TEST: Scalpel 2021 - první dojmy nadvakrát

Původní plán byl poněkud jiný, protože nové Scalpely měly mezinárodní launch naplánovaný do Španělska na přelom března a dubna. Uzavření hranic i leteckého prostoru ovšem rozhodlo o tom, že mezinárodní mediální prezentace letos nebudou a místo nich se o novináře postarají jednotlivá národní zastoupení.

Z kraje minulého týdne jsme se tak s několika kolegy pisálky sešli v Brně v novém sídle firmy Aspire (dovozce Cannondale), abychom si prošli nejprve všechny zásadní teoretické informace o novém Scalpelu a následně se na něm mohli také hned svézt. Tedy vlastně nikoliv na něm, ale na nich, protože k dispozici jsme měli jak klasickou závodní variantu, tak trailovější verzi SE.

Pro testování byl dovozce vybavený všemi nejpoužívanějšími velikostmi, takže jsem to risknul a pro test vybral hned tu největší XL, protože zkušenosti z posledních generací většiny biků mi prostě XL sedí víc než univerzálnější L a u XC modelů se závodnější pozicí za řídítky to platí dvojnásob.

Testovací okruh byl zvolený celkem decentně. Žádná divočina, ale úplně zadarmo to také nebylo. Na zhruba deseti kilometrech lehce nad 200 m převýšení, různé povrchy od asfaltu po lesní traily a k tomu všemu i po vydatném dešti z předchozího dne naprosté sucho a převážně tvrdý rychlý podklad.

Plán zněl jasně. Nejprve vyzkoušet Scalpela a po něm přesedlat na stejném okruhu na model SE. Nemohl jsem si pomoct, ale tak nějak jsem si prostě vybavil dvě poslední prezentace Scalpelů, které jsem absolvoval a u kterých byla společným jmenovatelem zajímavá lokalita s důrazem na vyzkoušení hlavních vlastností kola. Zatímco před čtyřmi roky jsme trailové schopnosti nového Scalpelu testovali v Itálii na Gardě, o pět let před tím jsme si to dávali pro změnu ve francouzském horském středisku Les 2 Alpes, kde jsme se pro změnu vzájemně hecovali, jestli jet nahoru lanovkou, nebo po vlasní ose, a následně pak sjet jednu z lajn tamního bikeparku. Jó to byly doby, kdy Cannondale uváděl v premiéře první 29" Scalpel.

Cannondale 2012 - rok Scalpel twentyninerů

Cannondale Scalpel-Si 2017

Když se na to podívám z technického úhlu pohledu, tak by se to ve stručnosti mohlo popsat následovně. První Scalpel 29" (MY2012) byl hodně neposedný. Konstruktéři se báli, co udělá přechod z 26" na 29" kola a zvolili cestu kolmější vidlice kratšího, ale o to víc ovladatelného kola. Následující generace už se přizpůsobovala rostoucímu trendu trailovějšího pojetí X-Country a dala kolu do vínku položenější vidli a delší rám. Že to byla správná volba, je evidentní, protože během následujících čtyř let se XC opravdu hodně vyostřilo a potřeba mít ještě více rozvolněnou geometrii se promítla do nejnovější generace MY2021 především položením vidlice o dalších 1,5°.

Lehce na kopec

Testovací okruh začínal táhlým, nikoliv nějak extrémně těžkým stoupáním, během kterého se dalo ale poměrně snadno zjistit, jak se zadní stavba a celý bike chová pod pedálem. Řeknu vám, že po několika trailových a enduro kolech, která jsem měl možnost jezdit v poslední době, bylo svezení na Scalpelu čistou euforií z lehkosti, rychlosti, a přitom takového celkově klidného pocitu z jízdy. Na závodní XC bike mi posez nepřišel vůbec nepohodlný nebo závodně natažený, naopak, zpočátku jsem ani nechtěl věřit, že jde o velikost XL.

Odpich spojený s okamžitou akcelerací doslova pobízel při každém šlápnutí k tomu zabrat ještě o něco víc a zrychlovat, dokud vám to síly dovolí. Tedy mozek by zrychlovat chtěl, bike by to uměl, ale zbytek mého těla už to do maximálních možností kola nedával, protože ty jsou nastaveny opravdu hodně vysoko.

Samozřejmě že jsem si hrál i s blokováním odpružení a snažil se přijít na to, jak moc je lockout důležitý. Oproti předchozím modelům ale jako by se úplně vytratil pocitové houpavější (aktivnější) pocit při šlapání do kopce s otevřeným tlumením. Tedy ne že by pod vámi tlumič nepracoval, ale prostě jsem to při šlapání do kopce téměř nevnímal, pokud jsem se na to přestal soustředit. Čtyřčepová kinematika v tomto ohledu zřejmě opravdu udělá rozdíl, byť se stále bavíme o jen 100mm zdvihu.

SE rozdíl

Krátce se zmíním ještě o pocitovém rozdílu týkajícím se SE modelu. Byť jde sice o identický rám, jen vlastně jinak osazený, tak hned při prvním usednutí okamžitě vnímáte několik překvapivě velkých rozdílů. Tím prvním, kterému jsem ovšem do jisté ještě pomohl obrácením představce do pozitivního sklonu, je výrazně vzpřímenější a pohodlnější posed. Ten mají na starosti nejenom vlaštovky místo rovných řídítek a o pár centimetrů kratší představec, ale dílem také vyšší vidlice a s ní i vyšší stack.

V jízdním projevu se chování rámu z pohledu odpružení samotného výrazně nemění. Pohupování při šlapání téměř nevnímám, ale v prudších pasážích to chce přeci jenom aktivněji pracovat s těžištěm, protože sedíte více nad zadním kolem.

Co jsem ale registroval okamžitě, byla o poznání větší lenost biku akcelerovat a stoupat v takovém tom drilu, který jsem popisoval u závodního Scalpela. Hlavní vinu dávám nekarbonovým kolům, ale zejména kombinaci širších plášťů, které prostě pocitově až překvapivě hodně zhoubovatí stoupací projev eSÉčka. Bohužel jsem si doma nechal mou malou mobilní váhu, takže přesné hmotnosti prozradím až v podrobném redakčním testu za několik týdnů, ale odhaduji, že rozdíl mezi oběma koly může být klidně i přes 1,5 kg a to prostě na stoupacích vlastnostech také poznáte.

Svižně, ale opatrně

Jak rychle jsme se vyšplhali na nejvyšší kopec (Velkou Babu), tak jsme z něj sesvištěli přes Malou Babu dolů na kraj Medlánek. Pár záludných toček mezi stromy nejprve prověřilo nezajeté brzdy a naše reakce na to, a posléze pak i schopnost pracovat během několika skoček a schodů na úzké cestičce vedoucí podél zahrádkářské oblasti s těžištěm při plně vysunuté sedlovce.

Tady si všichni asi říkáme, kéž bychom měli teleskop. Jenomže vzápětí musím opravdu pochválit sjezdové vlastnosti nového rámu. Jistota, se kterou se položená vidlice dokáže vypořádat s nerovnostmi a současně je díky ní kolo krásně ovladatelné, mě na XC biku skutečně překvapila. Ne že bych něco podobného nečekal, ale nečekal jsem to asi až tak moc dobré :-).

Vyseknout poklonu tady musím také citlivosti samotné vidlice. Lefty Ocho je výborná. Jehličková ložiska, po kterých vidlice putuje do zdvihu, najdou stěží konkurenci mezi klasickými vidlicemi založenými na pohybu prostřednictvím kluzných pouzder. Citlivost Lefty je prostě neuvěřitelná. Škoda že Cannondale ustoupil od možnosti vyrábět ji ve vyšších zdvizích.

SE rozdíl

Ve sjezdu vám u SE verze přestane vadit vyšší hmotnost a naopak naplno využijete jak vyšších zdvihů, tak širších plášťů. Pravdou je, že ve druhém kole už jsme ve sjezdech věděli, do čeho jdeme, a tak jediné, co nás opět mírně vypeklo, byly nezajeté brzdy. Benefit teleskopky byl v tomto ohledu neocenitelný a ve výsledku jsme tak pocitově byli na eSÉčku dole tak minimálně o půl minuty dříve.

Jednu malou kritiku si ale na konto SE neodpustím. V jeden okamžik při rychlejším přišlápnutí v zatáčce jsem totiž zaznamenal typický zvuk vzorku od zadního kola. Nejsem si tím 100% jistý, ale zřejmě si plášť škrtl o horní vzpěru. Sem tam se mi to u nějakého testbiku stane, častěji u elektrobiků, ale tady to může být způsobeno měkčím výpletem a přeci jenom širším pláštěm oproti tomu, pro který byl rám primárně stavěn. Místa vedle pláště je v zadní stavbě sice poměrně dost, ale nikoliv zbytečně mnoho :-).

Pocity druhého jezdce (Tomáš Přibyl, GAPP System Kolofix)

Nejsem žádný zkušený testér, ale k technice od Cannondale máme v týmu již několikátý rok vřelý vztah, takže využít možnosti se na nové technice chvíli povozit, byla hozená rukavice, kterou se vyplatí zvednout. Stejně jako ostatní jsem měl možnost na okruhu potrápit nejen sebe, ale obě varianty kola. Moje pocity byly zpočátku velmi sváteční, protože vyrazit na průlomové novince dřív než ostatní, to se počítá, ale zároveň se ve mně rozhostil pocit jisté obavy, abych nebyl tím, kdo zažije premiérový crash nového Cannonu. :-)

Od báze se šplháme do kopce, na asfaltu zamykám přirozeně jednou páčkou obě jednotky a v ten moment si připadám jako na svém předchozím fullu, Epicu s Brainem. Jsem nadšený, protože rozdíl se mi zdá naprosto minimální a kolo se ani při jízdě ze sedla takřka nepohne a mám spíš takový hardtailový pocit. Asfalt končí, a tak přepnu zpátky tlumení do aktivní polohy. Je to máslo! Krásný chod, dali jsme si záležet a obě jednotky před jízdou nafoukaly na mou váhu cca 80 kilo. Bez problémů se dá jít ze sedla a ani tak nepociťujete v otevřeném módu nijak propastné houpání. Kopec se láme do sjezdu, trailík mezi stromy je rychlý a skupina mi začíná ujíždět. Sáhnu na páčky brzd, ale ověřené XT třmeny na kole z krabice fungují vlažně, takže mezi kmeny prolétám tak trochu podělaný. Naštěstí stačilo dvacet minut zajetí a komponent ukázal své skvělé vlastnosti... Jinak jsou sjezdy na tomto ultimátním XC stroji čirým potěšením; vzpomněl jsem si na své zápolení s tratěmi Swiss Epic na podzim minulého roku, plné kořenů a kamení; tam by se tohle kolo fakt hodilo...

SE rozdíl

Po návratu z okruhu přesedám hned na trailovější variantu kola. Mám k dispozici model s uzamykáním přímo na obou jednotkách, ladíme tlaky na novém tlumiči i vidlici a zběžně upravuji posed, abych se cítil aspoň trošku podle svých měřítek. Hned zjišťuji, že předozadní vzdálenost sedla je minimálně o čtyři centimetry odlišná - kratší; o poznání menší představec je hlavní příčinou. Upouštím přední i zadní pneumatiku a vydáváme se stejnou cestou nahoru. Celý okruh jsem se rozhodl absolvovat na "odemčeném kole", zkusit tuhle variantu mě, s ohledem na hlavní určení tohoto biku, lákalo. Není to až takový problém, jak jsem si představoval. Obě jednotky vzorně spolupracují a pohupování kola je sice díky vyšším zdvihům o poznání větší, ale nikoliv smrtelné. Také pociťuji rozhodně větší odpor přední pneumatiky, hrubší vzorek a šíře 2,40 dělají svoje. Testovací trať se konečně láme směrem dolů a tam se ukazují pozitiva tohoto setupu. Pneumatiky krásně kopírují terén, žádná uskákaná koza, na mysl mi přichází slovo "jistota". Navrch využívám i teleskopku, na kterou vůbec nejsem zvyklý a už po pár sjezdech se mně na mysl vkrádá neodolatelný pocit, že bych ji měl určitě mít i na svém kole. :-) Stroj mě provádí celým okruhem daleko od svých limitů, je to taková klidná síla. Dovedu si představit, že po výměně plášťů si na něm střihnout nějaký ten maratonek není mimo mísu.