Trošku jsem se projel, říká o svých 320 km v lockdownu Kuba Vlček

Po vyhlašování výsledku naší výzvy, kdy bylo úkolem účastníku najezdit co nejvíce kilometrů po katastru své obce, jste se dozvěděli, že zvítězil Jakub Vlček. Byla by to pro naše čtenáře poněkud suchá informace, když uvážíme, jak netradičním sportovcem je tento pivovarník z Českých Budějovic. Považuje se hlavně za horolezce, díky čemuž ale vyniká schopností se pohybovat bez velkých přestávek po celé dny, když zdolává vrcholy vyhlášené svou obtížností. Bez speciálního tréninku si tak střihne ultra dálkové závody. Vítězných 320 kilometrů tak pro něj bylo docela prostým tréninkem, byť přiznává, že to bral jako výzvu. Při pokusu ho nezastavilo ani sněžení. 

Jak ses dozvěděl o výzvě?

O soutěži jsem se dozvěděl až v úterý po uzávěrce od lidí, kteří mtbs.cz čtou pravidelněji. Idea projet všechny ulice v Českých Budějovicích na mě přišla v podstatě hned, jak se vyhlásilo pravidlo o omezení pohybu. Čekal jsem na vhodné počasí, ale vyšlo to nakonec až poslední sobotu uzávěry – 20. března, kdy naopak bylo nejhůř – sněžilo.

Pivovarník Jakub Vlček...

Jaké jsi zvolil kolo a jak jsi plánoval trasu? Zahrnul jsi do ní i některé úseky terénem, nebo se všechno odehrávalo po „oficiálních“ ulicích?

Plánování bylo poněkud složité, neboť jsem si trasu poctivě naklikal v několika editorech jako mapy.cz nebo bikemapa, ale konečný soubor byl pro uložení do GPS příliš veliký, a tak jsem ho musel rozdělit na 10 menších. Problém v při ježdění nastal v momentech, kde se křížily jednotlivé trasy, kdy mě kurzor navedl na jinou část mého plánu.

Dobrou vychytávkou bylo plánování trasy vůči přednostem zprava. Všude, kde to šlo, jsem zatáčel jenom doprava, díky čemuž jsem nemusel tolik brzdit.

Původně jsem chtěl jet na silničce, která má lepší akceleraci, ale brzy jsem se kvůli počasí vrátil domů a přesedlal na bike, který se v podmínkách osvědčil. Nakonec jsem projížděl i po cestách v zahrádkářských kolonií, kde bych na silničce ani neprojel.

Pokus trval od 5:30 v sobotu do nedělních skoro dvou hodin ráno. V sedle jsi strávil 16 hodin, ale celkově jsi na 320 kilometrů potřeboval téměř 22 hodin. Jak jsi řešil přestávky?

Jednoduše – trasu jsem si naplánoval tak, abych vždy po několika hodinách projel kolem svého domu. Vyběhl jsem si tak k sobě do čtvrtého patra, kde jsem si udělal čaj nebo ohřál oběd a vzal si čisté teplé oblečení. Za lepšího počasí bych určitě zhruba dvě až tři hodiny na přestávkách mohl ušetřit.

Motto: "Když je hezky, tak se leze. Když je hnusně, tak se jezdí na kole."

Podpořili tě během jízdy nějací kámoši?

Plánoval jsem to, ale kvůli tomu sněžnému marastu se nikdo neodvážil přidat.

Původně sis akci nazval „dvě stě ve městě“, ale nejdříve se plán navýšil na 250 km, abys to posléze mohl zvýšit ještě na 320 kilometrů. Co tě k tomu vedlo?

Bavilo mě, jak se mi zaplňovala mapa. Sám se při svých dlouhých jízdách rád koukám, jaký nákres má aktivita v mapě zanechala. Říkám tomu „čmárání po mapě“. Viděl jsem, že když jezdím po bočních ulicích v jednotlivých čtvrtích, tak mi zůstávají prázdná místa na mapě na hlavních silnicích spojující dané oblasti, a tak přibylo ještě speciální kolečko, abych je „vybarvil.“ Nakonec mi zbyly jen různé průmyslové areály a místa, kam je zakázáno vjíždět nepovolaným. Budějovice jsou pro tuhle aktivitu skvělé v tom, že jsem po celou dobu jezdil po rovině.

Tohle Kuba asi vidí úplně poprvé... ale již brzy se dočká i hmatatelného kusu

V tvé ultramaratonské kariéře jsi absolvoval i výrazně delší závody. Byl jsi po tomhle pokusu vůbec unavený?

Nic zvláštního. V pondělí jsem byl normálně připravený do práce. Ale musím říct, že i tak to pro mě byla výzva. Šestnáct hodin přeci jen není málo, docela jsem se projel. Na kole vydržím tak dlouho právě díky tomu, že mám před sebou nějaký cíl. Příliš cíleně netrénuju, musí mě to bavit.

Tvou největší akcí měl být závod kolem světa, který se ale kvůli situaci vloni nemohl uskutečnit. Plánuješ ho stále?

Je to závod, který má motto „Chceš-li jet delší závod, najdi si jinou planetu.“ Samotného mě zajímalo, jaké by to bylo na kole objet svět, bohužel ani letos se to nebude moct konat… Právě kvůli tomuhle závodu jsem vloni v zimě začal i se speciální přípravou, kdy jsem absolvoval třeba cyklo kempy na Mallorce a v Nice. Dále si k tomu koupil tepák.

Takový nános měl Kuba po svém výletě...

Jaké máš plány pro letošek, byť situace není jednoduchá?

V Česku bych se chtěl zúčastnit Loudání, což je už tradiční a moc fajn akce. Bohužel se mi to kříží s odjezdem naší expedice na Gašerbrum (8068 m.n.m) v Pákistánu, kam bych po Loudání vyrážel příliš unavenej, a tak asi dostane přednost.

Na podzim bych ale určitě chtěl jet v Maroku Atlas Mountain race, který už jeli leckteří Češi jako třeba Aleš Zavoralů.  Jede se kopcovitým terénem v horách a měla by to být záležitost asi na týden.