Boom rychlých trailových kol je v poslední době patrný napříč všemi značkami. Trek byl přitom jeden z prvních, kdo tento bike v nejmodernějším hávu představil...
Dneska se v našem redakčním testu zaměříme na nový Top Fuel, bike, který prodělal velkou generační změnu v loňském roce, a změnil tak výrazně nejenom své zaškatulkování, ale také celé své DNA. Takže hurá na rychlé představení druhého nejvyššího modelu s označením 9.8.
Top Fuel byl poprvé uvedený loni, ale vlastně jako model letošní, to jest 2020. Konstruktéři u něj zohlednili jak to, že má zůstat závodním bikem, tak to, že je potřeba výrazně aktualizovat jeho vlastnosti, zejména geometrii.
Při prvním ohledání přitom Trek nepřichází s žádnou velkou tvarovou ani technologickou evolucí. Výraznějších změn se nedočkal ani silueta rámu. Při podrobnějším pohledu najdeme samozřejmě upravenou kinematiku zadní stavby s novým vahadlem a tlumičem umístěným nikoliv na prodloužených spodních vzpěrách zadní stavby, jako tomu bylo doposud, ale v rámci samostatného úchytu těsně nad středem.
A dopředu se posunul také hlavní čep zadní stavby, která ovšem zůstává věrná trekovskému pojetí zadního odpružení v podobě přepákovaného jednočepu ABP se zadním čepem situovaným přímo do osy zadního kola.
Středová mufna je tady postavená na bázi klasického PressFitu a Trek zde osadil i další své osvědčené fičury jako Minolink, díky kterému lze měnit mírně geometrii kola, Knock Block, který se postará o to, aby se vám nezamkla řídítka, nebo klasiku v podobě OCLV karbonu, který Trek vyvíjí již bezmála třicet let. Mimochodem, karbon je konkrétně na tomto kole z větší části přiznaný a věřte mi, zejména na slunci to vypadá hodně dobře.
Na závěr ještě telegraficky pár čísel. Trek tu položil vidlici na 68°, výrazně prodloužil reach na 487 mm (XL) a zvednul mezigeneračně zdvihy na 120 mm vpředu a 115 mm vzadu. Zkrátka úplně jiné svezení.
Trek má co do výbav svých modelů v posledních letech jasnou strategii. Pro karbonové rámy si nechává tři modely, přičemž základní a ekonomickou variantou je sedmička, rozumnou volbou je osmička a v rámci devítky pak dostanete zpravidla na výběr mezi nejvyššími sadami Sramu a Shimana. Nad vším pak navíc ještě existuje custom alterntiva v podobě Project One, díky které si můžete kolo i specificky nadesignovat.
Náš testbike je tedy onou rozumnou volbou, která v sobě kombinuje střední úrověň výbavy. Co konkrétně to znamená, to si povíme právě teď.
A začneme odpružením. Trek tady sází kompletně na americký Fox. Vpředu najdeme vidlici 34 Float Performance v odlehčené verzi Step Cast se zúženými spodními nohami a EVOL vzduchovou komorou. Vzadu pak pracuje klasika v podobě Fox Float Performance DPS tlumiče. Pro optimalizaci dálkového lockoutu je tlumič oproti předchozí generaci otočený, takže ovládací bovden už nemusí být obtočen kolem a je ladně zapuštěn rovnou do rámu, jako to má např. Scott Spark.
Mimochodem, ovládání lockoutu Fox vidlice i tlumiče je tady svedeno do nového otočného gripu od Rock Shoxu. Systém funguje bez problémů i napříč oběma značkami a za sebe musím říct, že je to skvělé řešení, které zbytečně nepřekáží, lockout se aktivuje poměrně snadno a ještě snadněji - tlačítkem pak odpružení opět otevřete. Podle mě jeden z nejlépe fungujících systémů pro kompletní lockout biku.
Pohon biku je asi hlavním kompromisem v rámci tohoto modelu. Dostáváte zde kompletní Sram GX Eagle napřevodovaný do pohody díky 32z. jednopřevodníku. Černá nýtovaná kazeta 10-50z. je pak základním modelem s tímto rozsahem zubů.
K řazení od Sramu Trek přidává brzdy Shimano. Není potřeba debatovat o tom, proč to tak je, prostě to dělá, a tady je to o kotoučovkách Shimano SLX v klasické dvoupístkové verzi, které jsou osazeny levnějšími kotouči vpředu s průměrem 180 mm, vzadu pak s průměrem 160 mm.
Chloubou tohoto modelu jsou pak zapletená kola. Trek sem totiž osazuje svůj ekonomický model nových karbonových zapletených kol Bontrager Kovee Elite 30 s poměrně robustními ráfky s vnitřní šířkou 30 mm, které obouvá, jak velí trailový manuál, do robustních Bontrager XR3 Team Issue plášťů v rozměru 29x2,4".
A Bontrager logo pak najdete i na dalších komponentech, z nichž asi ten nejdůležitější je teleskopická sedlovka Line Elite, která zde díky velikosti XL disponuje obrovským 170mm zdvihem. Zakončená je pak novým sedlem Montrose Elite, o kterém bude v testu ještě řeč.
Kokpit potěší karbonovými Bontrager Line Pro řídítky sympatické šířky 750 mm, které jsou díky 35mm průměru dostatečně tuhé. Na sloupku vidlice je drží středně dlouhý 70mm představec Kovee Pro.
Bike jsme měli pro test tentokráte k dispozici ve velikosti XL. Jeho hmotnost bez pedálů přiton nebyla vůbec tak vysoká jako rám samotný 11,96 kg.
V rámci našeho dnešního srovnání jsme do tabulky umístili trojici konkurentů tak zvaně z první linie, která obnáší nejnovější modely od Cannondale, Specialized a Giantu s obdobnými zdvihy i cenovkami. Posuďte sami v čem a jak moc se od sebe jednotlivé modely liší...
Tohle kolo nemáme v redakci poprvé. Před rokem jsme ho už testovali, ale ujal se toho kolega, preferující menší velikost, a já jsem se na něm svezl v podstatě jen ze zvědavosti, abych konstatoval, že si svůj názor raději udělám později, až bude možné svézt se na dospělácké XL velikosti. A ten okamžik nastal letos na jaře (díky covide :-) a já ho využil na maximum.
XL-ko bývá u většiny značek největší velikostí. Ne tak u Treku. Tady je velikost odpovídající zhruba 20,5" velikosti rámu druhá největší. Nad ní je totiž ještě basketbalistická verze 22,5" rámu, která je určená skutečně výhradně pro obry.
Top Fuel byl ještě do předešlé generace brán jako čistokrevný XC závoďák, jenomže loni byly karty rozdány jinak a na jeho místo se posun Supercaliber a z Top Fuelu se tak stala dnes hojně používaná rychlá trailově zaměřená maratonská zbraň, která ale už míří přeci jenom na trošku jiný segment.
Když jsem loni zkoušel poprvé nového Top Fuela, ještě jsem jízdní zkušenosti se Supercaliberem neměl. Dneska je všechno jinak a musím říct, že teprve teď mi vlastně až dochází, proč se Trek rozhodl, jak se rozhodl, a udělil Top Fuelu roli, kterou mu udělil. Hned první nasednutí na TopFuel mi dává jasně najevo, že tady se bude mísit více genů, ale úplně potlačit ty XC evidentně nebylo cílem. Kokpit je rozumně nízko, dá se dát ještě níž, ale dá se i navýšit, takže si své najde jak vyšvihaný závodník, tak veteránský revmatik, který nevyhledává blízký kontakt brady s předním kolem.
Velikost rámu hodnotím skvěle, nicméně je to první XLko po dlouhé době, kde jsem si pohrával s myšlenkou posunout sedlo mírně dopředu, než běžně mám. U eLka si pamatuju, že jsem to měl opačně, škoda, že to není velikost mezi, ale to bych si už hodně vymýšlel. TopFuel je sportovec tělem i duší a možnost luxusně si na něm pozicovat těžiště tady téměř nemá hranic.
Výjezdy jsou s bikem hračka. Tedy pokud jste v zimě a na jaře neleželi u televize a nekonzumovali u toho tuny brambůrek. Bike poslouchá na slovo a srdnatě s vámi vyjede jakýkoliv kopec bez toho, abyste se s ním museli nějak prát. Pravda, odpružení pod vámi bude mírně pracovat, zejména pokud ho necháte otevřené, ale je to taková ta práce, kterou spíš uvítáte, než by vás nějak štvala nebo vědomě zpomalovala. Oproti Supercaliberu tady sice vnímám určité procento větší lenosti odpichu a okamžité akcelerace, ale není to nic, co by štvalo, spíš šetří síly a stará se o vaše pohodlí.
Na trailech a lesních cestách jsem vůbec neměl potřebu tlumič lockoutovat. Na silnici to byla ale lepší volba, aby se z biku stalo rychlejší přibližovadlo. V terénu si totiž na 2,4" široké pláště zvyknete raz dva, ale jejich hukot na silnici ničím neztlumíte, obzvlášť, když jste podobně jako já příznivci nižších tlaků.
Pokud bych měl hodnotit ovladatelnost kola a celkový pocit z jízdy v terénu a techničtějších pasážích, pak musím vyzdvihnout až neuvěřitelně nízko položenou horní rámovku, která je i přes svou poměrně velkou délku položena hluboko pod koleny a jejich operační zónou. Trek navrhl opravdu hodně nízké těžiště biku, které pomáhá nejenom reálně při jízdě se snadným ovládáním, ale také pocitem, který prostě nízký rám kdesi v mozku evokuje. Ano, sedlová trubka je delší, a to zejména její převis, ale opticky bike prostě působí menším dojmem, než ve skutečnosti je.
Mimochodem, po celou dobu testování jsem si nechal Minolink v pozici s položenější hlavovkou, protože si prostě myslím, že k takovému typu biku rozhodně sedne lépe. Vidlice, resp. její úhel přitom neatakuje žádné endurové hodnoty a to znamená, že je bike příjemně živý, ale přitom díky vyšším zdvihům dokáže mnohé odpustit. Sám bych sice asi preferoval v tomto případě ještě o něco nižší hlavový úhel, ale kdo si pamatuje geometrii předchozí generace tohoto modelu, bude s tou novou vzhledem k novým trailovým genům nadšený.
Tady si dovolím ještě malou odbočku týkající se zdvihů. 120 vpředu a 115 vzadu jsou přesně hodnoty, které spadají ještě do kategorie "můžebýtzávodní". Osobně si myslím, že běžný uživatel téměř nepozná rozdíl mezi stovkovými zdvihy předchozího Top Fuela a těmito zvýšenými, ale co pozná určitě, je výrazný rozdíl v použité geometrii a ovládání biku, kterému navíc dává ještě o poznání šírší možnosti sériově osazená teleskopka.
Vím, že XCéčkaři řeší každý gram a rozhodnutí dát si na kolo komponent, který přidá 270g, je pro ně mnohdy téměř smrtící otázkou, ale z vlastní zkušenosti musím říct, že na většině testovacích XC okruhů se podle mě najde místo, kde ztracené sekundy kvůli tomu, že musíte vézt těžší bike, hravě smažete výrazně rychlejšími průjezdy technických pasáží, které byste s pevnou sedllovkou dávali na buď na hranici svých možností, nebo s respektem pomaleji a na jistotu.
Už jsem to tu okrajově zmínil, takže část teď zopakuju. Nový Top Fuel je výrazně pohodlnější než jeho předchůdce a může za to několik samostatných faktorů. Prvním z nich jsou vyšší zdvihy. Druhým z nich jsou širší pláště (2,4") a třetím, lehce opomíjeným, je nové sedlo s velkou dírou Bontrager Montrose Elite. Byl jsem na něj hodně zvědavý, obzvlášť když jsem zde měl relativně úzký fit jen 138 mm, ale musím říct, že tohle sedlo mi stoprocentně sedlo. Není ani příliš krátké, ani příliš dlouhé, pozici jsem si na něm našel okamžitě a ani na delším švihu nebyl problém s tím, že by někde nepříjemně tlačilo. Prostě za mě velký palec nahoru a to předpokládám, že ve verzi s titanovými ližinami ani moc neváží.
K dalším komponentům osazeným na kole nemám větší výtky, tedy až na jednu, a to, že pamatuju doby, kdy jsme na druhé nejvyšší karbonové specifikaci 9.8 vídali přeci jenom vyšší verze řadících komponentů, navíc za dostupnější ceny, jenomže doba se změnila, a pokud se dnes podíváme na cenotvorbu prémiové konkurence, pak musíme konstatovat, že Trek stále patří k tomu lepšímu v poměru výbava/cena. Ostatně musím pochválit karbonové výplety s jemným cvakem zadní náby nebo zcela předělanou výborně ergonomickou páčku teleskopické sedlovky, kterou Bontrager nachystal nově na letošní modely.
Letos jsem měl jedinečnou možnost svézt se v poměrně krátkém časovém intervalu na kompletní trojici karbonových nízko a středně zdvihových fullů a musím říct, ža každý z nich má něco do sebe a rozhodně si dokáže najít svého majitele. Jelikož sám osobně nepatřím mezi XC závodníky, občas si střihnu na pohodu nějaký ten maratonek a většinu času trávím v lese na trailech, moje vlastní volba by byl bike třetí v řadě, o kterém dneska nepadla ani zmínka, a to Fuel EX.
Úplně vidím ale sportovněji založené jedince s ambicemi na první stovku v Kole pro život, jak řeší, jestli Supercaliber, nebo TopFuel. Za sebe bych k tomu měl takovou jednoduchou poučku. Jestli jste odkojeni hardtailem a občas ho volíte raději než fulla, tak běžte do Supercalibera. Jestli naopak preferujete pohodlí a pár deka nadváhy vám nedělá žádný problém, tak vsaďte na Top Fuela. Nezamknete ho sice tak dokonale jako Supercalibera a nebude tak lehký, ale dostanete univerzálnější bike, se kterým se dostanete v rámci všich možností dál a pohodověji.
Nechci se rozhodně pouštět do nějakého srovnání, jaký bike je lepší a proč, protože to může být pro každého nastaveno jinak. Top Fuel podle mě v rámci této nové generace jednoznačně dostal výrazně širší zákaznickou skupinu díky své větší univerzálnosti, a přitom mu zůstalo hodně ze závodních předpokladů a genů, a to jak na X-country, tak maratony.
Trek nastavil v tomto případě cenovku celkem rozumně vzhledem k použitým komponentům. Tak, jak ho vidíte, ho můžete mít za 144 990,- Kč. Základní model 9.7 přitom startuje již na 104 990,- Kč, oproti tomu 9.9 začínají na 239 990,- Kč a s Project One verzí se dokážete dostat i nad tři sta.
Kompletní informace o aktuální nabídce modelů najdete na plně lokalizovaných stránkách www.trekbikes.com.
Americký Trek se letos rozhodl, že dá brouka do hlavy všem, kteří to se silniční cyklistikou myslí opravdu vážně. Po loňském představení nové aero silničky Madone tak letos přišla na řadu ještě…
Celý článek…Čeká vás především kvalitní horský trénink ve společnosti závodníků profi pelotonu. A také semináře, péče špičkových techniků, fyzioterapeutů a masérů, sauna, dobré a zdravé jídlo. Prostě top…
Celý článek…Jeden z nejnáročnějších a nejprestižnějších etapových závodů horských kol na světě – Cape Epic se... Příspěvek Jak se plní sny. Aneta Hovorková míří na Cape Epic pochází z Dámynakole.cz
Celý článek…Před pár dny byla při pietním aktu uctěna památka 18leté švýcarské cyklistky Muriel Furrer, která...…
Celý článek…Krásné a funkční. To je nový model Orbea Diem, s nímž budete ve městě za bohy...
Celý článek…Zcela nové Turbo Porto je více než jen nejužitečnější a nejvýkonnější nákladní elektrokolo ve své kategorii. Je pečlivě zpracováno tak, aby bylo nejvýkonnějším, nejpropracovanějším a nejkrásnějším…
Celý článek…
To bych ani nerekl, ze byl Trek jeden z prvnich, kteri predstavili xc/trail koncept. Mam doma Konu Hei Hei deluxe z r. 2017 a povazte: zdvihy 120/100, hlava 68,5, riditka prumeru 35, rafky vnitrni sirky 29 mm, teleskopka... a to je r. 2017. Pak dlouho nic. Pak Spesl Epic Evo, v zapeti Scott Spark v ne-RC verzi a az ted Top Fuel😉.
odpověz na tento komentář