Vítězství na Author 50 Bezděz obhájil Ježek

Rozhovor s Petrem Dlaskem

Venca říkal, že rozhodl poslední kopec. Už to nešlo se ho udržet?
Já jsem tam byl blbě najetý. Měl jsem dlouho křeče a do toho závěru jsem byl už mrtvý. Dole jsem zůstal vzadu, takže jsem na něj ztratil dvacet metrů. Ale jak se slezlo, ještě jsem se vzchopil. Venca byl daleko, ale ty dva jsem stačil obložit. Na stovce jsem byl ještě čtvrtý, předstihl jsem je v poslední zatáčce.

Jsi hlavně cyklokrosařem. Na konci ledna jsi zakončil sezonu na mistrovství světa v Koksijde a v první polovině dubna jsi už naskočil do bikových závodů. Měl jsi vůbec čas na odpočinek?
Určitě. Pak mi ještě „pomohlo“, že jsme měli doma nějakého streptokoka, takže jsem musel vystoupit na dalších čtrnáct dnů. Měl jsem dohromady skoro pětinedělní voraz. Odpočatý jsem, spíše je pak těžké chytit v dubnu rytmus s těma klukama, kteří najíždějí třeba od ledna a v tom dubnu jsou už v rychlosti. My cyklokrosaři v dubnu ještě najíždíme, takže je potřeba být připraven, že se tam budeme muset rychleji dostat. Závody nás však do toho brzo dostanou.

Pro tebe zůstávají tyto závody hlavní přípravou na cyklokros?
Je to hlavní náplň v letní přípravné sezoně. Díky bikům jsem v kontaktu s terénem a maratony jsou dnes takové, co dříve bývalo cross-country. Nejsou to takové ty trialy, jaké jsou v cross-country v trendu dnes. Důležité je pro mě také to, že na ně můžu jezdit se svými dětmi, kterých jsem si dříve tolik neužil.

Už máš v hlavě cyklokrosovou sezonu, která začíná zhruba za čtyři měsíce?
Ještě ne, teď se stále těším na biky, které si chci užít. Kros začnu řešit tak v polovině července, kdy si dám pauzu. V prvním týdnu v srpnu chci začít najíždět objemy a jít zpátky do přípravy na cyklokros.

Vítězství v posledním cyklokrosovém TOI TOI Cupu ti o kousek uniklo. Asi se ptám zbytečně, ale je tvým cílem ho získat v sezoně následující?
Vloni se to pokazilo spoustou okolností. Porazil mě Kyzi (Vladimír Kyzivát, pozn.red.), a možná je to pro lidi dobré, že vyhrál zase někdo jiný, i když naštěstí to byl taky Boleslavák. Kdyby to byl někdo jiný, mrzí mě to více, ale jemu jsem to přál. Český pohár pro mě zůstává největší prioritou, a pak budu samozřejmě objíždět svěťáky. Hlavně pak chci zkusit uspět na mistráku republiky ve Stříbře. Chtěl bych se dostat zpátky na bednu. (Petr se stal mimo jiné pětinásobným mistrem České republiky v cyklokrosu, a ve své bohaté sbírce má spoustu dalších medailí z mistrovství světa, světového a českého poháru, a republikových šampionátů; pozn.red.).

Vraťme se ještě k bikům. Vloni jsi se po pěti letech v Belgii, kdy jsi jezdil v létě takřka výhradně na silnici, vrátil k horským kolům. Dle výsledků jsi letos mnohem dále. Čím to?
V Belgii to vypadalo tak, že jsme skončili sezonu a jeli na tři neděle najíždět na Malorku. Když nás přivezli z Malorky, po týdnu nás hodili na závody. V půli května jsme začali jezdit etapáky, kde to šlo do kopru. Na nich ses bál jezdit od začátku, abys to vydržel až do konce. Bylo to na úkor rychlosti. Poslední hodinu jel člověk rychle, ale první dvě tři hodiny ustrnul, takže se ztrácela dynamika, což se v krosu projevilo. Teď mám více prostoru na trénování, i takový ten systém pyramidy je postaven lépe.
Vloni jsem se ještě potřeboval zadaptovat. Nevěděl jsem, do čeho jdu. Nemůžeš skočit rovnýma nohama do horských kol a čekat, že budeš hned vepředu s těmi nejlepšími. Dnes už jsem schopen více závodit vepředu. Minulý rok jsem jezdil šrot a po hodině mi seklo, protože jsem najednou zapomněl jíst. V dubnu a květnu jsem dostal hodně za vyučenou, v mnoha závodech jsem odešel na hlaďáka, odešel jsem na to, že jsem byl zvyklý na hodinový závod, zatímco maratony se jezdily hodinu a půl až dvě, a pak jsem se trápil. Překopal jsem taky trénink. Vrátil jsem se k tomu, jak jsem se dříve připravoval, a věřím, že to je k lepšímu.

Foto: archiv redakce