TEST: Norco Sight 29

Na trailu

Při vzpomínkách na letní testování Range, kdy jsem se s kolem musel chvilku sžívat, mi Sight do ruky padl na první dobrou a de facto mne ihned vtáhl do středu všeho dění. I když jsem se svou 175cm výškou zvyklý pod sebou vídat převážně eMkové rámy, o to víc v případě kol zaměřených z kopce dolů. Sight mi bez natahování zad dopřával dostatek prostoru, a navíc s dobrým a uklidňujícím výhledem na přední kolo.

V prvních dojmech jsem trochu nastínil jeho chuť jít za pedálem a dobré lezecké schopnosti. Moje pocity se za dobu testování nezměnily, ba naopak prohloubily. Díky strmé sedlové trubce jsem byl při šplhání do kopce přesně tam, kde jsem chtěl být. Tedy neutrálně mezi předním a zadním kolem s dostatkem prostoru pro manévrování při vyrovnávání těžiště.

Strmé výjezdy, kde většinou tlačím hrudník k představci a je potřeba mé větší asistence,  Sight proměnil v klidnou a pohodlnou jízdu. Ve hře zbyly jen moje aktuální ambice a síly danou prudkou pasáž zdolat. Vrchařské schopnosti tohoto kola podtrhuje vyladěná zadní stavba, která dodávala dostatek trakce bez zbytečného pohupování při šlapání. U čtyřčepů  většinou využívám možnost přiškrcení zadního tlumiče. U Sightu jsem neměl potřebu tlumič přiškrcovat, ač tou možností Super Deluxe disponuje.   

Ve svém živlu 

Stoupání mi sice už něco prozradilo, ale teprve po tom, co se kopec zlomil správným směrem mi Sight ukázal, co je to “Ride Aligned”. Kluci z Norca odvedli zatraceně dobrý kus práce a jejich nový koncept navrhování rámů tak, aby byl centrem jezdec, kolem kterého se všechno točí, není jen pouhým výstřelem do tmy. Skvěle rozložené těžiště dodává na obě kola až návykový grip. Společně s nazutými plášti Maxxis DHF byla radost řezat zatáčky a to na jakémkoliv povrchu. Široká řidítka přenášela každý můj povel bez sebemenšího zaváhání. Do více utažených zatáček bylo potřeba zvolit otevřenější nájezd nebo v zábavnějším případě zatáhnout zadní brzdu. Ale tímto menším nešvarem trpí většina devětadvacítek. 

Se stoupající rychlostí vždy nastoupil i toužený zábavný index. V prudkých padácích mě Sight zahalil stabilitou s přívlastkem nesmrtelnosti. Sloping vrchní rámové trubky společně s dlouhou 170 mm sedlovkou dopřávají dostatek místa pro přenášení těžiště. Sice nejsem typ člověka, který by trpěl nějakou úzkostí ve stísněných prostorách, ale na kopci jsem měl možnost párkrát přesednout ze Sightu na Orbeu Rallon. Musím přiznat, že Orbea šla o něco lépe za pedálem, ale její vrchní rámová trubka nedovolovala takovou práci s těžištěm, a tak jsem se velmi rád vrátil zpět na Sighta. To je tak, když si člověk zvykne na luxus v podobě zámeckého panství. To se mu pak nechce vracet do garsonky v posledním patře činžáku.

Pochválit musím práci odpružení. Citlivá zadní stavba jen tak nepustila zadní kolo od země a i při větších nárazech si na pístnici ponechala trochu toho místa pro strýčka příhodu.