TEST: Rock Machine Blizz CRB 70-29

Rock Machine je značkou, která nás v posledních letech doslova zahrnuje zajímavými novinkami. O většině z nich jste se mohli u nás již dočíst, ale zdaleka ne na všech jsme měli možnost se pořádně projet. Nový karbonový Blizz tak spočinul v naší redakční testovací flotile na několik týdnů, abychom se na vlastní kůži přesvědčíli o tom, co a jakým způsobem svému majiteli dokáže nabídnout.

Nejprve pár "omáčkovitých" informací. Název Blizz už u Rock Machinu nějaký ten pátek známe, ale dosud tomu tak bylo pouze díky hliníkovým trailbikům osazeným pluskovými koly a vybavenými 130mm vidlicemi, což, přiznejme si to, rozhodně nejsou kola s nějakými extra jezdivými, neřkuli maratonskými ambicemi. Chytré hlavy v Rock Machinu tak napadlo, že by nebylo špatné "něco zkusit".

První, co přišlo logicky na řadu, byla výměna pluskových kol za nepluskové devětadvacítky, které se obvykle do obdobně koncipovaných rámů vejdou. Dlouhá, opravdu dlouhá stavba rámu i rozvoru ale v tomhle případě nebyla úplně optimální pro to, aby se jen vzal současný hliníkový rám, dala se na něj menší vidlice a větší kola a bez investic tak vznikl další bike.

Muselo se upravovat, snižovat, zkracovat, i lehce přeúhlovat. Úkol ponechat stávající designový styl Blizzů byl však jasně daný stejně tak jako to, že je cílem vytvořit hravý, lehký devětadvacítkový bike, na kterém se nebudete stydět si střihnout nějaký ten maratonek nebo klidně i nějaké to okruhové X-Country, ačkoliv pro opravdové profíky Blizz určen není, protože pro ty mají specifické produkty u sesterského Superioru v podobě jejich XPéček.

Nová geoška 29" Blizzu byla na papíře, ale celý koncept kola tak nějak stále nebyl úplně jasný. Hliník je těžkej, chce to karbon, řekli si v Rock Machinu a navrhli tak chytlavou tvarovou formu, že ani její finančně náročná výroba nedokázala projekt zastavit, a tak vznikl loni na jaře první prototyp, který už sám o sobě bez finálního laku usvědčoval o své jedinečnosti a schopnosti nabídnout hodně zajímavý produkt, který dnes mnoho značek nenabízí a i v tom dokáže být originální.

Z technického pohledu se vše točí kolem 69° hlavy, 429 mm dlouhé zadní stavby a tak akorát dlouhého rámu s výrazným slopingem a netradiční barevnou kombinací, že je tohle kolo nejenom opravdu nepřehlédnutelné, ale dokáže si získat snad téměž každého, kdo si ho má možnost vyzkoušet na vlastní kůži.

Pochopitelně že zde nechybí boost specifikace patek, kompletní vnitřní vedení, na kterém jsou na první pohled vidět geny designového stylu, který firma aplikuje i na sesterský SUP. Hlavním poznávacím znakem je opravdu hodně masácká spodní rámovka, kterou sice tak trochu rozrušuje grafika prostorově náročného loga, ale u středu ji zvýrazňuje jednolitá matná šeď, která je v této kombinaci neokoukaná, a přitom moderně úderná.

Trendy všechno

Když už popustíte uzdu vaší fantazii natolik, že dáte vzniknout takovémuto rámu, musíte si dát pozor na to, abyste ho nezabili špatnou volbou osazení. A u tohoto konkrétního nejvyššího modelu se rozhodně o nějakém zabíjení specifikací nemůže nikdo odvážit ani ceknout, protože kritika zde až na jedinou výjimku nemá absolutně žádné opodstatnění.

Pohon je tu samozřejmě jednopřevodníkový, a to v nejlepší možné kombinaci poměru cena-výkon, to jest Sram GX Eagle v kompletním provedení s ideální třicetčtyřkou převodníkem.

Odpružení by se dalo nazvat klasikou - Rock Shox Reba RL jí bezesporu je, otázkou je, jestli bylo nutné to dálkové ovládání z řídítek, ale budiž, zákázníci to prý u jiných kol vyžadují, tak proč jim to nedat i tady, že? 120 mm zdvihu je přesně ta hranice, která je pro tohle kolo ideální. Neobtěžuje zbytečně velkým zdvihem, a přitom dokáže být agilní a spolykat výrazně víc než její stovkové žiletkářské kolegyně.

Z pohledu závodníků a náročnějších jedinců budou možná cílem kritiky kola. Do Bitex boostových nábojů jsou zde klasickými špicemi zapleteny WTB STP i29 dvaatřicetiděrové ráfky obuté do překvapivě hladkých WTB Nine Line Race DNA pneumatik v rozměru 29x2,25".

Většinu ostatních komponentů pak dodal kanadský Race Face, byť jde o základní řadu Ride, která má jako místo svého původu továrny na Dálném východě.

Sedlo s logem RockMachine je upečeno na zakázku přímo pro Rock Machine a jediné, co u nás vyvolávalo malinký otazník bylo, jestli by Rock Machine nechtěl místo klasické pevné sedlovky použít sedlovku teleskopickou, které by sice přidala pár deka na hmotnosti biku, ale mnoha uživatelům biku by dokázala hodně zpříjemnit život a především náročnější sjezdy. Místo pro další páčku na řídítkách by se určitě našlo.

Bike jsme měli v testu ve velikosti L, ačkoliv by si vyšší část redakce asi bez problémů mohla nechat líbit i největší XLko. Bike bez pedálů jsme navážili na 11,62 kg, což je podle nás hodně fér číslovka.

Drsoň v rouše beránčím

“Já když na tom kole vyjel, hned jsem si ho musel objednat i pro sebe,” říkal mi Roman Čechura, marketingový ředitel společnosti Cyklomax, producent značky Rock Machine. “Lidi u nás ve firmě jsou z toho kola úplně nadšený,” nepřestával pět pochvalné ódy na pevňáka Blizz. Tak nějak jsem si v duchu říkal: “Hmmm, jasně… vždyť je to jen další hardtail, co na tom sakramejdlo může být tak úžasnýho?”

Povedené udělátko na stránkách RockMachine.us vám napoví, jakou velikost kola se svou postavou ideálně osedlat. Já volil L (i když udělátko schvalovalo i M) s tím, že na něm budou jezdit i vyšší borci naší redakce. 

A zřejmě jsem udělal dobře. Protože tak, jak jsem ho naložil, tak jsem ho před domem vyložil, namontoval pedály a vyrazil. Dvakrát si mírně upustil na Rebě tlak, ale jinak jsem měl neuvěřitelně pohodlný pocit. Víte jak se říká: "Jako hrnec na...." Sedlo bylo nastavené ideálně na mohou výšku 178 cm a já se za 760 mm širokými řídítky cítil od prvního šlápnutí skvěle. Vzhledem k tomu, že jsem kolo nafasoval v době, kdy bylo všude kolem bílo, měl jsem trochu obavy z toho, že pláště WTB s jemným vzorkem Nine Line budou nedostačující. A udávaná šířka 2,25" se pocitově zdála jako žiletka, než plášť do trailů. Zvolil jsem cyklokrosovější tlak a kola kupodivu držela i v místech, kde už jsem se viděl na zemi. Každopádně podobně střiženému biku se 120 mm zdvihu by klidně slušela hrubší a širší guma, minimálně do jarního marastu. Rád bych kolo vyzkoušel v létě na prašném trailu, to by asi byla jiná píseň pro Nine Liny a člověk by si to užíval ještě o level výš.

Kolo zaujme nejen svojí neotřelou matnou šedou barvou, ale i robustní stavbou rámu s výrazným slopingem. Líbily se mi detaily “křížení” sedlové trubky s horní rámovou, která z pohledu z boku ladně a plynule přechází do zadních, plochých vzpěr. Z pohledu shora se rámovka jako by štěpí. Krátká zadní stavba dodávala biku to, k čemu ho tvůrce Jaromír Spaceman Spěšný vytvořil, k dětské hravosti. Není to čistokrevný závoďák, což dokazuje vzpřímenější posed a položenější hlava (69°), nicméně kolo upalovalo a reagovalo bezchybně. Tomu napomáhal i hodně tuhý rám s masívním středem, ten zas ale podle mě trochu ubíral na pohodlí.

Nový Sram GX Eagle 1x12 chodil čistě, a i když chybělo vodítko řetězu, tak mi řetěz ani jednou za zhruba 150 km ujetých km nespadl. Brzdy Shimano Deore by ještě chtěly chvíli jezdit, aby fungovaly stoprocentně. Vidlice Rock Shox se 120 mm zdvihu disponovala lockoutem na levé straně řídítek, ale toho jsem se ani jednou nedotkl. Nevím proč, ale nějak jsem neměl potřebu ani při jízdě do kopce ze sedla.

Vsadím boty na to, že pokud se model ujme u zákazníků, jakože i na to bych si vsadil, tak další generace Blizzu už bude mít teleskop. Ten tomuhle šedivému krasavci prostě chybí, byla by to taková třešínka na dortu. Vždyť i ten "svůj" ďůlek za hlavou na ovládání má přichystaný. Chápu ale, že dvanáctku na váze by se s ní asi atakovat nepodařilio, rozhodně ne u větších velikostí.

Závěrečné přemýšlení

Možná si říkáte, proč jsme v dnešním testu vynechali srovnávací tabulku? Ano, máte pravdu, vynechali jsme ji, ale bylo to záměrně. Pro srovnání se totiž snažíme vybírat nejenom adekvátní konkurenty od relevantních značek a v podobných cenách, ale také pokud možno obdobných vlastností a pro obdobnou cílovou skupinu lidí. Jenomže v tomto případě jsme narazili na to, že opravdu srovnatelný karbonový bike nemá ve své nabídce nejenom žádná z československých značek, ale dokonce ho snadno nenajdete ani u značek jiných. Ano, řekněme že bychom mohli pošilhávat třeba po novém karbonovém Zaskaru od amerického GT nebo se poohlédnout mezi jinými XC biky s progresivními geometriemi, kterých je na trhu v karbonu celkem dost, ale kolik z nich má 120mm vidlici? Nejblíže by mohl být zřejmě karbonový Ghost Asket, ale ten překvapivě z nabídky této značky zmizel a nahradil ho podobně koncipovaný hliníkový rám.

Prostě stručně řečeno, Rock Machine se s tímto bikem evidentně docela trefil do místa, které by se dalo nazvat dírou na trhu. Otázkou je, jak velká tahle díra je a kolik těchto kol ji dokáže a jak rychle zaplnit nejenom v rámci Čech, ale i v rámci Evropy, kam Rock Machine směle exportuje.

Pokud přemýšlíte o novém kole a jste někde na pomezí rozhodování se mezi fullem nebo pevňákem, nemáte v úmyslu víkend co víkend drtit maratony, ale střihnout si třeba jen pár závodů za rok a na kole si spíš užívat v lese a na hladších trailech, mohl by být tenhle karbonový Blizz tím pravým bikem právě pro vás. Není úplně levný, ale na to, co všechno dokáže a jak je lehký, není rozhodně vůbec drahý: 54 990 Kč, které za něj kopřivnický Rock Machine požaduje je dost slušná a fér cenovka, a pokud máte přeci jenom hlouběji do kapsy, tak bude pro vás jasnou volbou na stejném rámu postavená třicítka, která vás s NX jednoplackou 1x11 dokáže zabavit minimálně na takovou dobu, než si našetříte na lepší komponenty, protože její cenovka je pouhých 39 990 Kč.

Kompletní info o všech modelech Blizz včetně těch hliníkových hledejte na stránkách firmy www.rockmachine.us.

Fotogalerie