Trenér Karel Martinek o Ondřeji Cinkovi: pracuje se s ním úžasně, chce jen vítězství

Možná Karlovu tvář znáte ze závodů, možná jste k němu v letech, kdy působil v Praze ve sportovním centru Casri, docházeli na zátěžové testy. Jestli ho ale neznáte vůbec, dovolte nám, abychom vám představili Karla Martinka, předního českého trenéra cyklistů. Jestli vás zajímá, které sportovce má na starost, tak jsou to hlavně čeští bikeři v čele s Martinem Stoškem, Jitku Čábelickou, a hlavně Ondrou Cinkem, kterému se v tomto rozhovoru budeme věnovat nejvíce.

Rozhovor vznikal jeden den před sobotním závodem na mistrovství světa, kterému se tedy zde nevěnujeme...

Karel Martinek v roce 2008 na Crocodile Trophy...

Karle, od kdy Ondru Cinka vnímáš?
Kdybych to měl vzít úplně od začátku: Ondru znám od jeho patnácti let, když jezdil ve Stupně a ke mně jezdili s Jardou Rybou na zátěžové testy. I v té době byl fyziologicky odlišnej od své věkové skupiny a jeho testy v podstatě každej rok ukazovaly, že bude patřit ke špičce. To se postupně potvrzovalo, začal jezdit za českou Meridu, pak se dostal do hlavní mezinárodní Meridy. V té době jsem s ním byl ale v kontaktu jenom přes ty testy. 

Dnes Ondra patří k bikové špičce…
Ondra už měl před, v podstatě nuceným odchodem na silnici, jako junior, třiadvacítkář a samozřejmě i v chlapech super výsledky. Pak musel ale nechtěně jít na silnici a tam ukázal, že má obrovské předpoklady. Neměl problém s kratšími kopci, měl relativně dobrou časovku. Když se pak vrátil po Tour de France, věřím, že kdyby se k němu v týmu chovali jako k závodníkovi, a ne jako ke stroji na výsledky, nevracel by se na biky. Bohužel ho ale zlikvidovali, nezajímal je jako člověk, chtěli jen výsledky a když to nejde, tak si běž…Všichni jsme viděli, že se potom postupně na bikách začal znovu pohybovat vepředu, ale ten letošní rok je někde úplně jinde a k té špičce patří.

Karel Martinek a Ondřejova žena Pavlína v cíli premiérového MS v short tracku, kde Ondra dojel čtvrtý...

Čím je to dané?
Je to kluk, kterej to má v hlavě srovnaný. Nechce nic jiného než vítězství. Za druhé není jen závodní typ, ale i tréninkový. Když netrénuje na 100, tak trénuje na 110 %. Má čistou hlavu, to znamená, že i špatnej výsledek ho motivuje k další práci. To třeba teď dokázala olympiáda. V hlavě to pro závodníka musí být strašný, Ondra měl medaili nadosah, výkon na ni měl, ale dopadlo to tak, jak to dopadlo. Druhej den mi ovšem zavolal a řekl, jedeme dál, chci být mistrem světa! Za to ho obdivuji. Z mého pohledu není výsledek zapříčiněn tím, jak jede na kole, ale je to mozaika, kde se střípky dávají dohromady.

Můžeš to ještě rozvést?
Další věcí jsou předpoklady, to je dnes zásadní, kdyby je neměl, tak bychom ani žádný rozhovor o něm neuskutečňovali.

Další věcí je, že jsme se poslední tři roky naučili zařazovat posilovnu. Dřív nám brala tréninkové hodiny na kole. V loňském roce si ale Ondra našel nového kondičního trenéra, naučil se s ním pracovat, přešlo se k dynamickému cvičení, a to si tak skvěle sedlo, že my můžeme i s posilovnou kvalitně trénovat na kole. Teď cvičení zařazujeme v průběhu celého roku, a i to dělá konečný výsledek. Zkrátka se nám takhle ta mozaika postupně skládá.

Dokázal, že dnes je někde jinde a minimálně od české špičky je úplně ustřelenej. 

Jak se Ondrou pracuje?
Musím ho jen chválit, pracuje se s ním úžasně. Je zkušenej a hlavně se velmi dobře zná.

"Karlos" na trati fandí další své svěřenkyni Jitce Čábelické...

Tak nějaké slabé stránky ale určitě má...
Jedinou jeho nevýhodou je, že když něco nefunguje, je strašně nervózní, vytáčí ho to. Stačí třeba, že jede jiný watty. On si potřebuje v tréninku dát nějakej ten KOM, aby věděl, že výkon tam je. Jakmile něco nefunguje ve spolupráci s čímkoli, tak ho to žere. Další věcí je, že když je člověk dobrej, začíná zajímat i lidi mimo cyklistiku – sponzory. Což znamená, že má spoustu povinností, které nás tlačí tréninkově do minusu nebo není tolik času na regeneraci. 

Jak často jste v kontaktu?
Asi denně, Ondra není typ, který by mi psal, radši zavolá. Takže když ne denně, tak minimálně 8x v týdnu. 😊 Navíc bydlíme kousek od sebe, často se navštěvujeme, pokecáme u kafe. On má rád to kafíčko a já samozřejmě taky. Ten kontakt je strašně důležitej.

Kolika lidem se věnuješ?
Teď to nevím přesně, ale mezi ty hlavní patří Martin Stošek, Jíťa Čábelická, Ondra Cink, pomáhám i Pepovi Jelínkovi, dřív jsem se věnoval Honzovi Škarnitzlovi a Terce Huříkové, která byla jako naše čtvrté dítě, pak ještě Tomáš Višňovský. Lidí mám teď dohromady asi 7, časově je to dost náročný, je to o občasném setkání. Myslím si, že jsem takovým typickým trenérem, který se stará o výkonnostní rozvoj. Před závodem mu řeknu, ať si najede stopu, ale on si ji musí najít sám. Nejsem bývalý závodník, pro mě to ale není důležitý.

Trenér Martinek s Martinem Stoškem, dalším veleúspěšným českým bikerem...

Z tvého portfolia lidí, které trénuješ, řekl bys, že je Ondra nějak výjimečný?
Takhle bych to asi neřekl. On je hlavně slušnej kluk, kterej když zavolá, zeptá se jestli neruší. Jsme si hlavně lidsky blízcí. K člověku potřebuje najít vztah. To, když se povede, znamená to vše. Řešíme spolu vše. Moje práce je hlavně o důvěře. Myslím si, že nejhorší v téhle práci je, když člověk lže.

Jak s Ondrou řešíte tréninkový plán.
Napíšu mu určitý plán a on už si ho odtrénuje. Neřešíme ani, jestli má před závody. Dává mi to impulz v tom, že sám sobě rozumí, spíš ho musím krotit. Fascinuje mě, že odtrénuje vše na 100 % a buď tam je něco navíc, a když ne, vím, že něco není dobře. To je úžasný, ne? Spousta lidí trénuje tak, že na to v danou chvíli nemají, chtějí si ale dokázat, že ano. To je ovšem špatně. Místo rozvoje je to popraví.

Jak se díváš na Ondrovo taktické pojetí závodu?
Spousta lidí mu vyčítá, že začne závod a on hned jede. Jenže on to má v sobě, on chce závodit, takhle jezdí už od žáků. Dřív jsem nad tím trochu polemizoval, ale pro něj je to trénink, díky jeho taktickému pojetí se adaptuje na ty nejvyšší intenzity. Zaznělo to i při short tracku, že kdyby začal později, mohl mít medaili, ale podal tak skvělej výkon, kterej ho sice stál síly, ale kdyby čekal ještě o chvilku déle, nemusel tam vůbec být. Říkat mu něco, jako že je to netaktický, nemá smysl.

Ondra přeci jen stále ztrácí v technice…
Řekl bych, že už to nemá takový vliv jako dřív, spíš bych řekl, že vliv má to, že mu někdy zkrátka dojde. Něco jinýho je ale v těch technických náročných pasážích, ten Flückiger je zkrátka blázen a tam samozřejmě Ondra ztrácí.

A je něco, co Ondrovi chybí, v čem by potřeboval přidat
Trochu slabinu má v absolutním maximálním výkonu a ve sprintu. Když pojede ve skupině tří lidí, je to problém. Proto se to snaží vždycky rozervat. Řekl bych, že do kariéry mu pomohl short track, to ho totiž nutí jet v absolutních rychlostech.

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Ondřej Cink (@ondrejcink)

Hovořil jsi o tom, že u nás je za Ondrou dost velká díra. Proč?
Každý z nás by chtěl být mistrem světa nebo profesorem, výborným chirurgem…, jen málokdo na to ale má. Hloupý pak je, že když dětem ve čtrnácti říkáme, že tím vším budou. V určitém období je potřeba říct, co je teď důležité. Osobně si myslím, že i z průměrného vytrvalostního sportovce může být výborný cyklista, běžec. Musí to mít ale nějakou hlavu a patu. Je to hlavně o práci. Nemůžeme jim mazat med kolem pusy. Důležité je říct: Asi nebudeš mistra světa, ovšem můžeš být výborným cyklistou. Těm, co se to pak nepovede, položí je to.

Hlavním problémem je, že je u nás obrovská úmrtnost lidí. Na startu žáčků je 100 lidí, najednou se přejde do juniorů a je jich sotva půlka. Pak se přejde dál a my máme na startu mistrovství světa 3 juniory a 2 juniorky. Nemůžeme být jako Francouzi a Švýcaři, ti mají výhody oproti nám třeba i geografické, nebo v technice, na druhou stranu o tom to není. Nemáme tu v Čechách týmy, které by byly schopné vzít si pak lidi do starších kategorií a postarat se o ně. I když jsou relativně dobří, místo tu pro ně není. Úmrtnost je zkrátka obrovská.

Taky si myslím, že minimálně do kadetů má člověk jezdit vše – cyklokros, biky, silnici a třeba i dráhu. Naopak od juniorů by se to mělo rozhodnout.