TEST: Nicolai ION G15 vs. Whyte S-150S

V životě existují různé výzvy. V rámci našich redakčních testů jezdíme a testujeme mnoho různých kol od mnoha různých výrobců, ale ať si to chceme přiznat, nebo nikoliv, doba je dnes taková, že se výsledný jízdní dojem u většiny z nich opravdu výrazně neliší. Ano, rozdíly stále jsou a hledat je, poznávat a pak je popisovat není mnohdy nezajímavé, ale už to není, co to bývalo kdysi, když výrobci ještě sami nevěděli, co je dobré...

Poslední dobou se hodně mění geometrie kol, a to doslova napříč všemi kategoriemi. A právě v tomhle ohledu je zajímavé sledovat výsledky, ke kterým dospívají jednotlivé firmy poté, co své návrhy nových rámů sami podrobují testům a následným úpravám. Pod pojmem progresivní geometrie se totiž dnes ukrývá mnoho variant, které mají sice společných několik základních věcí, ale mohou se přesto docela zásadně lišit výrobce od výrobce.

Oněmi společnými základními věcmi, ve kterých se nové pojetí geometrií dnes nese, jsou pokládání hlavového úhlu, prodlužování přední části rámu a s tím související prodlužování rozvoru a spolu s tím také kolmení sedlové trubky v závislosti na míře krátkosti zadní stavby tak, aby výsledek umožňoval jak stabilitu ve sjezdech, tak v prudkých výjezdech.

Toto budiž teze, kterými se dnes inspiruje většina značek, ale každá to dělá po svém a většinou v závislosti na tom, jak vypadaly a jak byly koncipovány její předchozí generace dotyčných modelových řad. Proto se ve výsledku mohou konkrétní geometrie docela dost lišit, ačkoliv jde o stejnou kategorii biků, minimálně co se týká nabízených zdvihů.

No a my jsme se rozhodli, že do našeho dnešního redakčního testu vezmeme dva zástupce, kteří patří právě díky svému pojetí na hranu, nebo chcete-li okraj vymezující onu zmiňovanou progresivní geometrii. Na hranu, která je charakteristická tím, že je dál než většina ostatních, právě co se geometrií týká, a tím pádem logicky neosloví všechny. Ale také na hranu, která umožní podívat se na jízdu na biku z jiného pohledu, nebo prostě jen vyzkoušet jiný, dosud nepoznaný zážitek z jízdy na biku.

A abychom netroškařili, rozhodli jsme vedle sebe postavit hned dva zástupce v kategorii enduro celoodpružených strojů se zdvihem 150 mm, a to navíc v dnes stále populárnějším segmentu 29" kol. No a když velké stroje, tak i v pořádně velké velikosti pro velký kluky XL, což je dnes velikost, o které byste měli intenzivně přemýšlet už od výšky kolem 185 cm.

Našimi dnešními hosty tedy jsou Nicolai 150 a Whyte S 150. V obou případech jde o hliníkové biky, které mají svůj původ v Evropě. Zatímco Nicolai navrhuje i vyrábí partička magorů (v dobrém slova smyslu) v Německu, Whyte vzniká v britském království, ale jeho výroba probíhá jako u většiny značek na Dálném východě. Navíc u Whytu fandí své geometrii natolik, že zainvestovali nemalé prostředky také do forem na výrobu karbonové verze tohoto kola, takže je evidentní, že dlouhému pojetí geometrie opravdu věří.

Opravdu progresivní pojetí geometrie

Ale vraťme se zpět ke konkrétním geometriím. Společným jmenovatelem pro ně je dlouhý rám, podkopnutá vidle a delší rozvor. Nechme tedy teď hovořit konkrétní čísla a podívejme se na skutečné hodnoty dvojice testovaných kol. Pokud máte v hlavě čísla třeba vašeho vlastního biku, pak určitě hned pochopíte, o čem bude v rámci této dvojky dnešní test.

Zajímavý je u Nicolaie fakt, že každá velikost má jinak dlouhou zadní stavbu a podle velikosti rámu se mění kupodivu i průměr sedlové trubky.

Že čísla opravdu nelžou, potvrdí také optické srovnání obou testovaných kol, které jsme připravili v následné animaci, ze které jsou jasně patrné zejména rozdílné délky obou kol.

O výbavách to není

Sehnat podobné biky do testu dnes není většinou žádný problém, ale sehnat podobně osazené biky v tomto případě zas tak jednoduché nebylo, protože, jak již bylo řečeno v úvodu, takhle pojaté geometrie nejsou pro každého, a tak většina staveb probíhá na bázi individuálního přístupu. Předmětem dnešního testu proto nebude srovnávat výbavu a vše co s ní souvisí, ale jízdní projev a vlastnosti obou biků.

Přesto se krátce o výbavách obou biků zmíníme.

Nicolai ION G15

Tenhle v Německu ručně svařovaný rám je s trochou nadsázky uměleckým dílem. Surový hliník s precizně provedenými masivními sváry musí nadchnout i absolutního laika. Obrovské pravidelné housenky kolem každého spoje dokládají opravdovou zručnost, která kontrastuje s černými CNC strojně opracovanými díly.

Rám umožňuje mírně měnit geometrii díky variabilní možnosti uchycení horního čepu vahadla. V testu jsem si nechal schválně položenější variantu hlavovky s nižším středem, abych si pořádně užil geometronu se vším všudy :-)

Nekompromisní osazení nejvyšších Factory verzí odpružení od Foxu asi není třeba komentovat jinak než superlativy, na druhou stranu všechno něco stojí a ne každý je ochotný tolik zaplatit...

Krásné čtyřpístkové brzdy Hope musí nadchnout každého svou vizáží, ale přiznám se, že hlavně na Špičáku v bikeparku jsme je dokázali docela potrápit, až se z nich kouřilo a jejich účinek uvadal. Asi to chce trochu zhubnout...

Superlativy si tady ale zaslouží i obutá zapletená enduro kola od americké značky Industry Nine. Jejich skvělá tuhost a současně nízká hmotnost pomáhá při jízdě do kopce i přesné pilotáži ve sjezdech na výbornou spolu s kombinací Minionů DHF a DHR od Maxxisu na obou kolech. Stejně tak, jako je teleskopka nutností na podobném typu kola (tady je zastoupena Foxím topmodelem Transfer s Kashima povrchovou úpravou), není naopak vůbec nutné osazovat nejvyšší komponenty pohonu. Proto tady najdete "jen" Sram GX Eagle, a to včetně kovaných klik.

Váha tohoto biku ve velikosti XL bez pedálů je 14,72 kg a postavit si ho můžete v podstatě na jakém chcete osazení s tím, že za rám bez tlumiče zaplatíte 68 tisíc Kč.

Whyte S-150S

Rám Whytu je oproti Nicolai vlastně z opačné strany nabídky. Svařován je totiž na Dálném východě a tvoří jakousi vstupní ekonomickou variantu tohoto modelu, který ve svých vyšších specifikacích nabízí výrobce už v karbonovém provedení. Přesto se nedá mluvit o žádném humpolácky odbytém provedení, naopak. I zde najdeme několik zajímavých detailů, které odkazují na to, že někdo při jeho navrhování přemýšlel.

Ladné tvary a pravidelné sváry spolu s hydroformovanými trubkami dávají dohromady ladně působící rám, kterému lze vytknout jen minimum. Geometrii tady sice měnit nemůžete, ale v tom bych žádnou zásadní vadu neviděl. Co mě trochu štvalo, že se občas z rámu ozývaly ruchy od vnitřního vedení kabeláže, u kterých jsem nepřišel na to, jak je odstranit.

Naopak důmyslným detailem je utěsněná horní část sedlové trubky proti vnikání vody a nečistot do rámu spolu s integrovaným zámkem sedlovky, který se nachází na vrcholu šikmé sedlové vzpěry. Odolnost podtrhují nejenom oversize ložiska, ale také robustní čepy a jejich více než dostatečný utahovací moment, který je 24 Nm.

Britský Whyte je v cenovém porovnání výrazně levnějším bikem, přesto je postavený na stejném pohonu jako Nicolai, to jest Sramu GX Eagle. A také další komponenty v jeho výbavě pocházejí od amerického koncernu Sram.

Odpružení kontroluje vpředu ekonomický Rock Shox Revelation RC, vzadu pak najdete tlumič Rock Shox Deluxe RT Debonair. Komplet vzduchových jednotek pak doplňuje ještě sedlovka RockShox Reverb Stealth s maximálním zdvihem 170 mm dostupným pouze pro velikost XL.

Zapletená kola zde jsou o poznání měkčí a těžší než u německého souputníka, ale v dané cenové kategorii se prostě někde šetřit muselo. Kombinace obyčejných hliníkových nábojů s WTB STp i29 ráfky a obutím High Roller II 2,3" resp. Crossmark II 2,25" naznačuje přeci jenom umírněnější představy stavitelů o enduro nasazení tohoto biku.

Tenhle sériově osazený bike má v XLku bez pedálů 14,58 kg a připravit si na něj budete muset v momentálním letním výprodeji 74 990,- Kč. Orig standardní cenovka je totiž 87 990,- Kč.

Dlouhý a ještě delší v praxi

Ano, charakteristika obou kol je dána v nadpisu této kapitoly. Oba biky mají společnou dlouhou geometrii a v dané kategorii i celkem hodně položené hlavovky. V některých případech tak při porovnání s konkurencí zjistíte, že podobných hodnot nedosahují ani sjezdové speciály. Tady přitom dostáváte enduro kola s daleko většími možnostmi využití, nižšími hmotnostmi, teleskopickými sedlovkami a vlastnostmi, které byste fakt nečekali.

Jako kdyby to bylo dneska, si pamatuju první testy XC devětadvacítek, ve kterých jsme se rozplývali nad prostupností terénem, která tehdy byla o autobus lepší než u šestadvacítek, ale současně kritizovali jejich neohrabanost a neochotu zatáčet. Kdyby mi tehdy někdo dal do rukou některý z těchto dvou strojů a řekl na - vyzkoušej tohle, asi bych měl nutkání zavolat Chocholouškovi, aby vyslal hochy se svěrací kazajkou a transportoval dotyčného rovnou do ústavní péče. Dnes je ale jiná doba a přes odvážné pojetí obou těchto kol nelze jejich pojetí nazývat bláznovstvím, ale spíše vizí nebo svým způsobem i trendem. Trendem, který nabízí něco jiného, čemu nemusíte přijíte na chuť, ale můžete, a pokud se tak nestane, nemusíte zoufat, protože méně progresivních alternativ je dnes k dispozici víc než dost.

Při pohledu na tuto dvojici biků musíte konstatovat, že jde o slušně velké kousky. Zejména u Nicolaie je jeho dominantní délka patrná na první pohled. Také Whyte má hodně dlouhou stavbu rámu, ale opticky ji přece jenom alespoň trochu rozbíjí sedlová vzpěra rámu tvořící poměrně velký trojúhelník pod sedlem.

I přes velká 29" kola a XL velikost ale po nasednutí na biky nemáte pocit, že byste měli pod sebou extra vysoké kolo. Standovery obou modelů jsou totiž koncipovány tak, že nabízejí opravdu dostatek místa i pro bikery blížící se svým vzrůstem ke spodní hranici odpovídající rámové velikosti XL.

Tenhle sériově osazený bike má v XLku bez pedálů 14,58 Kg a připravit si na něj budete muset přesně 74 990,- Kč.

Nicolai delší, Whyte přirozenější

První osahání obou kol probíhá s respektem nejenom k jejich velikosti. Bohužel jsem neměl možnost zjistit, jestli se i opravdu dlouhý německý XL stroj dokáže vejít do dnes běžného vozu combi střední třídy bez toho, abyste z něj museli vyndavat přední kolo, ale tipnul bych si, že se odpověď bude lišit v závislosti na konkrétní značce výrobce a kladná bude pouze ve vybraných případech.

Překvapivě ale posez na delším Nicolai není nijak zásadně nataženější, což jsem čekal. Pod sebou sice cítíte docela dost velký bike, ale jeho délka nad řídítky zdaleka neodpovídá obrovskému rozvoru. Tady totiž úřaduje kombinace položené hlavy spolu s kolmou sedlovkou. Prostoru, kam se posouvat na obě strany, máte tolik, že dostat se na jednu či druhou hranu znamená opravdu pořádně se protáhnout/natáhnout.

Obdobný poměr najdete také u Whytu, ale jelikož tady dostanete o poznání kratší rozvor, tak i posez se tady více blíží dnes běžně nabízeným bikům enduro/allmountain kategorie a rozhodně nemůže být řeč o nějak zvlášť natažené pozici. Na Whytu tak sedíte také více na středu kola a máte tak perfektní možnost volit a měnit polohu těžiště v závislosti na tom, jestli zrovna jedete do, nebo z kopce.

Výjezdy překvapí

Absolvovat výjezdy je u obou kol překvapivě snadné. Samozřejmě tady mluvím v relativních pojmech, protože tyhle vysokozdvihové potvory samozřejmě nebudou nikdy dosahovat agility XC speciálů a nepoletí do kopce zdaleka tak rychle a s minimálními ztrátami energie.

V rámci muskulaturních dispozic ale jednoznačně překvapí, jak si oba biky dokáží poradit i v opravdu prudkých výjezdech, kde byste čekali daleko větší náchylnost ke zvedání předního kola. Krátké představce zde ale nejsou zdaleka takovým handicapem, protože dlouhý reach přidává kolu na stabilitě právě i ve výjezdech. Kombinace strmého úhlu sedlovky s dlouhým předkem pak umožňuje v sedle stoupat překvapivě klidně bez nutnosti posouvat se na jeho špičku.

Tady jsem musel uznat, že nese malinko víc ovoce extrémnější progresivita Nicolai geometrie. Oproti Whytu se totiž německý oř vzpínal v prudších stoupáních o poznání méně a také chování zadní stavby při šlapání na mě působilo o kousek klidněji. Výhodou Whytu ve stoupáních byla možnost otočit páčkou tlumiče a výrazně tak přitlumit chod zadní stavby, což Nicolai díky svému tlumiči neumožňoval, byť na něm páčku také najdete. Pokud jsem ale nechal tlumič Whytu v otevřené poloze, tak bike pracoval i pod pedály o něco víc než otevřený Nicolai.

Zatáčky limitují

Hodně zdvihu zamená, že si tyhle biky libují ve sjezdech a rozbitém terénu, a proto jsme je kromě obvyklých testovacích trailů vzali na zkušenou i do bikeparku na šumavském Špičáku, abychom zjistili, co v nich opravdu je. První, co mě zajímalo, byla schopnost kol rovnat se do zatáček. Tady musím říct, že jsem očekával výrazně horší schopnosti u obou kol a byl jsem opravdu hodně překvapený, jak se kola v zatáčkách chovala.

Pozor, nenechte se mýlit, hlavně Nicolai díky své délce rozhodně nepatří mezi nějaké vlásenkové drtiče a ohnout ho kolem stromu znamená buď si výrazně víc najet, nebo riskovat zlomení v zákrutě :-), ale s klopenkami se celkem dokáže kamarádit a táhlé točky v rychlosti si s ním zamilujete. Oproti tomu Whyte je o poznání mrštnější a ohebnější. I prudší zatáčky zvládne o něco ochotněji než německý souputník a v klopenkách si doslova lebedí. Jestli jste vyslovení "točiči" a máte raději trailově-trialové pasáže, tak je pro vás modrá varianta rozhodně tou lepší.

Ve sjezdech si libují

Možná namítnete, že 150 mm zdvihu je na sjezd málo. To samozřejmě záleží na profilu tratě, ale pokud k tomuto zdvihu přidáte v podstatě sjezdovou geometrii, která je zejména v případě Nicolaie v superdlouhé variantě rozvoru, tak se připravte na naprosto ultimátní zážitek z jízdy z kopce, a to zejména v rychlých rovných rozbitých pasážích. Jako člověk zvyklý jezdit různá kola jsem měl ale při prvním větším dropu co dělat, abych ho ustál, protože bylo potřeba tahat výrazně déle za řídítka a zůstat za sedlem díky fakt dlouhému biku. Pravda, vidlice si s jízdou po předním kole bez problémů poradila a já jsem naštěstí nezazmatkoval a situaci ustál, ale stejně to musel být zřejmě úsměvný pohled. Nic podobného jsem nikdy jindy na žádném kole nezažil a u dalších skoků už jsem náležitě poučený, že je potřeba trpělivost pro to, abyste tohle XLko na dropech jak se patří zkrotili.

Whyte bylo ve stejných situacích podstatně více podobné běžným modelům s obdobnými zdvihy s kratší stavbou kola a jeho ovládání ve sjezdech by se dalo minimálně zpočátku nazvat nezáludným. Přitom v rychlých pasážích nebyl problém s ním držet stopu klidně i v odkloněných zatáčkách a speed úseky se s ním dají svištět taky hodně jistě.

Při porovnání obou kol mne také hodně překvapilo rozdílné pojetí výšky úchopu řídítek. Celkově větší a delší Nicolai totiž tlačí úchop hodně nízko a oproti Whytu se tak za řídítky musíte celkem předklonit. V opravdu prudkých sjezdech bych si dokázal představit vyšší stack, na druhou stranu v kombinaci s 64° hlavou nemáte pocit, že byste museli kvůli tomu cestovat přes řídítka. Na Whytu se ale cítíte tak nějak jistěji s rukama o poznání výš. Na druhou stranu znám jedince, kteří řeší hodně nízký úhop i na DH speciálech, jen jsem chtěl tenhle rozdíl mezi oběma koly vypíchnout jako poměrně velký.

Zajímavý pocit jsem měl ale z odpružení. Jelikož měly oba biky stejný deklarovaný zdvih, nemohl jsem se zbavit dojmu, že Nicolai lépe využívá opravdu celý zdvih kola. Whyte jako by působil, že je nastavený na větší progresi a při srovnatelném začátku odpružení ztrácel o malinko dřív svou sensitivitu a nepouštěl kolo do zdvihu tak ochotně. Samozřejmě že to mohlo být způsobeno osazením výrazně odlišných tlumičů, kdy Nicolai využíval topmodelu od Foxu Float X2, zatímco Whyte se spoléhal jen na Deluxe RT od Rock Shoxu, ale tenhle dojem jsem prostě z chování odpružení porovnávaného na stejných místech měl.

Jednou z dalších zastávek, kde jsme obě kola prověřovali, byly i populární Trutnov Trails. Dilema, jaké kolo je na ně vhodnější, jsem měl vlastně od první chvíle, a i když jsem odjížděl, nebyl jsem si úplně jistý, na kterém z těchto dvou kol bych tady byl raději. Nakonec bych se asi víc přiklonil k Whytu pro jeho univerzálnost a lepší zvládání zatáček, ale vůbec to neznamená, že by byl Nicolai na tento typ trailů nepoužitelný.

Závěrečné zamyšlení

Dnešní srovnání nemělo za úkol porovnávat dvě kola s ohledem na cenu, výbavu nebo použité technologie. Hlavním důvodem, proč jsme si tyhle dva biky půjčili do testu současně, bylo jejich výrazně odlišné pojetí geometrie oproti dnes masově prodávaným kolům.

Většina výrobců v posledních několika letech klade důraz na úpravu geometrie jednotlivých modelových řad, jejímž výsledkem je položenější vidlice, delší rám (nebo také tak zvaný reach) a strmější úhel sedlové trubky. Pod touto obecnou chrakteristikou se ale mohou skrývat zásadně jiné hodnoty. Zatímco jedna značka podobnou geometrii aplikuje na 130 mm zdvih, jiná má obdobnou na svém 160 mm enduro biku. A u dnes testovaných modelů by se dalo bez problémů tvrdit, že co do geometrií jsou v tomto ohledu oproti mainstreamovým značkám o dost napřed, nebo chcete-li jinde.

Specifické vlastnosti, které jsme popisovali výše, mohou být pro někoho devizou, stojící za to o takovém kole uvažovat, ale pro někoho mohou být naopak důvodem k vyřazení kola z okruhu potenciálně koupitelných. Ne každý se dokáže poskládat na Nicolaie, to je evidentní, ale o to je přeci bikování a testování kol zajímavější, když máte možnost se rozhodovat podle opravdových vlastností a rozdílných jízdních vlastností, než jen podle toho, jak je vám daná značka sympatická, jak se vám dotyčný model líbí, nebo jaký bike je nejlevnější s ohledem na jeho výbavu.

Vyřknout verdikt, který z dvojice biků je lepší je proto hodně subjektivní a záleží na tom, jaké požadavky na bike upřednostňuje konkrétní rider. Mě osobně dostal Nicolai svým precizním provedením detailů svárů i CNC dílů. Přiznám se, že jsem během času přišel na chuť i jeho jízdním vlastnostem, a ačkoliv bych ho asi nechtěl jako jediný svůj bike, uplatnění pro něj bych určitě našel a čas od času bych si na něm rád někam vyrazil.

U Whytu jsem naopak přišel rychleji na chuť jeho celkové koncepci a především pojetí geometrie. Bike díky své univerzálnosti výrazně lépe splňuje požadavky na to stát se jediným bikem v garáži, ale přesto, kdybych měl zvažovat jeho pořízení, dokázal bych si představit pár upgradů v jeho specifikaci včetně lepšího tlumiče.

Sečteno a podtrženo; velká kola a dlouhé progresivní geometrie blížící se těm sjezdovým mají i přes některá svá omezení rozhodně šanci na úspěch. Nekoupí si je každý a uvažovat o nich budou především zkušenější bikeří, kteří vědí, co chtějí. Myslím si, že právě to, jak jsou oba biky jiné a o hodně jiné z nich dělá zajímavé kousky. Pokud mohu, tak všem doporučuju, aby si něco podobného zkusili nejprve půjčit a vyzkoušet a až potom si udělali vlastní názor. Podle mě tenhle směr není slepou uličkou, a pokud sem odbočíte, volíte cestu plnou hodně zajímavých zážitků.

Fotogalerie