TEST: Santa Cruz Heckler SL Carbon C R

Jízdní dojmy

Letošní prázdniny jsou v naší redakci, dalo by se říci ve znamení lehkých elektrokol. Postupně jsme totiž měli možnost testovat jich už celkem osm a na ten od Santa Cruz s pohonem Fazua druhé generace přichází čas právě teď.

Heckler je postavený na Céčkovém rámu a eRkovém výbavovém kitu a to znamená, že jde o jednu z nejlevnějších nabízených verzí tohoto biku. Faktem ale zůstává, že u ebiků je zásadní především rám a elektrický pohon a ten v případě Fazua Ride60 mají všechny modely identický, takže výbavové balíčky jen "dokrášlují" přehazovačky, zapletená kola, podvozek a kokpity.

Ale pojdmě na jízdní dojmy. Hned při vyndavání kola z auta a vlastně i jeho nakládání mi přišlo, že na to , že jde o "lehký ebike" je kolo docela těžké. On totiž Santa postavil Hecklera na poměrně vysokých zdvizích a s nimi souvisí sice vetší univerzálnost použití, ale také větší a těžší všechno, včetně plášťů a robustního rámu, což se nasčítá a rázem máte v hlavě červíka, jestli by nešlo někde něco na hmotnosti ušetřit?

Téměř ideální posez

Po čase jsem měl možnost jezdit zase pořádnou velikost, což v mém případě znamená optimální setup všeho, protože u Santa Cruz posledních asi tak deset let prostě potřebuju XLko a i to samozřejmě pár deka navíc přidá.

Popisovat posed v tomto případě nějak komplikovaně nemá smysl, protože ten je za mě v podstatě ideální. Dostatečně dlouhý rám s optimálně vysoko umístěnými řídítky a naopak nízko položeným středem, který dává pocit optimálně rozloženého těžiště s možností rychle a snadno kontrolovat pozici ve výjezdu i sjezdech. Né nadarmo jsem byl v minulosti opakovaně majitelem kol této značky, protože jejich rámy mi prostě sedí.

Jelikož jde o mullet provedení, dostal jsem kolo s flipchipem nastaveným do horní polohy. Chvilku jsem si sice pohrával s myšlenkou "přepnout" ho do pozice low, ale po prvních několika kilometrech jsem musel zkonstatovat, že to mělo svůj smysl, protože malé kolo vzadu dostatečně posunulo střed dolů a to tak, že jsem si dokonce několikrát škrtnul pedálem o zem resp. o kořen a není tak v tomto případě žádný důvod k přestavbě geometrie.

Na výjezdy a zejména ty náročnější jsem se tentokráte hodně těšil. Nejenom kvůli geometrii a menšímu zadnímu kolu ale také díky Fazua pohonu. Ano, Fazuu už jsem v této generaci měl možnost testovat, ale už od té doby uplynula nějaká doba a znáte to, vzpomínky se pomalu vytrácejí...

Geometrie, velikost rámu i celkový posez nevyžadují od jezdce přílišné schopnosti, co se techniky výjezdu týká. Netřeba hledat pozici na špičce sedla, netřeba se obávat transportu "na záda". Zkrátka a dobře jen hledáte nejlepší stopu a šlapete s tím, že elektrický pohon sice nepatří mezi nejsilnější, ale na druhou stranu, pokud zvolíte optimální kadenci, vyveze vás kamkoli.

Musím říct, že oproti předchozímu testování této Fazuy jsem se tentokráte hodně zaměřil i na režim boost, nebo turbo, jak chcete. Nejde ovšem o nejsilnější režim pohonu, ale vlastně o jakousi jeho nadstavbu, která se aktivuje delším podržením ovladače systému a vy na cca. dvacet sekund dostanete opravdu více točivého momentu, který vám speciálně v prudších kopcích dokáže výjezd podstatně zkrátit. Zajímavé je, že pohon zvládá bez problémů opakovanou aktivaci tohoto režimu, takže pokud je výjezd delší klidně ho můžete po opakovaných aktivacích používat několikrát po sobě.

Jak jezdí Fazua

Fazua má tři přednastavené režimy - zelený, modrý a nejsilnější červený, mezi kterými snadno přepínáte otočnou "páčkou" ovladače. Pokud diody na v rámu integrovaném displeji svítí bíle, znamená to, že je pohon vypnutý. Tovární nastavení jednotlivých režimů odpovídá potřebám běžného uživatele. V aplikaci, kterou Fazua k pohonu dodává, však umíte tyto režimy upravovat podle vašich preferencí a pokud si s tím chcete hrát, tak vám umožní naladit plynulejší nástup točivého momentu i jeho maximální hranici. Pokud nepotřebujete tolik dopomoci, doporučuju si appku určitě pořídit a vyzkoušet, protože pak si můžete snadno prodloužit dojezd a současně se i více unavit, aniž byste se museli nějak stresovat, že vám dojde šťáve příliš brzo.

Mimochodem, charakter pohonu je přednastavený tak, že vám bike pomáhá více při vyšší kadenci a naopak netáhne tolik od spodu jako jste možná zvyklí u jiných značek. Hodně je to pak cítit právě i u Boost dvacetisekundového režimu, který má v podstatě smysl aktivovat právě v okamžiku, kdy člapete frekvenčně a buď chcete být ještě rychlejší, nebo naopak vydávat méně síly, ale zůstat ve vyšší kadenci.

Co se týká vypínání a opětovné aktivace pohonu při překročení rychlosti 25 km/hod, tak musím říct, že probíhá celkem plynule a bez výraznějšího kopání a to samé platí i o hlukovém projevu, který sice není úplně tichý, ale patří rozhodně k těm tišším na trhu.

Pohon a jeho chod slyšíte vlastně téměř jen při pomalejší jízdě do prudších kopců. Co mě ovšem trošku vadilo, byla proměnlivá výška "bzukotu" která se neustále měnila a nejvíce byla slyšet během vysokofrekvenčního šlapání u Turbo režimu. Tady tedy Fazua o dost zaostává oproti TQ pohonu, který dokáže být i ve vyšších kadencích o poznání kultivovanější. Proměnlivá, navíc poměrně vysoká frekvencce bzučení měnící výšku nezávisle na otáčkách, mi prostě přišla nestandardní oproti jiným pohonům, ale asi je to tak správně.

Pokud patříte mezi bikové analytiky, budete možná lehce zklamáni z absence displeje s přesnějšími daty, týkající se jízdy. Fazua prostě razí cestu jednoduchosti a kombinuje malý prostý otočný ovladač s jednoduchým displejem, integrovaným do horní rámové trubky, který vám ovšem řekne vše nejdůležitější a to zbývající kapacitu baterie a zvolený režim dopomoci, byť to dělá jen bodovými diodami, nikoli grafickým displejem. Kdo chce může se vyklopením tohoto displeje v přední části dostat k USB nabíječce, což vlastně tak trochu naznačuje cestu, jak získat podrobnější informace o pohonu i baterii.

Pokud nechcete riskovat poškození telefonu umístěného na řídítkách, umí se Fazua jednoduše spojit i s vaším Garminem a zobrazit tak nejdůležitější hodnoty jeho prostřednictvím.

Tradiční dottaz na dojezd bych nejraději odpálkoval mým oblíbeným konstatováním, že 95kg člověka dokáže bike vozit minimálně dvě hodiny, ale zvládne klidně i čtyři nebo deset hodin, podle toho, v jakém terénu se budete pohybovat a jak moc budete šlapat. V rámci jednoduchého 30km výletu s mojí drahou polovičkou, během kterého jsme dali převýšení asi 500 výškových metrů, spotřeboval Heckler lehce nad polovinu kapacity baterie, ale musím říct, že jsem byl za lenocha, využíval nejsilnější režim a často si do kopců pomáhal boostem. Takže pokud zvolíte rozumný profil trati a nebudete chtít být za lenocha, 80 km zvládnete s prstem v nose.

Co se mi nelíbilo

Jestliže některým věcem, jako odpružení, geometrie a jízdní vlastnosti kola musím vyseknout pochvalu, jsou tu bohužel i věci, které mě úplně blahem nenaplňují a jejich výčet bude nyní následovat.

Asi nejvíc mě naštvala Reverb sedlovka. Zpočátku chodila. Pomalu, tupě, ale chodila, ovšem jednoho dne se rozhodla, že prostě fungovat přestane, zasekla se v horní poloze a se sedlem tak nešlo vůbec manipulovat. Bohužel to byl zrovna den, kdy jsem měl v plánu vyrazit autem do vzdálenějšího trailcentra, takže jsem nakonec musel vzít jiné kolo a počkat, jestli se Reverb umoudří. Umoudřil se. Na druhý den zase milostivě začal fungovat, ale chcete něco podobného riskovat někde na dovolené?

Druhým slabším místem byly brzdy. Člověk si řekne - čtyřpístky, do bude cajk, jenže ať jsem dělal co jsem dělal, zajížděl je jak nejlépe jsem uměl a potil při tom litry potu, tak tahle věc prostě v deších sjezdech nedávala stoprocentní jistotu zastavení, co jedním, ale ani dvěma prsty. V duchu jsem si říkal, že snad mám páteční kus a na jiných kolech to bude brzdit lépe, protože představa, že vyndám za kolo 180 litrů a ono bude mít problém zastavit, by mě asi moc neuklidňovala.

Poslední postesknutí tak trochu souvisí jak s komponenty, tak cenou, ale především výslednou hmotností. Když je něco SL, kasá se to, že je to lehký ebike a stojí to pět průměrných platů, tak bych čekal, že to bude vážit alespoň pod 19 kg a ne dvacet. Já vím, už jsem docela zhýčkaný tím, jaké všemožné ebiky v této kategorii jsem testoval ale právě proto vím, že jde udělat takovýto bike dokonce i pod 18 kg a věřte nebo ne, každé kilo navíc je sakra poznat v jizdním projevu a v tom, jak moc blízko se dokáže takový ebike přiblížit jízdním vlastnostem klasického "BIO"kola. Tady jsem musel zkonstatovat, že jde o přiblížení spíše podprůměrné.