Test: Tretry fi'zi:k M4 B

Typ M4 B je v hierarchii společnosti nesoucí ve svém názvu netradičně diakritické a interpunkční znaménko na druhém místě. Tedy pokud se podíváme do katalogů treter pro MTB, těch silničních nabízí fi'zi:k o něco více. Vzhledem k mým dobrým zkušenostem s italskými produkty jsem se nebál s botami vyrazit rovnou do závodů. Jaké to bylo?

První, co na tretře zaujme, je její jednoduchý design. Zapínání tvoří pouze jedno kolečko technologie BOA, u ostatních výrobců vidíme nejčastěji kolečka dvě. Důvodem je, aby si jezdec mohl botu na nohu lépe utáhnout. Takže vznikla první otázka, jestli bude jediné kolečko stačit. Tretra je alespoň dle katalogu k dostání pouze v černé barvě. Podrážku tvoří směsice karbonu a tvrzeného plastu, nutno podotknout, že není tak tvrdá jako u opravdu závodních bot, ale pocitově příliš velký rozdíl cítit není. Z ní pak vystupuje skromný, gumový, červeně probarvený vzorek, jenž slouží jezdci na oporu při chůzi. Je podobně minimalistický jako zbytek boty, takže na váze příliš nepřidá. Povrch tretry je matný, tvoří ho pogumovaný materiál výrobcem pojmenovaný "microtex". Zajímavá je vnitřní vložka, která je pod oblastí, kde chodidlo šlape na pedál, zesílena. Je to kvůli cyklistovu pohodlí. Udávaná váha tretry je ve velikosti 42,5 pouhých 335 gramů, opravdu nebude lehké najít lehčí botu.

Elegantní design je patrný nejen z pohledu shora.

Takto je podrážka opotřebená asi po 400 kilometrech v botách. 

Po krátkém vyzkoušení, kdy jsem zjistil, že číslování fi'zi:ku je standardní a velikost 42 mi sedí, jsem se rozhodl, že nebudu otálet a vyzkouším je rovnou na náročné trati Krále Šumavy. Nebyl jsem zklamán, boty mě rozhodně nezpomalovaly. Dotažení pomocí jednoho kolečka není žádný velký problém a lze si botu nastavit dle libosti, žádný hendikep oproti jiným systémům jsem nenašel. Rozdíl od celokarbonové podrážky jsem nepoznal, přenos energie do pedálů byl obstojný. Po projetí tamějších legendárních brodů boty rychle uschly a ani se mi v nich nohy nepařily, neboť materiál slušně dýchá a je odvětraný. Po dojezdu jsem měl sice levé chodidlo v jednom místě malinko nateklé, ale nejednalo se o nic zásadního, možná by stejný výsledek přineslo i použití starých vyšlapaných bot.

V Mostě jsem kvůli přetrženému řetězu musel vystoupat na Hněvín pěšky, tam se ukázala první slabina obuvi. Po kilometrové chůzi do kopce jsem měl na své pravé achilovce otlačené místo, noha nebyla ještě úplně zvyklá na tretru.

Stokilometrový Malevil Cup ukázal, že v balení k botám něco chybí. Jsou to kovové kolíky pod špičku. Vzhledem k tomu, že na trati je pár velmi prudkých pasáží, kde se občas nelze vyvarovat chůzi, je potřeba mít v botách dobrou oporu. Hlavně pod špičkami, které nejvíce zabírají. Tu jsem necítil, kolo do kopce jsem tak tlačil ještě s větším odporem. Bohužel gumový vzorek se v tomto terénu ukázal jako nedostatečný, na chůzi rovinatým terénem samozřejmě stačí.

Vložka je speciálně vyztužena.

Tretry mají opravdu minimalistický vzhled.

Boty po několikanásobném použití nevykazují žádné výrazné známky opotřebení, i podrážka, která bývá i po krátké chůzi po kamenech často odřená, si víceméně drží původní vzhled. Trochu se odírá pogumování špičky boty, které se nachází v místě, kterým fotbalisté kopou do míče tzv. bodlem. Jedno ze stahovacích koleček má asi kvůli zanesení trochu těžší chod, ale nijak to neomezuje manipulaci.

Celkově mohu tretry hodnotit pozitivně, pro sportovní až závodní účely jsou naprosto dostačující. Navíc s nimi mezi kamarády uděláte hodně parády, svým jednoduchým designem elegantně ozdobí vaší vysekanou nožku. Za slušnou cenu okolo 5400 korun dostanete opravdu kvalitní produkt, se kterým budete spokojení. Tretry jsou lehounké a pomaleji kvůli nim rozhodně nepojedete. 

Můžeme vyrazit.

Prodejce najdete na webu oficiálního dovozce Progresscycle

Více fotografií