TEST: Rock Machine Whizz - 3 kola v jednom

Námět na tenhle test vznikl tak nějak spontánně poté, co jsem měl možnost během loňského roku nějakou dobu testovat sériové provedení základní trailové verze Whizze jedna.

TEST: Rock Machine Whizz FS I 90 AXS - první dojmy

Svým provedením, designem i vlastnostmi odpružení mě tenhle bike tehdy příjemně překvapil. Bohužel, vlna hejtů vycházející především z jeho vysoké hmotnosti byla částečně oprávněná – bezmála 18kilový trail bike se 140 mm zdvihu opravdu není žádné pírko. A tak jsem se rozhodl zjistit, co se s tou hmotností dá dělat, aby se posunula na rozumnější úroveň, schopní vrchaři tolik netrpěli a enduristé nemuseli ne kopec tahat o dvě kila navíc.

Jako základ mi posloužil sériový rám Rock Machine Whizz ve větší ze dvou nabízených velikostí, tedy L.

Aby byla úspora hmotnosti maximální, rozhodl jsem se rám nejprve zbavit zbytečného laku. Původně žluté provedení se po několika dnech a chemických procedurách změnilo v přírodní hliník bez další povrchové úpravy, čímž jsem ušetřil přibližně 150 g.

V rámci kompletace rámu z jednotlivých dílů jsem si navíc udělal detailní přehled o tom, jak konstruktéři dimenzovali celý rám – včetně uložení čepu zadní stavby – a připravil jsem z toho docela zajímavý samostatný článek.

Co možná nevíte o Rock Machine Whizz

Nebudu se zde detailně zabývat jednotlivými rámovými vychytávkami, spokojím se s konstatováním, že jde o hliníkový rám, jehož horní rámová trubka je vyráběna speciální technologií tlakového lití a zadní stavba využívá specifický virtuální systém odpružení, vyvinutý přímo pro Rock Machine.

Zajímavé pro technické fajnšmekry a servisáky je, že konstruktéři navrhli unikátně univerzální rám, který počítá s různými průměry kol, geometriemi, zdvihy zadní stavby i přední vidlice, a dokonce i s různým provedením vnitřního vedení kabeláže, které může být realizováno třemi různými způsoby. To je v dnešní době skutečně unikátní.

Z detailů stojí za zmínku, že se myslelo i na ochranu zadní stavby a rámu, stejně jako na ochranu čepů – pomocí malého plastového krytu a utěsnění jednotlivých ložisek zadní stavby.

Bavit se o limitech pro šířku plášťů tu nemá moc smysl – dostanete sem v podstatě cokoli kromě fatbikových gum.

Hlavové složení je díky svému velkému průměru připraveno v podstatě pro jakékoli řešení od „angle setu" přes Acros integraci až po klasickou hlavovku.

Výbavové odtučňování

Každý stavitel, který přemýšlí, jak odlehčit konkrétní bike s ohledem na co nejlepší jízdní vlastnosti, se logicky nejprve zaměří na podvozek a kola.

Takže začněme podvozkem. Zvolil jsem střední možný zdvih – konkrétně vidlici Fox Float 36 Factory osazenou GRIP patronou. Tlumič jsem použil Fox Float X2 ve verzi s velkou vzduchovou komorou a možností regulace tlumení pomocí páčky a zdvihem 160 mm.

Zapletená kola na tomto testbiku jsou kapitolou samou pro sebe. Jde o custom stavbu karbonových kol s vnitřní šířkou ráfku 27 mm, asymetrickým profilem a 28 karbon-titanovými špicemi zapletenými do straight-pull boostových nábojů. Jedná se o komponenty od různých čínských dodavatelů, které testuji už několik let a zatím jsem s tímto typem výpletu neměl jediný problém.

Obutí je zvoleno spíše trailově – šlo mi i o redukci hmotnosti. Goodyear Escape v rozměru 29x2,35” váží hluboko pod 1000 g, což je hodnota, na kterou mají obdobné Maxxisy problém dosáhnout, a přitom mají příjemně jezdivý trailový vzorek, který pokud se nebudete s bikem pouštět vysloveně do nějakých blátivých divočin tak vás všude spolehlivě podrží.

Pohon jsem také odlehčoval – nasadil jsem mechanickou sadu Shimano XTR 1x12 v kombinaci s karbonovými klikami Race Face Era poslední generace, doplněnými o hliníkovou ochrannou destičku. Napřevodování je klasika 32/10-51z.

No a když už XTR, tak pořádně – takže tu najdete i kompletní čtyřpístkové kotoučové brzdy Shimano XTR 9220 s originálními kotouči o průměru 203 mm vpředu a 180 mm vzadu, v obou případech s úchytem na centerlock.

Další úsporu hmotnosti jsem řešil integrovaným karbonovým kokpitem Syncros, a laboroval jsem i s hlavovým složením Acros, přes které se mi podařilo veškerou kabeláž dostat dovnitř rámu. Ano, Rock machine všechny své sériovky vybavuje vnějším vedením, ale tenhle způsob dává lépe vyniknout přírodnímu hliníkovému rámu.

Z důvodu barevného sladění jsem použil gripy s objímkou od Lizardskins. Jsou sice těžší než silikonové ESI, ale lépe mi vyhovují díky jejich výraznějšímu profilování, no a o barvě asi diskutovat nemusíme, ke Kashimě jdou celkem hezky :-).

V oblasti sedací části jsem zvolil teleskopickou sedlovku Fox Transfer Factory se zdvihem 200 mm a průměrem 31,6 mm, pro jejíž instalaci jsem musel použít redukci na průměr sedlové trubky 34,9 mm. V součtu mi tato varianta přišla výhodnější než těžší 34,9mm sedlovka, nicméně oproti sériovému Reverbu mi lépe vyhovoval vyšší zdvih a především se i tady podařilo ušetřit pár deka.

Sedla jsem na tomto kole testoval různá. Nejčastěji jsem vozil německé Bike Yoke s odpruženými ližinami, ale nakonec jsem nasadil novinku od značky Enlee – sedlo vytištěné pomocí 3D tisku, které k nám dováží Cyklo Profi. I to přispělo k celkové redukci hmotnosti Whizzu, díky celokarbonové konstrukci.

Výsledná hmotnost kola bez pedálů a košíku na láhev se nakonec podařila stlačit ve velikosti L na rovných 15,28 kg! V porovnání se sériovým modelem, který jsme loni testovali (17,8 kg), se mi tedy podařilo ušetřit 2,52 kg a to už je hodně poznáte...

Jízdní dojmy - kam se posunuly?

Zkušenosti, které jsem nasbíral během několika měsíců ježdění na téhle vytuněné verzi Whizzu, bych rozdělil do několika oblastí.

Ale nejprve začnu celkovým dojmem. Oproti sériovému modelu působí syrový hliník v kombinaci s Factory komponenty od Foxu už na první pohled výrazně lehčím dojmem. Jasně, stále se bavíme o poměrně robustním rámu, jehož hmotnost zůstala víceméně stejná, ale první potěžkání překvapí – kolo působí mnohem lehčím dojmem, než byste čekali podle vizuální masy rámu.

Celkově zůstává bike hezky vyvážený. Když ho zavěsíte ve stojanu za přední úchyt tlumiče, tedy v místě přibližného těžiště, visí jako podle pravítka.

První šlápnutí do pedálů potvrdilo, co už jsem tušil – kinematika zadní stavby je naladěná skvěle. Ano, vzduchový tlumič X2 není stavěný na lockout a sprinty v XC stylu, ale ani při razantnějším šlapání se nijak výrazně nepohupuje. Stejně jako u sériového Whizzu oceňuju tady jeho efektivitu při šlapání, za kterou ale v tomto případě stojí i nová zapletená kola.

Kde se ovšem změna v hmotnosti projeví nejvíc, je ovladatelnost. Kolo působí mnohem živěji a agilněji – hlavně na technických trailech už nemáte pocit, že sedíte na e-biku. Odlehčený Whizz spíš připomíná ideálně vyvážené enduro kolo.

Musím říct, že jsem si jízdu na odlehčeném Whizzu začal časem hodně užívat – nejen díky funkčnímu podvozku, dlouhému zdvihu teleskopky nebo parádním brzdám Shimano XTR.

Když se bavíme o enduro kolech, téma hmotnosti je vždycky o kompromisech. Příliš lehké enduro nebude ideálně stabilní při sjezdu, příliš těžké bude zase trápit jezdce během šlapání do kopce. Těch 15,2 kg u mojí verze je podle mě ideální kompromis pro trail-enduro použití, protože není ani moc těžké, ale ani příliš lehké.

Experimentální tuning

Během ježdění mě napadlo, že bych mohl kolo ještě dovybavit dvojicí praktických vychytávek, o kterých jsem psal už v článku o rámu – konkrétně integrovanou brašničkou (kterou Rock Machine vyvíjí ve spolupráci s Acepac) a stojánkem, navrženým přímo pro uchycení na zadní stavbu tohoto rámu.

Originální brašničku jsem bohužel nestihl sehnat do uzávěrky tohoto článku, ale stojánek se mi nakonec podařilo získat – a musím říct, že i když si nedovedu představit enduristu, který by s ním vyrazil na závod, pro běžné užití to je super praktická věc.

Když už, tak i sjezd

Osobně mám rád delší rámy, otevřenější geometrie a větší velikosti – takže některé moderní bajky mi velikostně připomínají menší autobusy. A jak by asi vypadal Whizz, kdybych ho poskládal jako sjezdové kolo? Tahle otázka ve mně začala hlodat.

Netrvalo dlouho a začal jsem shánět komponenty pro další stavbu – a vyústilo to v docela šílenou kombinaci moderního rámu s legendární sjezdovou vidlicí Marzocchi Monster. Tu jsem musel sundat z jednoho ze svých retro kol, ale uznejte sami – stálo to za to.

Monster T od Marzocchi byla svého času tak předimenzovaná sjezdová vidlice, že se o ní tvrdilo, že vám dříve praskne rám, než aby se cokoli stalo s Monsterem. Co ale dodnes zřejmě nikdo neví je to, že tahle vidlice dokáže pojmout i 29” plášť a při zachování zdvihu 200 mm se dá říct, že to byla v podstatě první 29” dvoukorunka – jen to tehdy nikdo nevěděl. :-) Nerozbitnost a robustnost vidlice v tomto případě ideálně pasuje k robustnímu surovému hliníkovému rámu, akorát tady už se nemůžeme bavit o váhové úspoře, protože samotný Monster váží přes 4 kg.

A protože co je sjezdové kolo bez mullet kombinace kol, rozhodl jsem se osadit nový zapletený sjezdový set – konkrétně žlutou sadu Mavic DeeMax DH, která stylově navazuje na ikonické výplety z přelomu tisíciletí a její žlutý lak překvapivě dobře sedí k surovému hliníku tohoto biku.

Tak vznikl Whizz DH – jasně, kvůli použité vidlici už to není žádný lehký bajk, ale ani 20,24 kg není žádná tragédie, ať už v historickém, nebo dnešním kontextu.

Na sjezdové verzi jsem zatím nestihl pořádně zajezdit – ale myslím, že v bikeparku by si vedla výborně. Možná by Rock Machine mohl zvážit postavit jeden z modelů rovnou na dvoukorunce – třeba i s pružinovým tlumičem, který by tomuhle rámu seděl jako ulitý.

Co říct o Whizzu závěrem?

Tenhle test vlastně není ani tak o jízdních vlastnostech Whizzu – ale spíš o tom, co všechno se s tímhle rámem dá dělat, resp. co jsem s ním já dělat zkoušel. Co si na něm můžete zkusit postavit a jak na tyhle výtvory reagovalo okolí – protože některé stavby jsem průběžně sdílel na sociálních sítích.

Většina lidí ocenila především to, že jsem rám odlakoval a nechal ho v surové podobě, protože sériové barvy dle mnohých kolu na kráse moc nepřidávají, a co je jednodušší, než nechat rám v RAW provedení. Velkou pozornost (a často i údiv) vzbudila i sjezdová verze s Monster vidlicí – a nutno říct, že Whizz jako rám s výraznými liniemi už sám o sobě vzbuzuje mnoho emocí a reakcí. Mimochodem, geometrie je zde hodně progresivní, takže ani u DH setupu nemusíte řešit špatný hlavový úhel.

Kdybych si měl vybrat, nejvíc mi seděla asi lehká trail-enduro varianta s karbonovými koly a Fox Factory podvozkem. Ale nostalgie mě nakonec dohnala k tomu, že jsem kolo na poslední focení obul do žlutých DeeMax kol – a výsledek vypadal také dost dobře, i když se hmotnost přehoupla přes 16 kilo.

Myslím, že Rock Machine z něj zatím nedokázal vytěžit maximum. Možná kvůli tomu, že je firma svázaná standardizovanými specifikacemi, cenovou politikou a korporátními mantinely. Ale potenciál ten rám má. Obrovský. Bez problémů snese i bikeparkové zacházení – a přitom dokáže být i hravý a efektivní do kopce.

Úspora 2,5 kg oproti sériovce udělala z Whizzu úplně jiný bajk. V „eLku“ je ideálně dlouhý, perfektně vyvážený, a pokud máte chuť víc šhredit, mullet kombinace kol je víc než vítaná. Tady bych si ale dokázal představit, že by Rock Machine mohl pustit konečně u druhý typ zadních patek, se kterými by se o něco zkrátila zadní stavba, protože rám je ne to připravený a místa je v něm dost i s 29" zadním kolem.

A co vy? Co si o Whizzu myslíte v této nové perspektivě? Jak by se vám líbila možnost koupit si nebo postavit něco podobného? Raději byste lehký trailbike, nebo naopak drsňáckého DH hromotluka?

Ceny sériových modelů začínají na 69 990 Kč a končí na 139 990 Kč. Více informací najdete na webu rockmachine.us.

Fotogalerie