TEST: Trek Boone 7

Mrazivý fičák

Venku je zima jako v Rusku. Teploty denně mezi -15°až -7° st. Ruce i nohy mi mrznou, jen když se podívám z okna. Postrádám jakoukoliv motivaci k útěku od každodenních povinností. Jediným "strašákem" pro mě zůstává termín pro vrácení kola zpět k dodavateli. Po několika dnech přemlouvání podnikám první krátký hodinový výpad do okolí, kterému samozřejmě předcházelo povinné nastavení posedu, které v tomto případě nebylo složité. Dnes postačilo pouze usadit sedlo do správné výšky a hurá na mráz.

Rybářská pěšina okolo řeky Berounky mi dokonale imituje cyklokrosovou trať. Na zmrzlém podkladu nabírám rychlost bez velké námahy. Kombinace tuhých klik Ultegra a robustního pouzdra BB90 odvádí svou práci dokonale. Přiznám se, že mě to ani moc nepřekvapuje. Vlastně, co jiného bychom měli od závodního speciálu očekávat. Isospeed své povinnosti plní bez jakéhokoliv zaváhání. Myslím, že zde je hlavní deviza modelu Boone oproti konkurenci. S Isospeedem jsem se již několikrát setkal, takže standardní obavy s prázdným zadním pláštěm a nebo prasklou zadní stavbou jsem v pohodě hodil za hlavu a užíval si jeho kvalit plnými doušky. Při akceleraci ze sedla přechází výkon bez zaváhání přímo na zadní kolo. Rám si z toho neponechává nic pro sebe a lehce pohání kolo vpřed. Systém Isospeed je v tomto případě nečinný.

Za očekáváním ovšem zůstaly brzdy. Navzdory tomu, že Trek použil de facto to nejlepší, co mohl, účinnost podle mě nebyla dostatečná. Dost k tomu přispěly i ne zrovna ideální podmínky, které vytvářely zmrazky na ráfku, a tak extrémně ztuhlé brzdové špalky kolo jen přibržďovaly. I když nejsem zastáncem kotoučových brzd na silničních kolech, zde bych je přijal absolutně bez výhrad.

Zbylé součásti sady Shimano Ultegra pracovaly bez jediného zaváhání. Dobrá volba je skladba převodníků 46/36 a kazety 11/28. Minimální rozdíl mezi velkým a malým převodníkem a jemně odstupňovaná kazeta umožňují volbu ideálního převodu bez nutnosti současného přehazování jak na přesmykači, tak na přehazovačce.

Výrazně kratší posed mě zpočátku nutil dosedat až na zadní okraj sedla. Cítil jsem potřebu hned po návratu z první vyjížďky představec vyměnit za delší. Od tohoto nápadu mě však odradila první technická pasáž, kterou jsem si záměrně na trase naplánoval. Netrvalo dlouho a už jsem seděl na správné části sedla. Vzpřímenější posed mi najednou dovoluje lepší rozložení váhy nad oběma koly a tím rychlejší průjezdy zatáčkou. K tomu mi také pomáhá dobře zvolená geometrie. To Trek opravdu umí. Testovaný model opět disponuje vynikající stabilitou.

Poměrně dobře k tomu přispívaly i pláště, které výrobce zvolil s hrubším dezénem. Ty odváděly svou službu na měkčím podkladu, tam kde byl ušlapaný sníh, výborně. Nebylo potřeba ani upravovat tlak výrazně pod výrobcem doporučenou hodnotu. Výrazně rozdílné pocity jsem zažíval na promrzlém podkladu bez sněhové pokrývky. V tomto případě jsem byl donucen si s tlakem v pláštích hrát o trochu víc. Hranice mezi tím, když už jsem plášť prosedl až na ráfek, a kdy byl tak akorát, je velmi tenká. Po několika pokusech jsem se spokojil s tlakem lehce pod 2 bary. Zažil jsem tedy momenty, kdy jsem nadával, ale i kdy jsem si lebedil. Klidně bych si ale dokázal představit na kolo namontovat širší rozměr a v bezdušovém provedení.

Strach má velké oči. To, co mě poprvé vyhnalo na mráz, tedy blížící se datum pro vrácení kola, nakonec nebylo tak žhavé. Kolo jsem měl k dispozici o poznání déle, než bylo plánováno. Celkem jsem nakroutil více jak 400 km a mohl na kole objevit i to, na co během prvních dnů nebyl prostor.