TEST: Panaracer Gravelking Slick

Dnes se podíváme na zkušenosti s těmito gravel plášti od japonské značky Panaracer...

Autor: Petr Bureš
Foto: Petr Bureš
TEST: Panaracer Gravelking Slick

Panaracer patří mezi legendární značky, které tu s námi byly při vzniku horských kol a své pláště vyrábějí dodnes. Jenomže prosadit se dnes mezi silnou globální konkurencí, která chrlí díky svým továrnám v Číně miliony kusů plášťů rovnou pod ruce tamních dělníků, kteří je automaticky montují na většinu více či méně známých značek, není nic jednoduchého.

Panaracer proto cílí na uvědomělé řekněme i tak trochu vybíravé zákazíky, kteří vědí, co chtějí, dokáží za to zaplatit a za odměnu dostanou originální špičkový produkt.

Gravelking sám o sobě již leccos naznačuje ve svém názvu, který neskrývá jistou míru "královského" sebevědomí. To v sobě fakticky spojuje originální pojetí použitého vzorku, materiálů, ale také rozměru a s ním související hmotnosti.

Možná se vám bude zdát zvláštní, proč jsme pro test vybrali zrovna slickovou verzi bez výraznějších špuntů, která toho s typickým gravelem až tak mnoho společného nemá. Odpověď je jednoduchá. Různých hrubších vzorků máme totiž k dispozici hodně a výrobci je i většinou osazují na své sériové modely, ale když chcete vyrazit na svém štěrkoletu na typicky silniční švih a věřte, že těch zažijete také docela hodně, jsou vám špunty na pláštích spíše na obtíž a dříve či později dospějete k názoru, že s gravelbikem je potřeba mít k dispozici minimálně dvě sady plášťů, případně celých kol a měnit je podle toho, kam se chystáte.

Pár technických informací

Panaracer využívá pro konstrukci plášťů vlastní technologii ZSG Natural Compound, která v principu znamená, že pro hlavní konstrukci pláště je použit měkký, ale odolný materiál z vláken s maximální hustotou, to jest TPI 120. Díky tomu může být plášť opravdu hodně lehký. Po obvodu je pak nanesena tvrdší směs běhounu s patřičným vzorkem, který zaručuje adekvátní přilnavost podle toho, jaký typ zvolíte.

Panaracer tento svůj Gravelking nabízí v celkem třech rozměrech, a to v šířkách 32, 35 a 38 mm. V našem testu jsme použili nejširší verzi 700x38C. Výrobce u ní uvádí hmotnost 320 g, naše váha navážila o pár gramů víc, ale to je v toleranci.

Mimochodem, Panaracer umí jak toto dvoubarevné provedení se světlými bočnicemi, tak celo černou verzi pro ty, kteří neholdují tomuto specifickému retro gravel stylu.

Dodávat, že většina plášťů v této kategorii je vybavena kevlarovými skládacími patkami a bezdušovou technologií, je zbytečné. To ostatně dnes již od moderních plášťů vyšší třídy i cenové relace tak nějak automaticky očekáváte.

Konkurence

Zajímavý je i pohled na konkurenci. Ta se totiž výrazně více zaobírá gravelovými špunťáky nežli obtloustlými slicky. Najít tak podobně široký plášť není vlastně nic snadného. WTB své Exposure totiž umí maximálně 700x36C, což je asi nejbližší konkurent. Challenge svůj Strada Bianca Race umí maximálně v rozměru 700x33C a Maxxis svou verzi Slicku pro změnu umí jen v 650B průměru, ale zato v šíři 50 mm.

Nikdo další klasické slicky v provedení pro gravelbiky nemá a na svých nejhladších vzorcích nabídne buď tisíce malých špuntíků, nebo semislick s rychlým hladkým běhounem, který je po stranách doplněný o vodící řadu velkých špuntů.

Praktické zkušenosti

Panaracery předchází velice dobrá pověst. Těžko říct, co k ní přispělo více, jestli letité zkušenosti s výrobou plášťů, nebo skutečnost, že výroba probíhá na špičkové lince v Japonsku. V každém případě, na první pohled vidíte precizní výsledek. Do detailu provedené postranní popisky, jednoduché, ale snadno demontovatelné balení a čistý symetrický vzorek jen s minimem odpadních výčnělků zajišťujících optimální distribuci směsi v rámci formy.

Jakmile vezmete plášť do ruky, okamžitě zjistíte jeho pocitovou lehkost. Na to, kolik materiálu v největší šířce dostáváte, je plášť velice lehký.

Byl jsem zvědavý i na to, jak se plášť bude chovat při montáži. Musím konstatovat, že šel nasadit velice snadno s použitím jen menší než velké síly. Oproti některým jiným, které bez vyztužené montpáky nasadit ručně téměř nejdou, je Panaracer v tomhle ohledu user friendly.

Mimochodem, duše jsem vůbec nenasazoval, rovnou jsem chtěl testovat bezdušové provedení, a jelikož v kolech už těsnící páska byla, stačilo nasadit, zamlíkovat a hurá na silnici.

Silnice jsou u nás různé a hodně záleží na tom, kde žijete, resp. kde nejčastěji na kole jezdíte. Ale neznám nikoho, kdo by na ně nenadával :-) Gravelbike má v sobě kombinovat rychlost a pohodlí a současně umožnit nebojácnou jízdu právě v místech, kde silnice chybí, nebo kde je v zuboženém stavu. Čím víc vzduchu, tím víc pohodlí, logicky, a proto padla volba na maximální šířku 38 mm.

Většina gravelbiků dnes již nabízí průchodnost plášťů kolem 40 mm, přesto doporučuji se před koupí pláště poinformovat, jaká je maximální šíře pro váš konkrétní bike. V okamžiku, kdy se plášť v rámu točí a nikde nezadrhává, to ještě neznamená bezproblémovou kompatibilitu. Když máte okraje pláště v menší vzdálenosti od vidlice/rámu než cca 5 mm, může dojít k jejich občasnému škrtání, a zejména u terénních vzorků to pak může způsobit problém při jízdě v blátě, kdy by mohlo dojít i k zablokování kola.

Tohle nebyl naštěstí problém našeho testbiku. Všude zůstalo kolem pláště dostatek místa, takže jsem mohl směle vyrazit.

Většinu zkušeností jsem získal s těmito plášti na silnici, ale to i jak na hodně záplatovaných čtvrtých kategoriích, tak na různých vesnických pavé kostkových úsecích, které jsem přiznám se doslova vyhledával, abych se usvědčil v tom, že tady jsou Gravelkingy doslova jako doma.

Při optimálním tlaku, se kterým jsem mimochodem taky docela intenzivně laboroval, totiž dokáží takto široké pláště doslova tlumící zázraky. Pravda, ne že byste kostky vůbec necítili, ale je to opravdu radikální rozdíl oproti pocitu, který si pamatuji z klasické Roubaix silničky osazené 28mm plášti.

Komfort, který takovéto pláště nabízejí, je navíc v zajímavé kombinaci s hladkou a rychlou jízdou, kterou umožňují při jízdě po kvalitním rovném povrchu. Díky tomu, že je běhoun téměř hladký až na drobné drážkování pro odvod vody, tak při svižné jízdě neslyšíte žádný drnčivý zvuk jako při jízdě na biku. Kola se odvalují naprosto plynule a tiše a záleží jen na tom, jak moc tlaku jim dáte a podle toho navolíte jejich komfort v závislosti na rychlosti. Já jsem testoval na různých površích tlaky 2,5-4 bary, a ačkoliv na klasické silničce vozím podstatně víc, tak tady kombinace širších ráfků a širších plášťů umožňuje výrazný pokles tlaků. Mimochodem, na samotném plášti je uvedeno, že je určený pro maximální tlak 4 bary a podobná hodnota může být teoreticky uvedena i u některých typů ráfků.

Zásadní plus, na které jsem přicházel ale až postupem času, je neuvěřitelný grip těchto plášťů v zatáčkách. Nejsem sice žádný závodník, ale klopit zatáčky u nás na Berounsku, Křivoklátsku a Karlštejnsku mě s Gravelkingama vysloveně bavilo. Proč? Protože jsem se nebál, že mi to někde uletí. Tedy vlastně jsem se párkrát už i docela bál, ale to jenom proto, že jsem se do poslední chvíle kochal a pak musel na brzdy, až to černě gumovalo. Kdyby někde existoval nějaký bezpečný simulátor průjezdu zatáčky, docela by mě zajímalo, jak moc daleko za mým pudem sebezáchovy se nachází hranice ztráty přilnavosti tohoto slicku. Kromě pár zrádných štěrkových pastí jsem ji totiž nebyl schopen dosáhnout.

Možná vás bude zajímat, co Gravelking a defekty. Já sám vyznávám pravidlo, že většinou za defekt může sám jezdec. Přesto jsem jeden musel řešit a jsem přesvědčený, že k němu nedošlo mou vinou. Jedu jednou takhle docela silově ze sedla do mírného stoupání po silnici. Před mostkem projíždím místo s ujetým jemným štěrkem (silnička byla po typickém opravném zásahu silničářů, kteří místo nejprve napatlali thérem a následně na něj vysypali pár lopat štěrku a řidiči, ujezděte si to sami :-) a co se nestalo? Za mostkem slyším pravidelné jemné, naštěstí pomalé syčení a vidím stopy mléka tryskajícího z pláště.

Zastavuji, nacházím problémové místo, otáčím ho směrem k silnici, aby mělo mlíko v plášti šanci pořádně zasáhnout a za pár sekund je defekt vyřešen. Doma jsem se snažil dírku zpětně najít, avšak neúspěšně. Žádnou jsem neobjevil, ani trn nebo jiné poškození uvnitř pláště. Jestli to byl malý ostrý kamínek, nebo něco jiného, těžko říct. Párkrát jsem se přistihl, že jsem na kole prolétl větším výtlukem, ale vždy se to obešlo bez následků.

Mimochodem, nepočítejte s tím, že byste na těchto pláštích absolvovali podzimní a jarní výlety do lesa. Absence vzorku by na blátě vedla k nejednomu ekvilibristickému výstupu s častým klouzáním a jízdou "stále bokem". Tady je prostě jednoznačný důvod k tomu přezout na traktory :-).

A tím končí prozatímní výčet zkušeností s těmito plášti. Jejich aktuální cena je stanovena na  1 199,- Kč. Další informace najdete na webu českého zastoupení www.zookee.cz.

Přečteno - 4497x Tagy: testy komponenty panaracer
Zapojte se do diskuze

Mohlo by vás zajímat

  1. TechnikaFotogalerie: Orbea Occam H30
    Fotogalerie: Orbea Occam H30
  2. ServisSchmolke Carbon kupuje THM Carbones
    Schmolke Carbon kupuje THM Carbones
  3. Testy - RecenzeTEST: Orbea Occam H30
    TEST: Orbea Occam H30
  4. TechnikaFotogalerie: Norco Sight C3 29
    Fotogalerie: Norco Sight C3 29
  5. Testy - RecenzeTEST: Norco Sight 29
    TEST: Norco Sight 29
  6. DoplňkyTEST: Garmin Varia Radar RLT510
    TEST: Garmin Varia Radar RLT510

Vlož svůj komentář:

Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený.
Proto se, prosím, tedy buď přihlašte nebo registrujte.
  1. avatar
    #1 Kloudis - vloženo: 11.01.2020 v 09:55:09

    Jaká byla reálná šířka? A na jak širokém ráfku

    odpověz na tento komentář

redakční systém | ISSN 1803-5744