Gravelizovaný Leadville 100, Swenson i další nasadili berany

Ano, nemusíte to říkat. Legendární John Tomac na takovém biku jezdil už dávno. To všechno víme... Jenže na začátku devadesátek tato konfigurace UCI nevadila, dnes jsou berany v UCI podnicích horských kol zakázané, Leadville 100 ale stojí mimo pravidla vrchní generality, a tak si závodníci mohou své stroje přizpůsobovat tak, jak chtějí.

A důvod, který vedl Keegana Swensona k tomu, že na svém biku Santa Cruz Highball použil silniční řídítka? Cíl je více než prostý - mít co nejrychlejší kolo pro terén, který, i když je mimo silnici, je technicky jednoduchý. V tomto případě jde o kolo, které si připravil k útoku na svůj vlastní rekord na Leadville 100.

Třicetiletý Keegan Swenson si svůj bike Santa Cruz Highball CC totiž chystal kvůli překonání svého vlastního rekordu na 105mílové trati, která téměř celá vede vysoko v horách Colorada. Dlouho držel tento rekord Rakušan Alban Lakata, ale vloni jej překonal právě trojnásobný americký šampion v cross country Swenson, a to o neuvěřitelných více než 15 minut. Rekordní hodnotu stanovil na 5:43 hod.

Jenže ani to Swensonovi nestačilo. Specifická trať si vyžaduje specifické nastavení. A tak Swenson na svůj hardtail nasadil velmi úzká, aero silniční řídítka. Leadville 100 z větší části vede po hladkých a širokých cestách, přičemž druhá polovina závodu je obzvláště rychlá. Takže, nebylo by lepší jet na gravel kole? Ačkoli to platí pro velkou část trasy, Leadville 100 má také některé kamenité sjezdy a úseky, kde by gravel kolo mělo potíže. Řešení je vzít si to nejlepší z obou světů. Silniční řídítka umožňují mít více možností úchopů, ale hlavně aerodynamičtější jízdní polohy pro nejrychlejší části závodu.

Svá řídítka také Keegan vybavil, kromě klasických řadících "pádlíček" na brzdových pákách, také Blibs ovladači, umístěnými kousek od představce. Prý spíše jako pojistku, než aby je využíval v běžném režimu. Na palcové straně nových Sram Red XLPR AXS pák si pak nakonfiguroval ovladač Flight Attandantu, kterým Keegan v tomto případě ovládal jen zamykání vidlice. Zajímavý je i 6cm představec s negativním sklonem 35 stupňů, který koriguje delší bikový reach vzhledem k použitým řídítkům.

Zatímco vloni obul pláště Maxxis Aspen v šíři 2,25", letos se rozhodl pro širší 2,4", a to zejména kvůli tomu, aby alespoň trochu vykompenzoval velmi úzká řídítka. Na atak rekordního času svého "highballa" vybavil i silničními pedály. Nasadil také větší převodník. Zatímco vloni jel s bikovým převodníkem se 40 zuby, letos nasadil převodník z nové gravel sady XLPR a o dva zuby přidal, který se jen tak tak do rámu vejde. Díky kompatibilitě celého systému tak mohl vzadu vézt bikovou přehazovačku Sram XX SL a kazetou 10-52z.

Lídr závodu Keegan Swenson měl bohužel ale v první půlce závodu defekt, nicméně byl schopen s vložkami Tannus dojet až do technické zóny. A následně se vydal na stíhací jízdu, kterou dokázal nakonec proměnit ve své čtvrté vítězství, ale časový rekord tentokráte překonat nedokázal. Zaostal o šest minut, přesto svým soupeřům ještě uštědřil zdrcující, čtvrthodinovou porážku. 

Nebylo to ovšem poprvé a jistě ani naposledy, co se v jednom z nejprestižnějších bikových závodů v USA, představili závodníci se silničními nebo gravel řídítky. Letos je například vezl i šestý v pořadí Russell Finsterwald (USA). Ten zase vytunil svůj Trek Supercaliber. Na 21. pozici pak dojel Dylan Johnson (USA), jenž na svém celoodpruženém Allied BC40 rovněž vezl gravel berany.