TEST: Panaracer Gravelking Slick

Panaracer patří mezi legendární značky, které tu s námi byly při vzniku horských kol a své pláště vyrábějí dodnes. Jenomže prosadit se dnes mezi silnou globální konkurencí, která chrlí díky svým továrnám v Číně miliony kusů plášťů rovnou pod ruce tamních dělníků, kteří je automaticky montují na většinu více či méně známých značek, není nic jednoduchého.

Panaracer proto cílí na uvědomělé řekněme i tak trochu vybíravé zákazíky, kteří vědí, co chtějí, dokáží za to zaplatit a za odměnu dostanou originální špičkový produkt.

Gravelking sám o sobě již leccos naznačuje ve svém názvu, který neskrývá jistou míru "královského" sebevědomí. To v sobě fakticky spojuje originální pojetí použitého vzorku, materiálů, ale také rozměru a s ním související hmotnosti.

Možná se vám bude zdát zvláštní, proč jsme pro test vybrali zrovna slickovou verzi bez výraznějších špuntů, která toho s typickým gravelem až tak mnoho společného nemá. Odpověď je jednoduchá. Různých hrubších vzorků máme totiž k dispozici hodně a výrobci je i většinou osazují na své sériové modely, ale když chcete vyrazit na svém štěrkoletu na typicky silniční švih a věřte, že těch zažijete také docela hodně, jsou vám špunty na pláštích spíše na obtíž a dříve či později dospějete k názoru, že s gravelbikem je potřeba mít k dispozici minimálně dvě sady plášťů, případně celých kol a měnit je podle toho, kam se chystáte.

Pár technických informací

Panaracer využívá pro konstrukci plášťů vlastní technologii ZSG Natural Compound, která v principu znamená, že pro hlavní konstrukci pláště je použit měkký, ale odolný materiál z vláken s maximální hustotou, to jest TPI 120. Díky tomu může být plášť opravdu hodně lehký. Po obvodu je pak nanesena tvrdší směs běhounu s patřičným vzorkem, který zaručuje adekvátní přilnavost podle toho, jaký typ zvolíte.

Panaracer tento svůj Gravelking nabízí v celkem třech rozměrech, a to v šířkách 32, 35 a 38 mm. V našem testu jsme použili nejširší verzi 700x38C. Výrobce u ní uvádí hmotnost 320 g, naše váha navážila o pár gramů víc, ale to je v toleranci.

Mimochodem, Panaracer umí jak toto dvoubarevné provedení se světlými bočnicemi, tak celo černou verzi pro ty, kteří neholdují tomuto specifickému retro gravel stylu.

Dodávat, že většina plášťů v této kategorii je vybavena kevlarovými skládacími patkami a bezdušovou technologií, je zbytečné. To ostatně dnes již od moderních plášťů vyšší třídy i cenové relace tak nějak automaticky očekáváte.

Konkurence

Zajímavý je i pohled na konkurenci. Ta se totiž výrazně více zaobírá gravelovými špunťáky nežli obtloustlými slicky. Najít tak podobně široký plášť není vlastně nic snadného. WTB své Exposure totiž umí maximálně 700x36C, což je asi nejbližší konkurent. Challenge svůj Strada Bianca Race umí maximálně v rozměru 700x33C a Maxxis svou verzi Slicku pro změnu umí jen v 650B průměru, ale zato v šíři 50 mm.

Nikdo další klasické slicky v provedení pro gravelbiky nemá a na svých nejhladších vzorcích nabídne buď tisíce malých špuntíků, nebo semislick s rychlým hladkým běhounem, který je po stranách doplněný o vodící řadu velkých špuntů.