jako pomocný pro prostrkávání vnitřkem protahované kabeláže, ale pro snadnou manipulaci s obsahem vnitřního zavazadla je docela omezující. Řekněme že jde o takový kompomis, jak využít vnitřní místo, do kterého se vám však nebude chtít chodit příliš často. Sympatickým bonusem, který Merida dává na více svých modelů, je pak integrovaný multiklíč pod sedlem, který máte k dispozici bez toho, abyste museli jít do batohu, nebo do vnitřního rámového úložiště.

O poznání praktičtější je pak sériově montovaný plastový blatník uvnitř zadní stavby, který díky svému tvaru a umístění nechrání tlumič, ale především středovou oblast kde se obvykle hromadí nečistoty odletující od zadního kola a zůstávají zde dokud bike nevyčistíte.

Konečně třetí detail, který zmíním souvisí s umístěním bidonu v rámu. Merida použila pro jeho uchycení magnetický systém do strany vycvakávacího Fidlocku a musím říct, že tohle řešení je v tomto případě opravdu na místě. Ačkoli šlo o Lkový rám, není zde místa uvnitř rámu nazbyt a bidon se jen těsně nedotýká expanzky na tlumiči, která je přesně v místě, kde bidon končí. Osobně sice vozím vodu na zádech, ale pokud patříte k "flaškařům", počítejte s tím, že umístění klasického košíku tady nebude ideální variantou. Nicméně Merida to ví a Fidlock včetně speciální láhve vám dodá společně s kolem při jeho koupi.