TEST: Trek Fuel EX 9.8 - větší, delší, lepší

Jízdní dojmy

Testrider: Tomáš Růžička

Začnu tím, že na rovinu řeknu, že Fuel EX je bike, který bych okamžitě zařadil do osobního výběru Top 5, možná i Top 3, za 6 let fungování v testovací smečce mtbs.cz. A za tu dobu je počet vyzkoušených kol značný. Pokusím se vám zprostředkovat jiný úhel pohledu. A to pohled bikera, který 20 let preferuje XC celoodpružená kola a sem tam se sveze na něčem se zdvihy kolem 120 nebo 130 mm.

Párkrát jsem se nechal slyšet, že až jednou přestanu honit svých každoročních 6 tis. kilometrů a vyprdnu se na těch pár závodů, na jejichž start se postavím, bude mým příštím bikem něco právě takového. Po testu nového Fuelu EX jsem sáhl také tak trochu z nostalgie. Můj poslední 26“ full byl totiž Trek Top Fuel.

No, při pohledu na pláště široké 2,6“ a velikost kola XL (já jsem se 185 cm vždy měl L) jsem chvilku zaváhal. Váha 13,6 kg až tak děsivě nevypadala, a tak jsem si řekl, že Fuel EX celkem vypadá jako pokořitel pár osobních rekordů na křivoklátských segmentech. Tedy těch směrem dolů.

No, i vzhledem k výše uvedenému tušíte, že to byla láska na první pohled. Fuel EX k mému údivu byl i pro milovníka XC jízdy velmi jezdivé kolo, které až nepochopitelně nezdržovalo v letu krajinou. Za tři týdny jsem nakonec nalítal 500 km a jen nerad Treka odevzdával. Nebyl problém si střihnout tři dny po sobě švihy kolem 50 km s převýšením kolem 1 000 m. Při některých výjezdech bych uvítal možnost zcela uzavřít tlumič. Ale říkal jsem si mlč, šlapej, tohle není pravověrný vrchařský bike.

Tam, kde ale podobný bike otvírá jezdci jako jsem já zatím skryté možnosti, je těžší terén. V rychlých sjezdech se volné kameny snad samy rozestupovaly a tam, kde na běžných XC pláštích pečlivě volíte stopu, na pláštích 2,6“ z dílen Bontrageru nic neřešíte. XR4 Team Issue si neohroženě razí cestu a pochválit je třeba i odolnost, snese opravdu nešetrné zacházení. Směs vyniká výbornou přilnavostí, o čemž jsem se přesvědčil i při vynucených, téměř 100 metrech jízdy, korytem potoka.

Nadšen jsem byl i z brzdných schopností biku. Kombinace plášťů Bontrager XR4 Team Issue a čtyřpístkových SLX brzd s poctivým kotoučem 203 mm vpředu a celkovou tuhostí kola, dokáže zastavit bike z nesmyslné rychlosti během okamžiku. Toto na mě zapůsobilo asi ze všeho nejvíce. Chválím Trek, že přes osazení pohonem Sram GX vrazil na Fuel EX nové brzdy SLX. Sám mám na vlastním biku kompletní testovací sadu Shimana SLX a vpředu právě čtyřpístkovou brzdu a s dávkováním a účinností brzd jsem velmi spokojen.

XL bylo pro mě, při 185 centimetrech výšky, hratelné. Velikost L by byla patrně hravější, já však kvitoval stabilitu kola. Nemám zkušenost s předchůdcem Fuelu EX a plovoucím uchycením tlumiče. Nicméně přeci jen bych čekal ještě malinko větší citlivost zadní stavby. Ale opět, Fuel EX z pohledu XC disponuje nekonečnými zdvihy a schopností sežrat snad každou překážku, která se mu odváží postavit.

Pohon Sram GX je dobrou volbou. Jen ze zkušenosti na vlastním kole mě zaskočila nižší životnost kazety, kdy při poctivém měnění řetězu na hodnotě 1000 km už čtvrtý řetěz střílel na třetím nejmenším pastorku. Z drobností bych rád pochválil gripy. U těch jsem si říkal, že je snad škoda jezdit v rukavicích. Pokud bych měl vypotit nějakou připomínku? Nemám rád košíky s bočním vyndáváním bidonu. Zde to patrně jinak řešit nejde a z důvodu využití „kufru“ nechtěl Trek posunovat umístění košíku níže. A druhá věc. Snížit sedlovku rukou chtělo nezvykle hodně zabrat a zarvat ji raději loktem. Pochopitelně pod vahou sedacích partií vše proběhlo hladce a vrácení do vysunuté polohy se odehraje plynule a nijak vás nepokope.

Trek Fuel EX je po všech stránkách vynikající kolo a až při návratu na vlastní XC bike s „uzoučkými“ 2,2“ plášti jsem zjistil, že rozdíl ve stoupáních přece jen citelný je. Ale i přesto si při osazení plášti vhodnějšími pro maraton, dovedu představit objet nějakou víkendovou závodní taškařici.

Testrider: Petr Bureš

Koncem loňského léta jsem se v Krkonoších loučil s Fuelem EX poté, co jsem si na něm střihl tamní testovací okruh s předsevzetím, že musím vyzkoušet ještě i větší velikost, od které jsem očekával adekvátní posun co do délky rámu, který by ideálně vyhovoval mému vzrůstu 189 cm. A tu možnost jsem dostal na poměrně dlouhou dobu i díky coviďákovi, který zařídil, že že bylo najednou poměrně dost testbiků k dispozici na delší než krátkou dobu :-).

Když se řekne XL, tak má většina bikerů stále takový nějaký respekt z toho, že jde o opravdu velký vysoký rám. Jenomže u Treku to neplatí. Nová generace rámů drží totiž svou faktickou výšku standoveru hodně nízko a to i ve velkých velikostech. Hlavní rozdíl se tak odehrává především v délce rámu, přičemž faktická výška sedlové trubky je realizována jen různě dlouhým přetažením nad úroveň horní rámovky. Ostatně krásně to ilustruje následující srovnání dvou biků L a XL.

První dojem z XLkového rámu tak jednoznačně vyvolal pocit, že jde o stejný, ale delší rám než bylo eLko s obrovským místem nad horní rámovkou, ale se sympaticky nataženým posedem, který je přitom ale stále pohodlný a umožňuje fakt skvěle pracovat s těžištěm. Navíc u XLka už nemusím mít tolik vysunutou teleskopickou sedlovku z rámu, takže bike i celkově vypadá míň jako štafle :-).

Další věc, která se mi líbí, je vyšší hlavová trubka. Oproti eLku tak mám ještě o bezmála půldruhého centimetru vyšší stack což je tak akorát pro tuhle velikost rámu i celkový pocit stability na kole.

Přeci jenom maličké obavy z největší velikosti a respekt, který jsem z ní zpočátku měl se pak ihned rozptylují po několika prvních desítkách metrů v sedle. Takhle nějak si představuju moderní bike. Takhle chci trávit většinu času na kole. Ani zbytečně vzpřímený, ani zbytečně natažený, ale s možností posouvat se pohodlně nad kolem a přitom stále v sedle tak, abych neměl problém s vyjetím běžných i strmějších stoupáků a přitom se nemusel bát to pustit ani do drsnějších rozbitějších kamenitých pasáží.

Odpružení navždy

Když tady mluvíme o univerzálním kole, musím přeci jenom zmínit jedno důležité "ALE". Pro mnoho bikerů, kteří si kupují celoodpružené kolo, je z nějakého důvodu důležité mít možnost z něj udělat téměř hardtail díky lockoutu tlumiče. Někteří výrobci to i v trailových kategoriích řeší integrovaným dálkovým ovládáním, jiní to naopak téměř vůbec neřeší. Trek patří do té druhé skupiny. Marně byste tady hledali dálkové ovládání tlumení vidlice, nebo tlumiče. Nastavovat si obě jednotky samozřejmě můžete, ale výhradně páčkami přímo na jejich tělech.

Fuel EX má ale blíže k allmountain bikům a proto tady lockout nedostanete. Regulovat tlumení samozřejmě můžete, ale i v zavřených polohách obou tlumících jednotek prostě pod vámi kolo bude pracovat a zcela ho nezamknete. Tohle je podle mě jediná daň za to, že dostáváte opravdu skvěle fungující odpružení, vyladěnou kinematiku, na kterou nemá vliv ani intenzivní brzdění.

Naopak doslova ve svém živlu je bike tam, kde je potřeba rychle tlumit nerovnosti, které vám příroda postaví do cesty. Tlumič a jeho naladění prostě zvládá pobírat jak rychlé rolety, tak větší rány, nebo kořeny a díky velkým širokým plášťům dokáže bike krásně rozdělit jejich působení tak, že fakticky pod sebou cítíte daleko vyšší zdvih, než jen kombinaci 140/130 mm.

Drobnosti pod drobnohledem

Při prvním testování jsem chválil praktickou možnost úložného prostoru ve spodní rámová trubce, která dává prostor pro uskladnění opravdu mnoha potřebných drobností tak, že s sebou vlastně nemusíte nutně vozit batoh, kam byste je všechny dali. Vůči zámku s páčkou, která drží plastový kryt s košíkem na svém místě jsem měl původně sice pochybnosti, ale musím říct, že ani po několika docela náročných vyjížďkách se mé obavy nevyplnily. Kryt drží na svém místě, nikdy se mi nestalo, že by měl tendenci se uvolnit a vypadnout a jeho provoz nijak akusticky neruší ani nijak necvaká. Otvor pro vkládání předmětů dovnitř rámu je sice menší než u Specialized, ale pro daný účel poslouží dostatečně.

Druhý praktický postřeh jsem udělal u nové páčky teleskopické sedlovky. Ta ve svém původní nastavení byla totiž poměrně dost utopená pod brzdovou pákou a chvilku mi trvalo abych si na její umístění pod řídítky zvykl. Jelikož byla ale na samostatné objímce, vyřešil jsem tuhle anomálii drobným pootočením objímky a tím se problém podařilo vyřešit.