Ve 3. etapě Transalpu se bikeři potýkali se sněhem

Drsnou třetí etapu mají za sebou účastníci letošního etapového závodu Transalp. Trasa z Mayerhofenu do Brixenu měřila 94 kilometrů s převýšením 2.154 metrů. Vítězná dvojice z týmu Multivan Merida Hannes Genze (GER) a Andreas Kugler (SUI) zvládla trať za 3:40:39 hod.

A jak si vedou čeští bikeři? Z místa reportuje Marek Kavan s Martinem Tučkem z týmu Diana...

Už odpoledne nás v Mayerhofenu místní varovali, že asi bude pršet. A už cestou z pasta party jsme opravdu zmokli. Pršelo poctivě celou noc a když jsme se ráno v hotelu sešli na snídaní, tak bylo na všech vidět, jak jsou zdechlí. Hoteliér nám férově pustil na televizi lokální Panoramu, takže jsem snídal koukal na to, že nahoře v sedle sněží a jsou tam 2°C. Chvíli jsme doufali, že by mohli tu etapu zrušit, jako to udělali před dvěma roky, ale evidentně nám tu radost nikdo udělat nechtěl. Tak jsme s Martinem moc neváhali a narvali jsme na sebe co jsme měli, což, jak se později ukázalo byla opravdu dobrá volba.

Nakonec jsme se v 9:00 v dešti a při krásných 9°C vydali nahoru. Prvních 25km, vcelku šlo, ale posledních 5 do sedla byl fakt očistec. Treková cestička, ze které různě trčely mokré kluzké kameny, tekly přes ni nebo po ní potůčky, tu a tam byla dřevěná lávka. Deset metrů se jelo na kole, deset metrů jsme to tlačili, další pár nesli na zádech a znovu a znovu pořád dokola. Za začátku jen v dešti, nad dva kilometry pak v mokrém sněhu, kterého nahoře bylo bratru 10cm. Těch pět kilometrů jsme jeli, strkali, skákali a trpěli hodinu. Takže nezbývalo než se utěšovat tím, že třeba když to bolí nás, bolí to i ty okolo. A že okolo bylo na co koukat. Borci s igelitovými pytlíky v botách nebo na helmách byli vcelku běžným zjevem, ale byli i tací, kteří měli igeliťáky přes rukavice... Docela by mě zajímalo jak se jim s tím brzdilo dolů. Když jsem nakonec pod sedlem předtlačil hocha, který jel krátké/krátké s prázdnými kapsami (žádná připravená vesta či pláštěnka), tak mi ho v mé zimní výbavě bylo docela líto.

Nakonec jsme tam nějak vylezli... Dál už to moc zajímavé nebylo, volný pád do Brixenu už byl tou příjemnější částí dne, i když bláto z očí si budu vymývat asi až do konce. A když jsme na konci zjistili, že jsme dnes přikvačili čtvrtí, tak si fakt není na co stěžovat.

Pavel Popiolek s Romanem Bronišem drží naprosto stejnou laťku a dnes byli 12. Marcel Sládek a Pepa Havel doplatili na to kosu nahoře a přijeli dnes 34...