TEST: Yeti SB 100 - působivý chameleon

Stává se už téměř nepsaným pravidlem, že na přelomu roku testujeme nějaký bike od Yeti. Díky tomu máme možnost vyzkoušet si na něm jak zamrzlé lesní traily, tak zasněžené polní pláně a ne jinak tomu bylo letos, resp. loni.

SB stovka patří mezi nejnovější generaci novinek, které tahle americká značka představovala světu postupně od konce loňského léta. Mimochodem, právě eSBé stovka byl hodně očekávaný bike, protože Yeti se v minulosti více soustředilo na vyšší zdvihy a XC raketu docela dost dlouho opomíjelo.

Čekání na novou generaci se ale vyplatilo. V Yeti se totiž rozhodli, že svůj nový bike udělají tak trochu jinak, po svém a po americku.

Stručně řečeno vzali svůj lety prověřený systém zadního odpružení Switch Infinity, upravili ho pro co nejnižší váhu a minimalistickou potřebu zdvihu 100 mm a obalili karbonovým rámem, který v ničem nezapře aktuální designový styl značky. Samotný systém virtuálního spodního čepu je navíc naprosto skryt oku bikerovu díky zadnímu plastovému blatníčku, který zcela zamezuje vnikání nečistot do systému. Konstrukčně a designově nijak výrazný prvek, ale z praktického hlediska, zejména v sychravém počasí, velice praktická záležitost. Druhý detail, který mě na kole bavil, a který jsem dosud jinde neviděl, je sloučení dvojice bovdenů vystupujících ve stejném místě z rámu do jedné plastové flexi trubičky, která připomíná tu elektrikářskou zatavovací. Spolu s optimální délkou bovdenů a hadic tak působí přední část před řídítky uklizeně bez zbytečných propletenců desítek centimetrů navíc. Jak říkám, v detailech je síla a tady ji nalézáme na více místech.

Z pohledu designu zde najdeme výhradně oválné trubky, čisté linie a přechody bez jediné hrany a to všechno v typických barvách Yeti, slušné váze a s cenovkami, odpovídajícími kultovnosti značky.

Tolik ve stručnosti, ale pojďme se teď mrknout na tenhle bike poněkud podrobněji. V čem především se odlišuje od tradiční konkurence? Tak zkušení bikeři jistě zbystří, když prozradím, že řeč bude o koncepci geometrie. Ta totiž dává tomuto kolu osobitý charakter, který z něj dělá zmiňovaného chameleona.

Konstruktéři se totiž rozhodli, že tenhle bike posunou, co se geometrie týká, na hranici XC a trailové kategorie. Všemu vévodí hodně položená hlavovka (67,8°), která spolu s prodlouženým reachem (452 mm vel. L) a středně dlouhou zadní stavbou (437 mm) dává kolu nadprůměrnou stabilitu a zábavnost. Nebudete se tak určitě divit ani tomu, že zde vedle klasického XC zadního zdvihu 100 mm dostanete 120mm vidlici a ve všech nabízených kitech také teleskopickou sedlovku.

Není základ jako základ

Testované Yeti jsme měli k dispozici v nejlevnějším základním provední. Tohle označení je ale pochopitelně trochu zavádějící, protože tam kde Yeti se svou výbavou a cenou začíná, tam mnozí jíní končí, nebo se ani nedostanou.

Yeti nabízí dvě verze tohoto rámu, z nichž zde najdeme tu levnější z méně ušlechtilého karbonu označeného jako C series, přičemž na dražších modelech můžete mít jeho High Modulus verzi Turq, ovšem tu neseženete pod dvě stě tisíc.

Pohon zde spočívá v kompletním Sramu GX Eagle, který tu najdete ve verzi s třicetizubovým převodníkem, což pro většinu krossařů bude znamenat investici do většího převodníku. Ze sady GX zde najdeme i origo kované kliky, které svou tuhostí sice nikoho neurazí, ale jejich hmotnost na XC teda nic moc. Ale dobrá, úlitba základní specifikaci někde být musí...

Odpružení naopak mezi základní rozhodně nepatří a je sympatické, že na něm se Yeti šetřit nerozhodlo. Najdeme tu totiž kompletní Fox ve Factory černém provedení, a to jak u nové vidlice Float 34 SC, tak u DPS tlumiče. Za tohle rozhodně palec nahoru, stejně tak jako za teleskopku ze stejné modelové řady, zakončenou custom sedlem WTB Volt s vlisovaným logem Yeti na vrchní části a lakovanými ližinami v barvě rámu.

Kompromis v osazení je pak zvolený u zapletených kol. Yeti se tady sice nepouští do úplně noname hry, naopak. Zvoleny byly výplety od švýcarského DT Swiss, ovšem pouze v dostupnějším provedení M1900 s ráfky v šířce 25 mm. Ovšem co stojí za zmínku, jsou pláště. Tady totiž Yeti popustilo uzdu své fantazii a nedbaje XC označení biku kdesi v katalogu zvolilo drsňáskou kombiaci Maxxis Minion DHF vpředu a Maxxis Aggressor vzadu, v obou případech v rozměru 29x2,3".

Kokpit pak Yeti poskládalo z hliníkových komponentů Race Face Ride a Aefect s tím, že zde pro změnu obočí všech zarytých XC bikerů zdvihne pouze padesátimilimetrový představec, za který by se nemuselo stydět nejedno enduro.

Takže jak se vám líbí tenhle základní setup? Že není úplně crosscoutry je jasné na první pohled, stejně tak jako to, že dosáhnout s těmito plášti superlight hmotnosti je zcela nereálné. Přesto v eLku bez pedálů váží tahle hračka 13,06 kg, což není rozhodně nějak extra moc, když vememe v potaz 400 g navíc na sedlovce a minimálně tak 600 g na pláštích oproti běžným XC strojům.

Porovnání s konkurencí

S jakou konkurencí tenhle bike porovnávat, je asi každému jasné. Vybrali jsme soky výhradně od amerických značek Pivot, Santa Cruz a Intense a sami se můžete podívat na to, jak si vzájemně vedou. Dlužno podotknout, že Pivot zde zastupuje ještě starší koncepce rámu Mach, která na svůj update novodobou verzí geometrie stále čeká.

	Yeti SB100 GX	Intense Snyper XC	Santa Cruz Tallboy	Pivot Mach 429
cena	153 000,- Kč,- Kč	cca 120 000,- Kč	123 490,- Kč	rám 86 000,- Kč
rám	Carbon series	Monocoque UD Carbon	Karbon C	Advanced Composite
vidlice	Fox Float 34 ST Performance	Fox Float 32 ST Performance	Fox Rhythm 34
tlumič	Fox Float DPS Performance	Fox Float DPS Performance	Fox Float Performance DPS	Fox Float Factory DPS
zdvih p./z.	120/100 mm	100/100 mm	120/110 mm	120/100 mm
systém odpružení	virtuál Infinity Switch	virtuál	virtuál VPP	virtuál DW Link
výbava	Sram GX Eagle, DT Swiss, WTB, Race Face	SRAM GX Eagle,Shimano, WTB	Sram NX Eagle, Race Face, Santa Cruz
kola	DT Swiss M 1900 25 mm, Maxxis Minion DHF EXO TR 29x2,3", Maxxis Aggressor EXO TR 29x2,3"	DT Swiss M 1900 25 mm, Maxxis Rekon 29x2,25"	Race Face AR Offset 27, DT Swiss 370 boost, Maxxis Minion DHF/ Crossmark 29x2,3"
brzdy	Sram Guide R 180/160 mm	Shimano XT Centerlock 160/160 mm	SRAM Level T 180/180 mm
sedlovka	Fox Transfer	Kindshock Carbon LEV Ci	Rock Shox Reverb Stealth
reach	452 mm	468 mm	450 mm	427 mm
stack	627 mm	584 mm	603 MM	626 mm
úhel hlav.	67,8°	67,5°	68°	69,3°
úhel sedl.	74,1°	74°	73°	72,25°
délka z.st.	437,2 mm	439 mm	432 mm	448 mm

V sedle i před a za ním

Když jsem si SB100 přebíral do testu koncem loňského roku, měl jsem o ní toho už dost nastudováno, takže jsem byl připravený na to, že nejde o úplně ryzí XC model. Přece jenom jsem si ale v duchu říkal, že přeci nemůže být tak jiná a tak návyková. Vždyť má vzadu pořád jenom deset centimetrů zdvihu a s nimi se sice dá sehrát velké divadlo, ale enduro bike na nich nepostavíte, ani kdybyste se na hlavu postavili :-).

Hned první nasednutí a našlápnutí do pedálů ve mně však evokuje úplně jiné pocity, než které si pamatuju z biků jako Scalpel, Epic nebo Spark. Cože? Tohle má být stovkový XC bike? Tak to ani náhodou. Uvelebuji se v sedle, nastavuju prostřední polohu tlumiče a vyrážím otestovat stoupací schopnosti tohodle biku. Posed je o hodně pohodlnější, než jsem čekal. Nemám problém s nastavením mé výšky sedla, přesto si v duchu pohrávám s otázkou, jaké by to asi bylo na XLku? eLková velikost se pro mne totiž v posledních letech stává pomalu minoritní volbou, protože většina výrobců pro mých 189 cm už rovnou doporučuje největší velikost nebo alibisticky dává ke zvážení obě z výše jmenovaných.

V každém případě, kraťoučký představec spolu se 760 mm širokými řídítky a hodně položenou vidlicí dává prostor pro mnoho otázek. Tu první, zdali se nebude příliš kolo stavět na zadní, si zodpovídám vzápětí. Nebude. Dokonce je až k nevíře, jak si bike dokáže poradit ve výjezdu nejenom s kořeny a mokrým listím, ale především se strmým stoupákem. Tlumič navíc požírá jen ty nerovnosti, které brání plynulé jízdě a nijak zbytečně neubírá jezdcovu energii. V tomhle ohledu musím s respektem Yeti pochválit, jak se popasovalo s veledůležitými výjezdovými schopnosti biku.

Jak se s bikem začínám sžívat, musím přiznat, že se mi jeho chameleonství začíná líbit čím dál víc. První, na co velice rychle zapomínám, je vyšší hmotnost. Ono vlastně nejde o až tak těžký bike, ale přeci jenom od kultovního XC biku nečekáte váhu 13 kg. Jeho schopnosti a projev ale dokáží váhu mistrně kamuflovat, až si říkám, jestli váha nekecá.

Poté, co se vyšplhám na kopec, mají se začít zodpovídat mé otázky týkající se sjezdových schopností biku. Tady už mám jistá očekávání a na pochybách o jejich oprávněnosti mě rozhodně nenechávají ani obuté pláště. Mimochodem, Miniona DHF jezdím dost často i na kolech s výrazně větším zdvihem a je jenom hodně málo věcí, které bych mu chtěl vytýkat.

Lehké první seznámení s kolem řeším protáhnutím pár zatáčkami v borůvčí a následným rozbitějším kořenovým intermezzem, které mi připomene, že jsem neudělal asi úplně chybu, když jsem zadní plášť záměrně nabombil na skoro 3 bary. Jasně, psychicky si tím vědomě snižuju grip zadní gumy i pár centimetrů pocitového zdvihu, ale kdo by chtěl v tom blátě a sněhu řešit uprostřed lesa defekt? Na kořenech si přesto několikrát v duchu říkám - tak teď, to jsem musel prorazit. Neprorazil.

Bike se pod vámi strašně snadno vrhá nejenom do zatáček ať už těch klopených, nebo neklopených, ale ochotně si nechá líbit i sjezdíky, nebo přeskoky pařezů či bunnyhopy, které jsou v lese plném popadaných větví denním chlebem snad pro většinu z nás. Zatímco při výjezdech přeci jenom preferuji přitažený útlum zadní vzduchové jednotky, při běžné jízdě preferuji tlumič otevřený. Zábavnosti kola to přidává na maximum a přitom jsem nezaznamenal, že by mě to nějak zvlášť omezovalo v akceleraci.

K ovládání tlumiče snad jediná připomínka. Je sice hned pod horní rámovkou, ale díky velkému slopingu je přeci jenom potřeba pro jeho ovládání větší předklon, než páčku nahmátnete. Vím, že na podobném kole páčku s dálkovým ovládáním z řídítek většina zákazníků nevyžaduje, ale jelikož mám v blahé paměti ještě jízdu na Scottu Genius a tam jsem si ji hodně oblíbil, trochu mi tady chyběla.

Jakmile teď po svátcích pořádně nasněžilo, vyrazil jsem na esbéstovce vyzkoušet známé terény i tak trochu naslepo. Přeci jenom sníh v lese mnohé záludnosti zakryje a je potřeba tak do každé zatáčky najíždět o poznání opatrněji, resp. předvídat všemožný drifting. V tomhle ohledu jsem si několikrát ověřil, jak je dobré mít hodně místa pro kolena nad rámem. Manévrovacího prostoru pro ně je zde opravdu hodně a to dává přesně v těchto situacích daleko větší pocit jistoty.

Ve sjezdech pak samozřejmě hodně pomůže teleskopická sedlovka, která dovolí maximální a snadnou změnu jezdcovy pozice. V tomhle ohledu se mi hodně líbilo, že na rozdíl od některých jiných XC biků jsem tady byl i v základní poloze uprostřed kola nikoliv více nad řídítky, resp. předním kolem. Svůj díl tady samozřejmě nese hlavně krátký představec, ale tahle kombinace přeci jenom nebývá u echt XC kol zatím úplně běžnou. Pokaždé, když o tomhle píšu, musím si vzpomenout na specificky nízko pozicovaný kokpit Járy Kulhavého na jeho Epicu. Tohle Yeti by Jarouch na XC rozhodně nerozdejchal :-).

Rozepisovat se tu o fungujících komponentech dnes záměrně nebudu. Jednak proto, že jde o osvědčené kousky, které nezklamou, jednak proto, že mnoho jízd probíhalo v teplotách kolem i pod nulou a to oleje ve vidlicích i sedlovkách nemají úplně v lásce a jejich chod se tak stává houbovitějším a pomalejším. Ve sněhu se většinou také nevyhnete pískajícím kotoučům a hodnotit, jak na ledu nefungují ani ty nejlepší směsi, nemá příliš význam. Přesto, nebo možná právě proto, mám opravdu zimní testování rád. O zábavu při něm totiž není nouze, jen to stojí o dost víc úsilí kvůli výrazně větším nárokům na oblečení a následný servis.

Závěrem

Na závěr testů se většinou pokouším jednak o nějaké doporučení, pro koho je dotyčný bike určený, jaké jsou jeho hlavní výhody a jaké naopak jeho limity. Tady bych ale začal tím, že stoprocentně splnil moje očekávání a v lecčems je možná i mírně překonal. Na jednu stranu totiž tady rozhodně nejde o XC bike, tak jak jsme na něj zvyklí. V pojetí jízdy, resp. schopnostmi provézt vás i hodně náročným terénem ovšem exceluje a to v takové míře, že se přiznám, že z kol, která jsem jezdil, nedokážu najít podobnou alternativu.

Na druhou stranu, jestliže geometrie a díky ní i můj jízdní pocit z kola rozhodně překonává svou kategorii, tak nemůžeme mluvit o nějakém echt trailbiku proto, že jakkoliv je zadní stavba hodně dobrá, chybí ji pro opravdové allmountain použítí několik centimetrů zdvihu.

Yeti SB100 bych tak asi doporučil buď technicky zdatným maratoncům, které baví závody typu Sudety nebo Trilogy nebo hobíkům, kteří neprahnou po závodění, ale přesto ročně našvihají tisíce kilometrů v terénu a nechtějí z jakéhokoliv důvodu trailbike s vyšším zdvihem.

Že není Yeti pro každého nejen díky své výlučnosti, ale také cenotvorbě, asi nemusím zdůrazňovat. Celý bike u nás seženete v této základní výbavě za 153 tisíc, a pokud byste si chtěli kolo postavit sami, pak vás samotný rám vyjde jen o padesát tisíc levněji. Všechny další otázky vám rádi zodpoví v ofiko zastoupení značky, jehož stránky najdete zde: www.yetibikes.cz.

Fotogalerie