Tomáš Slavík vletí do DH svěťáku. Čeká mě boj o přežití, říká

Už tento týden se mistr světa ve fourcrossu Tomáš Slavík představí poprvé na svěťáku ve sjezdu. V jihoafrickém Pietermaritzburgu ho čeká velká premiéra. „Bude to jeden z nejtěžších závodů mého života, boj o přežití,“ říká jezdec týmu Ghost.

Sezonu jsi začal městskýma downhillama v jižní Americe. Jaká to pro tebe byla zkušenost?
Skvělá. Od podzimu jsem se kromě fourcrossového tréninku chystal i na sjezdy, abych vydržel na kole delší dobu. Podle výsledků jsem to zvládnul celkem dobře. Během přípravy jsem zhubnul nějakých šest sedm kilo, což je docela pecka na to, když máš na těle jen šest procent tuku. Na fourcrossovém kole jsem pořád stejně rychlej, akorát s tím rozdílem, že už dokážu jet čtyřminutovou sjezdovou trať.

Mezi downhillovými specialisty ses v jižní Americe neztratil. Potěšilo tě to?
Příjemně mě to překvapilo. Už v prvním závodě v Brazílii jsem měl zaděláno na bednu, ale v kvalifikaci mi bouchlo zadní kolo a spadnul jsem, takže jsem závod nedokončil. Pak jsem skončil třetí v Chile.

Redbull Valparaiso Cerro Abajo v Chile - Datel tam skončil třetí

Je to velká divočina?
Je to brutální. Jednou mi pod kolo vletěl pes, v tréninku zase mladá holka, která odletěla snad deset metrů pryč. Bylo velké štěstí, že se jí nic nestalo. Styl závodu je šílenej, no controll, nikdo to tam neřeší. Ta holčina najednou z ničeho nic vyběhla, když já letěl šedesátkou. Stihl jsem jen trochu přibrzdit. Člověk musí jet na absolutní hraně, ale nesmí udělat chybu, jinak je prakticky mrtvej. 

Došlo k nějakým zraněním?
Tím, že je to pro pozvaný jezdce, tak ti kluci vědí, o co jde, mají to najeté. Ale je tam pár střelců z jižní Ameriky, který to berou jakou výzvu, aby porazili jezdce ze světovýho poháru. Jezdí prakticky bez brzd. Panna, nebo orel, buď to vyjde, nebo ne. Oni jsou celkem nesmrtelní, dost toho vydržej :-) Kosti se lámou, občas nějaký otřes mozku, ale v rakvi ještě nikdo neodjel.

Chytly tě tyhle downhilly tak, že se jim budeš věnovat víc?
Určitě je jezdit budu. Ve fourcrossu už jsem získal všechny možný tituly, hledám nový výzvy a tohle je jedna z nich. Nečekal jsem, že mi to půjde tak dobře na to, že to byl jeden z prvních tak extrémních závodů v životě. Byl jsem schopen skončit třetí mezi světovými ridery, tak by mi to mohlo jít.

Zmínil jsi nové výzvy. Je jednou z nich i klasický sjezd?
Prioritou je fourcross, ale jednou z těch dalších výzev je i sjezd. Vloni bylo tou výzvou organizování závodu JBC 4X Revelation v Jablonci. Letos ho budu dělat znovu, ale se sjezdem počítám taky. Lákají mě nové věci.

Tomáš Slavík ryby miluje, nedávno chytil i zlatou....

Vletěl jsi do toho hodně zostra.
To je fakt, teď mě na svěťáku v Jihoafrické republice čeká křest ohněm. Nebude to procházka růžovou zahradou, ale čistokrevnej boj o přežití. Je to fyzicky nejnáročnější trať a uvidíme, jak se s tím poperu.

Jsi na to fyzicky připraven?
Snad jo. Čtyři minuty už dokážu jet naplno, ale není v mých možnostech nahnat všechno za půl roku, když to ortodoxní sjezdaři dělají patnáct let. 

A psychicky?
Vím, že to bude jeden z mých nejtěžších závodů. Svěťák není jen o fyzičce, ale taky o zkušenostech, který já bohužel nemám. 

S technikou se taky pereš?
Je to trochu jiný než při fourcrossu. Jde o to se poskládat na celoodpružený kolo, využít ho na sto procent. Ale makal jsem na tom poctivě. Trénoval jsem u nás a ještě přes měsíc v Chile. Uvidíme, jak to dokážu zrealizovat.

Jaký jsi zaznamenal reakce od sjezdařů?
Čekal jsem, že se budou smát a mít kecy, ale třeba Mike Hannah, se kterým jsem hodně jezdil v jižní Americe, je rád a těší se na mě. Stejně Filip Polc. Říkali: pokud to nevyzkoušíš, nikdy nebudeš vědět, jak na tom jsi.

Troufáš si odhadnout, na co při své DH premiéře máš?
Můžu jen překvapit, nikdo ode mě nic nečeká. Budu rád, když se kvalifikuju. To znamená TOP 80. Kdybych se dostal do první padesátky, je to super. Vždyť z českých jezdců se tam dostává za posledních pět let jen Matěj Charvát. Uvidíme, co dokážu po půl roce na sjezdovém kole já.

Kolik závodů ve sjezdu plánuješ?
Dva svěťáky, celkem asi sedm startů včetně českého poháru. 

Poslední dobou je hodně na vzestupu Enduro. Oslovila tě tahle disciplína?
Absolutně ne, nic mi to neříká. Je to boom mezi všemi, ale já tomu na chuť nepřišel. Já si Enduro moc rád dám, když jedu s kamarádama v lese. Dřív jsme tomu říkali klasický horský kolo, teď už je to Enduro. Nenašel jsem na tom nic zajímavého. Byl jsem se podívat i na pár závodech v jižní Americe a nebralo mě to. Bylo tam asi 80 závodníků a 20 diváků. Pro diváky tahle disciplína není. Sedět šest hodin na kole a soutěžit sám se sebou... Nepřišel jsem tomu na chuť.

Jak jsi spokojený s koly Ghost, která teď sedláš?
Jo, po téhle stránce mám super podmínky. Dostávám i na testy různé prototypy, které ještě nespatřily světlo světa. Podílím se i na vývoji a přesně tohle mě vždycky lákalo. Momentálně mám doma asi sedm kol značky Ghost, od všeho něco.